R2016/252: Diskuse LK: Kroh: Migrace/1

15. říjen 2016 | 00.00 |

Uveřejňuji na pokračování další příspěvek v rámci přípravné diskuse k 19. ročníku vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Autor – doc. Michael Kroh – se zabývá jedním z neaktuálních problémů. Hned návazně na něj se budete moci seznámit se sérií příspěvků, která ukáže konkrétní cestu stabilizace společenského systému v turbulencích a extrémních situacích, kterým budeme vystaveni. Zde je první část příspěvku M. Kroha:

Migrace jako individuální pokus o řešení rozdílů v ekonomické úrovni států – 1. část

Michael Kroh

Migrace je stará jako lidstvo samo. Co je člověk člověkem, migruje. Původní příčina tohoto pohybu byla stejná, jako je i ta dnešní – hledání lepších životních podmínek. V době lovců a sběračů to bylo relativní vyčerpání zdrojů obživy ve vztahu k rychle rostoucí populaci, později to byl nedostatek volné orné půdy, vysychání vodních pramenů a další ekonomické příčiny. Podnětem pro migraci byla i válečná tažení, obchod a později i získávání know-how a pracovních dovedností. Speciální příčinou migrace byly i objevitelské cesty na počátku novověku, které nastartovaly obrovskou migrační vlnu (částečně i nucenou v podobě obchodu s otroky) napříč kontinenty, kdy oddělení mořem přestalo být překážkou. V tomto smyslu je současná migrační vlna v podstatě jen opakováním minulosti v nových podmínkách informační společnosti, kde se povědomí o "zemi zaslíbené" šíří rychlostí blesku, a i tam, kde ještě nedávno neměli o možnostech přestěhování ani potuchy.

Migrace měla na rozvoj světové ekonomiky pozitivní vliv, pokud nešlo o ničivou válku. Zatahovala do mezinárodní dělby práce nová území, přepravovala zboží i znalosti, šířila tím výsledky poznání. Byla to zkrátka cesta z míst, kde něco chybělo, něčeho se nedostávalo, do míst, kde se to dalo získat – ať již to byly výrobní zdroje (mezi něž patřila kdysi i lidská pracovní síla – otroci, nevolníci) či know-how. Díky migraci se tak urychloval společenský pokrok.

I dnes se za migračními vlnami jako červená niť táhne ekonomický faktor. Vždyť i za nejpočetnější skupinou migrantů je krvavá válka v Sýrii, jejíž navenek skrytá příčina bylo úsilí Turecka a některých evropských mocností postavit plynovod z Kataru přes Sýrii do Turecka, čemuž se syrská vláda postavila na odpor. Kdyby Asad souhlasil s plynovodem, byl by dnes patrně oslavován a vynášen do nebes jako vzor demokracie. Takto peníze za ropu přiživují dlouhý a urputný konflikt, jakkoli islamističtí radikálové slábnou a jejich porážka by mohla být otázkou několika týdnů – pokud by ovšem výsledkem byla vláda, která povolí stavbu plynovodu.

Stále více se ukazuje, že neoklasická liberální ekonomie, založená na víře v nespoutané tržní síly a volný obchod, ztrácí schopnost realisticky hodnotit nastalé události a poskytovat vědecké hypotézy dalšího vývoje. Jen tak se mohlo stát, že neposkytla žádné doporučení politikům ve věci největšího sociálního konfliktu dnešní doby, kterým je migrační krize. Politici byli dlouho bezradní, ale částečně i proto, že neměli po ruce teoretickou analýzu příčin a návrhy řešení.

Bohužel oficiální mainstreamová ekonomie zůstává ještě poplatná podmínkám meziválečného období či uvízla ve stroji času někde hlouběji v minulosti. V této době se totiž globální ekonomické vztahy teprve utvářely a teorie je ještě nedokázala dostatečně reflektovat. Stále ještě předstírá, že vrcholem ekonomického myšlení je mezní míra substituce rohlíku za makovou buchtu a před výdobytky globálního světa zavírá oči. Může se utěšovat tím, že rozhodování konzumenta v pekařství není globalizací dotčeno natolik, aby se křivky nabídky a poptávky vydaly jiným, než nám známým směrem.

Celá klasická a neoklasická ekonomie kapitalismu je založena na komparativních výhodách z tržní směny, včetně trhu pracovního1. Klasické modely ovšem vycházely z podmínek, které v praxi nikdy nefungovaly v "čisté" podobě, a čím větší byla abstrakce, tím větší byl odstup od reality a omezenější platnost vyslovených pouček. To, co nás zajímá z hlediska analýzy, je nerovnost účastníků směny (ačkoli se neoklasické modely tváří, jakoby platil opak). Z ní vyplývá, že zapojení do mezinárodní dělby práce přináší sice výhodu všem (to klasičtí ekonomové dokázali), nicméně v různé míře. A protože všechny modely jsou v podstatě statické a schopny odrážet pouze cyklicky se opakující situace, nejsou schopny zajistit vyrovnávání ekonomické úrovně účastníků směny, ale naopak nerovnost ještě násobně prohlubují. Liberální tržní modely nemohou samy o sobě zrušit původní rozdíly mezi účastníky mezinárodní dělby práce, naopak je konzervují a ještě dále prohlubují. S touto situací si ekonomický mainstream neví rady, protože mu v duchu původní ricardovské koncepce stačí, že všichni účastníci realizují nějakou výhodu. Vztaženo k našemu původnímu příměru z oblasti pečiva to znamená, že zatímco se u bohatších a silnějších účastníků prohýbají stoly s voňavými makovými buchtami, slabší partneři si na rohlík mohou v rámci komparativní výhody namazat máslo.

Není potom divu, že se v současné turbulentní době stále více množí disentní koncepce, které nejen kritizují slabiny klasických a neoklasických modelů, ale hledají i další faktory, které působí v oblasti globální ekonomiky. Ti, co se hlavnímu proudu vzdalují nejvíce, nevidí jinou cestu, než zapojit dávno pohřbívaný ochranářský systém a pokusit se o syntézu dosud protikladných a navzájem se vylučujících koncepcí. V praxi světové obchodní politiky se tento rozpor projevuje v nekonečných tahanicích v rámci jednotlivých jednacích kol v rámci Světové obchodní organizace. To poslední, které se koná v Dauhá, trvá již 15 let a výsledek není stále v dohlednu. Účastníci z rozvojových zemí si totiž stále více uvědomují, že rovné měřítko na nerovné partnery působí destruktivně a prohlubuje nerovnost mezi nimi. V rámci ekonomické praxe je tento rozpor řešitelný pouze pomocí masivních soukromých investic v méně rozvinutých regionech podpořených různými státními zárukami, investičními pobídkami a dotacemi. To však liberální ekonomie kritizuje jako neliberální přístupy, narušování svobodné konkurence a označuje bůhvíjakými ještě podobnými přídomky. 

Jenže i u vyspělých zemí se permanentní tržní konkurenceschopnost a "válcování" (technologicky, finančně, vzdělanostně ...) slabších partnerů postupem času mění v nevýhodu. Vysoká životní úroveň a štědrý sociální systém lákají přistěhovalce z celého světa, kteří se mohou poměrně snadno "chytit" v době konjunktury, ale patří k prvním propouštěným v době krize. Migrační pohyb se tak stává individuálním řešením nadměrně velikých rozdílů v životní úrovni jednotlivých zemí. Migranti z rozvojových zemí mají také z různých důvodů, především náboženských, obvykle vyšší porodnost, což způsobuje potíže v procesu začleňování dalších generací. Tato situace se ještě prohlubuje v důsledku vědeckotechnického pokroku, který spolu uvedenými domácími příčinami vytváří explozivní mix relativního přelidnění v oblastech s nízkou úrovní ekonomiky, ale přeneseně i v ghettech evropských metropolí2.

Jakkoli se první generace poválečných migrantů dokázala v nové domovině jakž takž integrovat, u jejich početných potomků to již je složitější. Jen část z nich se dokáže uplatnit v pracovním procesu, ostatní padají mezi "sociálně vyloučené". Mezi dětmi imigrantů se proto vyskytuje nadprůměrná nezaměstnanost a roste kriminalita. Své o tom mohou vyprávět jejich spoluobčané z chudinských čtvrtí či lidé žijící v blízkosti etnických ghett.

Na růstu migrace se podílejí i podnikatelé hostitelských zemí, kteří chápou migranty jako levnou pracovní sílu, přičemž na kulturní či náboženské rozdíly nehledí v duchu, že "univerzální globální kapitál potřebuje univerzální, státně či národně neukotvené zaměstnance". Ti se totiž nemohou účinně bránit, nejsou organizovaní a často jsou v dané zemi nelegálně. Že by podnikatelé z vyspělých zemí Evropské unie měli v rámci zdůrazňované solidarity přednostně zaměstnat spoluobčany z méně vyspělých regionů, to je ani nenapadne. Dosažení konkurenční výhody má v jejich myšlení přednost, jinak by v globální soutěži neuspěli.

(Pokračování příspěvku)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář