R2016/247: Diskuse LK: Šetek: Pomáhající profese/4

10. říjen 2016 | 07.00 |

Na tento text jsem se v rámci diskuse před 19. ročníkem vědecké konference Lidský kapitál velmi těšil. Měl jsem příležitost sledovat práci na něm. Dozrál do podoby velmi kvalitního základu konceptu produktivních služeb, který vychází výborné znalosti dějin rozvoje ekonomické teorie. Uveřejňuji jej na několik částí. Literaturu (zdroje) dávám z důvodu přístupnosti hned za úvod do prvního pokračování.

Práce pomáhajících profesí v dimenzi ekonomické teorie 4. část

Jaroslav Šetek

Teorie lidského kapitálu jako bohatství společnosti dostačující pro ocenění pomáhajících profesí

Jeden z nejvýznamnějších "duchovních otců" teorie lidského kapitálu chicagské školy Gerry Becker jej definoval jako souhrn získaných schopností, dovedností na straně jedné a odpovídající motivace tyto schopnosti a dovednosti uplatnit na straně druhé. Rovněž uvádí, že se jednotlivci rozhodují o účasti na tvorbě lidského kapitálu jako o investici na základě porovnání výnosů a nákladů. V jeho pojetí jsou výnosy např. vyšší mzdy, lepší zaměstnání, ale třeba i nepeněžní výnosy jako zlepšení zdraví, kulturní vzdělanost, posun na společenském žebříčku. Nákladem je hodnota času (náklady ztracené příležitosti) a hodnota výdajů na pořízení těchto investic. G. Becker přikládá velký význam v rámci lidského kapitálu znalostem a zdraví.[1]

Jiný zástupce chicagské školy Henry Schultz nahlíží na lidský kapitál jako na soubor všech lidských schopností a nerozlišuje, zda vrozených či získaných. Lidský kapitál pak tvoří podle něj cenné schopnosti, které mohou být vhodným investováním zhodnoceny.[2]Český teoretik lidského kapitálu Jiří Kameníček se mírně odlišuje od chicagských teoretických konceptů. Podle něho většina věcí, které jakkoliv souvisí se vzděláním, psychickým, ale i fyzickým rozvojem člověka je dle něj lidským kapitálem. Vzděláním pro něj není jen školní nebo nabyté praxí v oboru, ale také vzdělání kulturní, sociální, sebeovládání a spokojenost, fyzický, ale psychický pocit naplnění, blahobytu aj. Kromě klasických složek vzdělávání řadí pod lidský kapitál také vzdělávací kurzy, výdaje na zlepšení zdraví aj. Zajímavý je rovněž fakt, že lidským kapitálem nazývá jakoukoliv činnost, která zvyšuje blahobyt člověka, a to nejen materiální.[3]

Z výše uvedených konceptů teorie lidského kapitálu lze vysledovat společné prvky. Tvorba lidského kapitálu je nekončícím procesem začínající narozením a končící smrtí. Hlavně Becker si všímal, že k ukládání základních dovedností dochází v raném věku v rámci rodiny. Rodiče jsou ti, kteří utváří svým dětem představy o životě, jeho hodnoty a postoje a zásadně ovlivňují jejich rozvoj a vzdělávání. V průběhu života pak nastupují formální vzdělávací instituce, které pomáhají utvářet lidský kapitál, stejně jako samotný výkon práce nebo různé druhy výcviku v zaměstnání. Výše zmíněné teorie stojí na předpokladu, že úroveň lidského kapitálu se s postupujícím časem a věkem člověka zvyšuje, neboť dochází k jeho rozvoji, ať již aktivním učením a čerpáním zkušeností, nebo pasivním způsobem.

To co, činí lidský kapitál tak odlišným od tradičních forem kapitálu jsou právě jeho specifické vlastnosti.Je spjatý s člověkem a nelze jej převádět mezi ostatními, je to nehmotné aktivum, nelze jej spotřebovat, je velmi málo likvidní. Neoddělitelnost lidského kapitálu od svého nositele, způsobuje problém s přenosem lidského kapitálu mezi jednotlivými členy společnosti. Zároveň je překážkou pro firmy, které by rády realizovaly přenos zkušeností, dovedností, znalostí více z kvalifikovaných pracovníků na druhé. Na druhou stranu tato vlastnost poskytuje pracovníkům unikátní pozici na trhu práce.

Jako nehmotné aktivum lidský kapitál patří k primárnímu zdroji nehmotného majetku konkurenční povahy. Představuje nepeněžní majetek, jehož podstatnými vlastnostmi je jeho "neviditelnost", nemožnost jej uchopit nebo jej fyzicky měřit. Právě znalosti a dovednosti zaměstnanců jsou jednou ze skupin nehmotného majetku, které přímo ovlivňují efektivitu a produktivitu organizace. Lidský kapitál patří k nejméně likvidním aktivum v ekonomické realitě. Jeho likvidita je velmi omezená, neboť investice do něj vložené nejde směnit zpět, ani tento druh kapitálu nelze prodat. Jedinou možností k zpeněžení lidského kapitálu je pronajmout jej, čímž rozumíme uzavřít smlouvu či dohodu o využití lidského kapitálu.

Z výše uvedených základních charakteristik vyplývá značná variabilita a nestálost lidského kapitálu. V rámci společností vzniká velká potřeba efektivním způsobem lidský kapitál, jeho využití a rozvoj řídit, a to ve prospěch jak nositele lidského kapitálu (pracovníka), tak společnosti, která jej pronajímá jako výrobní faktor. Pouze při oboustranně výhodném, resp. přijatelném, vztahu může dojít k maximálnímu využití lidského kapitálu a zvyšování ekonomické výkonnosti. Složky lidského potenciálu bývají členěny následovně: potenciál zdatnostní, kvalifikační, hodnotově orientační, socializační, kreativní. Kvalita a kvantita lidského potenciálu bývá považována za základní složku společenského bohatství.

Teorie lidského potenciálu nabízí celkový pohled na lidské zdroje. Pojímá lidský potenciál jako předpoklady člověka k činnostem, které realizuje, ve všech svých základních sociálně ekonomických funkcích, a to ve funkci občana, člena rodina, pracovníka, spotřebitele i vlastníka. Tomu také nasvědčuje význam kvartérního – znalostního sektoru ekonomiky. Jeho vznik je důkazem neustálého dynamického vývoje ekonomiky a také toho, že některé typy organizací se mohou dostat do popředí, zatímco jiné zaniknou. Tyto změny označil švédský ekonom Viktor Alexis Pestoff jako "welfare mix shift".[4] Dále zastává názor, že expanze jednoho sektoru nemusí znamenat omezení jiného. Kvartérní sektor je tedy založený na vysoké vzdělanosti a vyžaduje vysoce kvalifikované pracovníky. Je rostoucí (zejména k poměru hrubého domácího produktu) především v nejvyspělejších státech a je hnacím motorem inovací v ostatních sektorech, zejména v průmyslu a službách. Znalostní sektor přináší nové trhy, vytváří nová odvětví, produkuje inovativní služby, produkty či metody práce. Z toho důvodu je klíčový pro rozvoj ekonomiky států a celé společnosti.

Závěr

Pojetí práce pomáhajících profesí jako produktivní či neproduktivní není aktuálním zásadním předmětem zájmu. Zejména dynamický rozvoj kvartérního – znalostního sektoru ekonomiky tak zvyšuje i význam sociální práce. K její realizaci se tak aplikují interdisciplinárním přístupem poznatky humanitních a manažerských věd. Sociální práce nabývá rovněž na významu v aktuálně se rozvíjející sociální ekonomice, jejímž účelem je přispět k integraci zejména znevýhodněných osob prostřednictvím zaměstnanosti a terapeutických rehabilitací. V rámci nástrojů sociální ekonomiky, kterými jsou zejména sociální podnikání, sociální zemědělství a sociální bankovnictví., vystupuje sociální pracovník zejména v pozicích převodových mechanismů. Ty představují mezičlánek mezi managementem těchto ekonomických subjektů a jedincem v pozici jejich zaměstnance a klienta sociální práce.

(Pokračování dalším příspěvkem)



[1][13, s. 106]

[2][14, s. 173]

[3] [15, s. 56]

[4][16, s. 59]   

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář