R2016/246: Diskuse LK: Šetek: Pomáhající profese/3

9. říjen 2016 | 07.00 |

Na tento text jsem se v rámci diskuse před 19. ročníkem vědecké konference Lidský kapitál velmi těšil. Měl jsem příležitost sledovat práci na něm. Dozrál do podoby velmi kvalitního základu konceptu produktivních služeb, který vychází výborné znalosti dějin rozvoje ekonomické teorie. Uveřejňuji jej na několik částí. Literaturu (zdroje) dávám z důvodu přístupnosti hned za úvod do prvního pokračování.

Práce pomáhajících profesí v dimenzi ekonomické teorie 3. část

Jaroslav Šetek

Nejednotné dilema A. Smithe o produktivní a neproduktivní práci

A. Smith se ve svém proslulém díle nikde nezmiňuje pomáhající profese sociálních pracovníků, ba ani nemohl, neboť do vzniku industriálního typu společnosti fungovala pouze charitativní činnost zejména církevních institucí. Avšak již zmiňovaná definice jasně zařazuje pomáhající profese - sociální práci a charitativní činnost za neproduktivní. A. Smith ještě uvádí navíc další znak pro učení práce jako produktivní, a to je taková, která přináší zisk. A ten může v některých případech přinést i pomáhající profese, a to ne pouze ekonomický.

Bohatství národu navazuje na jiné Smithovo významné dílo nazvané Teorie mravních citů (poprvé vydáno v roce 1757). Stejně jako v díle Bohatství národů řeší koncept neviditelné ruky trhu a individuálního zájmu. Hlavní myšlenka zmíněného konceptu spočívá v tom, že společnost nelze řídit podobně jako stroj s ohledem na vysokou míru nejistoty a nepředvídatelnosti společenského vývoje.[1] V tom spočívá realita, že snaha každého jednotlivce zlepšit si své životní podmínky spontánně na volném trhu zaručí, že bude dosaženo i veřejného zájmu. Jinými slovy lze obdobně ještě stručněji citovat i Miltona Friedmana: Abyste se měli dobře, musíte páchat dobro pro druhé.[2][6] V tom lze také najít opodstatnění pro realizaci sociální práce ve společnosti. Což lze interpretovat v souladu s tvrzením A.Smithe: "Pokud se v rámci teoretického systému nalezne sjednocující princip, který umožní propojit velké množství mnohotvárných a zdánlivě nesouvisejících jevů, vyvolává promýšlení onoho systému zvláštní citovou reakci – obdiv"[3].Potom by tedy i podle A. Smithe náležel pomáhající profesi přívlastek "vznešená". K tomuto přívlastku by rovněž přispěl i koncept liberálního filozofa a ekonoma F. Hayeka, ale i jeho odpůrce Karl Gunnar Myrdal.

F. A. Hayek se věnoval studiu procesů, jimiž se z jednání svobodných lidí spontánně utváří společenský řád. Ústřední myšlenkou liberalismu v jeho výkladu je, že prosazením univerzálních pravidel správného chování, ochranou uznatelné soukromé oblasti jednotlivců se bude sám utvářet spontánní řád lidských činností o mnohem větší složitosti, než jaký by mohl být vytvořen uvědomělým organizováním. Tržní řád tak nespočívá na společných účelech, nýbrž na reciprocitě, to jest na smiřování různých účelů ke vzájemnému prospěchu účastníků. F. A. Hayek poukazoval na to, že existuje mnoho potřebných služeb, které z různých důvodů nemusejí spontánní síly trhu produkovat nebo produkovat přiměřeně, a že je z tohoto důvodu žádoucí dát vládě k dispozici jasně vymezený – ohraničený (až minimální) objem zdrojů, se kterými může občanům takovéto některé služby pomáhajících profesí poskytovat.[4]To však vyžaduje podle F. A. Hayeka ostré odlišení donucovacích pravomocí vlády od poskytování služeb, pro které může vláda použít pouze zdroje svěřené jí k dispozici k tomuto účelu, kde nemá žádnou donucovací moc nebo monopol.[5]

Naproti tomu K. G. Myrdal při studiu problematiky světové ekonomiky realisticky analyzoval charakter a příčiny nerozvinutosti, přičemž byl zastáncem reforem radikální, nekonvenční povahy. Zvláštní pozornost vyvolal jeho odklon od tradičních konzervativních proudů teorie ekonomického růstu a nový přístup k objasňování faktorů a příčin hospodářské zaostalosti.[6]Podle G. Myrdala je podmínkám "laissez-faire" vlastní tendence plodit ekonomické nerovnosti a vyvozoval, že za volného působení tržních sil ve vnitřní ekonomice i ve vnějších vztazích dochází k relativnímu chudnutí, stagnaci a zaostávání chudších oblastí a zemí při jednostranném zvýhodňování bohatších a rozvinutějších. Na tomto základě pak zdůvodnil rozdílné úkoly státu ve vyspělých a méně vyspělých ekonomikách, kde vystupuje zvlášť do popředí nutnost národohospodářského plánování a státního intervencionalismu. Myrdalův přístup k otázkám rozvoje a zaostalosti je dodnes považován za schůdnou cestu, jak docílit hlubšího pochopení složitosti situace určitých zemí a oblastí v zájmu hledání účinných cest k překonávání chudoby a k sociálně ekonomickému pokroku. Od schematických teoretických konstrukcí přešel k realistickému nazírání na skutečnost, akcentuje, že ekonomické procesy se odehrávají v reálném světě lidí s jejich rozličnými tužbami, normami a hodnotami.[7]

A. Smith "částečně ve službách" svého odpůrce a kritika Karla Marxe v pojetí práce

Ke kritice Smithovy teorie práce produktivní a neproduktivní přistupuje jeho odpůrce Karel Marx. Jeho kritika spočívá v tom, že není dokázána odlišnost produktivní práce od specifiky ekonomického systému nazvaný "kapitalismus".[8] Zde je podle Marxe produktivní pouze práce vytvářející nadhodnotu, která se jeví jako výsledek – plod zálohovaného kapitálu.[9]Další Marxova kritika Smithovy teorie práce je ve stanovení pořadí odvětví podle stupně produktivity práce a kapitálu. Smith na první místo klade zemědělství a těžební průmysl, následně zpracovatelský průmysl a dále velkoobchod a maloobchod.

Marx ve svém ekonomickém modelu pokládá za produktivní práci tu, jejímž výsledkem jsou materiální statky schopné uspokojovat společenské spotřeby. V duchu marxistické teorie, a to i pod tlakem sovětologie, nelze v práci produktivní a neproduktivní v ekonomickém centrálně řízeném systému nelze spatřit identitu. To se mj. projevuje i v českém proudu ekonomického myšlení 70. a 80 let minulého století, a to u teoretiků Jiřího Vojtíška a Jaroslava Rypoty.

Podle konceptu J. Vojtíška "Produktivní práce je práce vynakládaná při výrobě užitných hodnot materiální povahy a zahrnuje jak práci fyzickou, tak práci duševní (práce ředitele, konstruktéra, ekonoma i dělníka v produktivní sféře je prací produktivní). Neproduktivní práce je práce vynakládaná v nevýrobní sféře. A ta opět zahrnuje jak práci fyzickou, tak práci duševní (holič či uklízečka ve škole pracují fyzicky, manuálně. Ale přesto je to práce neproduktivní, neboť je vynakládána v nevýrobní sféře a jejím výsledkem nejsou výrobky materiální povahy."[10]J. Rypota navíc uvádí: "Existuje konvence, podle níž všechny práce vynaložené ve výrobní sféře se pokládají za práce produktivní (tedy i účetnictví, a naopak všechny práce vynakládané v nevýrobní sféře jsou neproduktivní (tedy i práce řemeslníka při výrobě dekorací apod. v divadle). V socialismu je produktivní ta práce, jejímž užitečným efektem je materiální statek (služba), který uspokojuje společenskou potřebu ..." [11]

Výše analyzovaný marxistický normativní koncept ekonomického myšlení je značně sporný, ba i v samotné marxistické teorii v mechanismu fungování ekonomiky v období tzv. reálného socialismu vyvolal řadu problémů. V tomto období byly pomáhající profese převážně součástí systému státní správy nebo se realizovaly ve státem vlastněných byrokratických institucích, to prostřednictvím dávek sociálního zabezpečení a v duchu paternalistického pojetí pasivního klienta. Některé pomáhající profese nebyly ani pro socialistické zřízení z ideologických důvodů žádoucí, proto se jejich činnost realizovala izolovaně zejména v ústavech sociální péče. Nejen tedy z ekonomických, ale i z ideologických aspektů se pomáhající profese v tomto kontextu nemohly rozvinout jako plnohodnotné.

(Pokračování další částí příspěvku)



[1][5, s. 119]

[2][6, s. 64]

[3][5, s. 131]

[4][7, s. 102]

[5]  [7, s. 106]

[6][8, s. 54]

[7][8, s. 66]

[8][9, s. 171]

[9][10, s. 188]

[10][11, s. 304]

[11][12, s. 350-351]

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář