R2016/223: Diskuse LK: Sirůček ke kritikům/1

14. září 2016 | 08.01 |

V rámci přípravné diskuse k 19. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání uveřejňuji reakci Pavla Sirůčka na polemiku k jeho článku uveřejněném v časopisu Marathon:

http://valencik.cz/marathon/16/Mar1604.htm

a na pokračování na též tomto blogu.

Články Jana Zemana a Pavla Janíčka byly zveřejněny též na tomto blogu.

K Honzovi, Pavlovi etc. i k pokračující tragédii korektního pokrokářství – 1. část

Pavel Sirůček

Oba oponenti v prvé řadě zaslouží obdiv za sílu a trpělivost, že se celým textem prokousali a dokonce i písemně zareagovali. Honzovi Z. děkuji za cenné připomínky, inspirativní podněty i reakce, a to zdaleka, zdaleka nejenom k inkriminovanému textu.

(Míněn elaborát – přiznejme sebekriticky, že přespříliš rozsáhlý, čtenářsky nepříliš přívětivý a občas opravdu míchající "jablka s hruškami" (který si přitom opravdu nedělá ambice být vědeckým pojednáním) – Tragédie korektního pokrokářství. Marathon, 138, 2016, roč. 20, č. 4, s. 4-34 (Část I. Pokrokářská cesta do záhuby aneb pokrokářská nová tzv. levice, s. 4-17, Část II. Pokrokářská destrukce školství, s. 18-25, Část III. Jak dál?, s. 25-34). ISSN 1211-8591. Snad popularizační seriál "Jak se bránit korektnímu pokrokářství" by byl snesitelnější ... )

Kvituji, že proti klíčové tezi o totální degeneraci levice, resp. faktu, že nová tzv. levice žádnou levicí ve skutečnosti opravdu není (a levicovost naopak hrubě diskredituje a totálně pohřbívá), ani proti potřebě konzervativního obrození vlastně nic zásadněji nenamítá. Velký kapitál (a nejen ten velký) musí být jistě náležitě spokojený, a možná se dokonce i smíchy popadá za břicho, z toho, co se s politickou levicí cca od 60. let minulého století děje, a stalo. Jak tato pokorně, a nepochopitelně, sama vyklidila vydobyté pozice a tragikomicky směšně zdegenerovala v pokrokářskou novou tzv. levici, utopenou v pseudoproblémech a jejich pseudořešeních. Honza Z. neodmítá ani zoufalé volání po návratu ke klidu, pořádku a po jistotách, po kýžené globální (aneb "Nepokrokáři všech zemí, spojme se!") i lokální konzervativní perestrojce, po opravdové normalizaci. Je totiž nezbytné navrátit se zase k normálnosti i zdravému rozumu, včetně pojmenovávání věcí jejich pravými jmény, bez pokryteckosti korektního pokrokářství. 

Znovu nastolit vládu normálnosti i ohledně politické levice a znovu se navrátit k důrazu na otázky a práva sociální, k obhajobě zájmů neprivilegované většiny. A to včetně rehabilitace ideologičnosti, stranickosti, autorit, tradicionalismu, národovectví, vlasti i vlastenectví a v neposlední řadě včetně rehabilitace zdravého populismu. Populismu respektujícího instinkty normální většiny, normálních lidí normální práce, instinkty nezbytné k samotnému přežití.  Prudce sílí poptávka po jistotách, bezpečí, klidu a stabilitě, řádu i pravidlech pro všechny. K jejímu uspokojení bude ale pravděpodobně nutno obětovat některá dosavadní liberální tabu. 

Dodejme, že další vážený kritický oponent Pavel J. ze svých pozic vcelku snad i správně připomíná, že o žádné "normálnosti" v rámci kapitalismu přece mluvit nelze. Tudíž tak i současná tyranie menšin (kterou nepopírá), politická (hyper)korektnost a další, a další mutace korektního pokrokářství, spolu s nebezpečnou chaotizací vývoje atd., mají být naprosto "normální" a jen dalšími z projevů kapitalistické podstaty. Včetně prohlubující se všeobecné krize globálního kapitalismu, jeho zahnívání, parazitismu i umírání. Připomínám, že s tímto plně rezonuje teze, zpochybňující jedno z nejmódnějších pokrokářských témat dneška – boj s korupcí, spolu se sluníčkářskou vírou v "dušínovsky" hodný kapitalismus, "férovou" tržní ekonomiku, "férový" liberální obchod, tzv. společenskou odpovědnost firem apod. Tudíž u volání po normálnosti by asi měl stát puntičkářský dovětek, že je míněna normálnost alespoň v rámci tržně-kapitalistických mantinelů, přesněji normálnost obyčejných lidí obyčejné práce i života, normálnost zdravého selského rozumu i prostých kupeckých počtů, normálnost nazývat věci jejich pravými jmény, možná snad i normálnost "předglobalizační". Což je ovšem hodně, hodně kostrbaté a čtenářský komfort textu by to snižovalo ještě markantněji.

O hlubinnou podstatu kapitalismu, včetně platného Leninova vymezení imperialismu, spory s Pavlem J. ani tak nevedeme, jde však o to, že i podoby kapitalismu jsou různé a mění se. A šílené experimenty korektně pokrokářských fanatiků (přesvědčených, že jsou avantgardou vývoje) už ohrožují Západ i Východ, samotnou podstatu civilizace. Jakkoli přitom korektní pokrokářství a nová tzv. levice v obecné poloze kapitálu samozřejmě vyhovují a jsou jím štědře sponzorovány, neboť autentickou levici fatálně oslabují a odvádějí pozornost od skutečných rozporů, problémů i jejich původců. Fanatismus, urputnost a umanutá mesiášská vyvolenost korektních pokrokářů se však už "utrhla z řetězu" a v mnohém ohrožuje vlastně i kapitalistický systém jako takový. Jsou tudíž pokrokářské projekty, včetně třeba i stávající EU, pro levicové čekatele na překonání kapitalismu (a na nastolení sociálně spravedlivějšího uspořádání) kýženou cestou vpřed, pokrokem a vlastně pozitivní i vítané? Nebo si snad máme pouze škodolibě mnout ruce, na rtech s popěvkem: "Čím hůře, tím lépe" a fatalisticky čekat na vysněnou proletářskou či kognitářskou světovou revoluci? Má odpověď zní nikoli. Dnes už jde o samotné přežití, o samotné přežití našinců, o samotné přežití normálních lidí. Třeba i v kapitalismu, jehož kolaps však pravděpodobně bude mnohem horší, než byl kolaps reálného socialismu. Přiznávám bez mučení, že osobně po islámské formě socialismu příliš netoužím.    

To, že provokativní zmínky o c & k. monarchii a císaři Františku Josefovi I. či vojevůdci Radeckém levicověji orientované čtenáře mírně (či spíše více) dozajista nadzvednou, nebylo pochyb. Účel byl splněn, (nejen) oba oponenti popuzeně zareagovali.

(A nebudu je už dráždit dalšími nemístnými provokacemi, resp. jistě bytostně nelevicovou austronostalgií. Např. ohledně prohnaného lišáka, diplomata a politika Metternicha či poučného obratu od liberalismu u ministra A. Bacha (A už vůbec nebudu raději ani zmiňovat konzervativní, autoritářské, ale v neposlední řadě i sociální aj., inspirace třeba u takového Bismarcka nebo perónismu ...). P.S. Jistě nebudou mít radost ani z toho, že 20. 8. LP 2016 byla v obci Pohleď (na Světelsku, kraj Vysočina) odhalena busta rakousko-uherského císaře a krále, u nás první po sto letech. K připomenutí 100. výročí úmrtí mocnáře Františka Josefa I., který umírá 21. 11. LP 1916.)  

Pouhý úlet a bizarnost? "Konzervativní výstřelek"? Pro levici zatím asi ano. Nicméně opakuji, že maršálka Radeckého mám raději než jistě velmi obratného válečníka Žižku (a hordy jeho mesiášských kacířů). Obdobně si také vážím všech historických bojovníků, kteří srdnatě bránili a (tehdy ještě) ubránili Evropu proti mohamedánům, na rozdíl od pokrokářských gerojů současných, servírujících islámu Evropu na zlatém podnose. A Radeckého marš, složený J. Straussem st. s věnováním Janu Radeckému z Radče, je skladbou tisíciletí. Zvláště, pokud tento velkolepě hrají Alexandrovci či vídeňští filharmonici. Císař FJI? C & k. časy samozřejmě pro každého úplně idylické nebyly. Ovšem císařovo moudré nepokrokářství i puntičkářské fungování c & k. byrokracie bylo, je i bude slastně uklidňující. A další provokativní námět: Nevyhovovaly české (a moravské) nátuře – a nepokrokářské většině našinců, jejich založení, potřebám i tužbám – nejvíce nakonec právě stabilní, poklidné, s pouze "mírným pokrokem v mezích zákona", a půvabně maloměstské, časy s klidem na život i klidem na práci, během 19. století, za panování právě FJI? Obdobně jako stabilní a poklidný zastoj ve druhé polovině století dvacátého, za nádherně přehledných časů generálního tajemníkování L. I. Brežněva?

Jistě nikoli úplně standardní jsou taktéž střípky úvah na téma MČČ, švejkování či scénářů skanzenu. Pro někoho pouze bizarní, úsměvné, možná pro odlehčení, pro jiné zase nemístné, skandální, znesvěcující ... Trvám si na tom, že za (kritické) zamyšlení přesto stojí. Natruc všem elitářským (pseudo)intelektuálům, akademikům, kulturní frontě etc. přezíravě trousícím svá moudra a povýšeně hledícím na nás, na nevzdělaný a zaostalý plebs, nechápající údajnou nevyhnutelnost pokrokářského dobra. Natruc všem směšným rádobysvětákům, léčícím si komplexy ostentativním žehráním nad naší malostí, provinčností či maloměšťáctvím. Proč se tragikomicky dělat většími a mnohem důležitějšími, nežli nám fakticky a zaslouženě náleží?   

Honza Z. nemá řád kuřáky. Respektuji, sám jsem celoživotně pouze kuřákem pasivním. Dodávám, že zcela dobrovolným. Kategoricky tak odsuzuji zákaz kouření v restauracích a hospodách. Rozdělení na kuřáckou a nekuřáckou část ano, nekuřácké provozovny či hodiny ano, leč striktní zákazy ne. Komu kouření vadí, nechť ať laskavě do kuřácké hospody prostě neleze! (Já pokrokářům do kaváren a čajoven také nelezu. Ani nijak neusiluji o jejich likvidaci, ani nevolám po zákazu konzumace sladkých desertů, i když cukr je pro lidstvo nebezpečnější, daleko nebezpečnější, nežli tabák. Nechte nás žít, nechte nás být!). Křížové tažení proti tabáku a kouření Honza považuje za "pud sebezáchovy". Opravdu nesdílím názor, že právě kouření tabáku je to, co lidstvo ohrožuje nejvíce a už vůbec ne, že jde o samotné jeho přežití. Jedná se o typicky vykonstruované, pokrokářské, módní a zástupné pseudotéma, na které se zbytečně mrhá prostředky i silami (a je to výnosný kšeft). Odmítám i to, že právě na tématu kouření je potřeba demonstrovat levicovost, obdobně jako např. módní posedlou umanutostí po, obvykle podvodné, visačce bio či eko. Pro pokrokářskou tzv. levici už není problémem lichvářský bankéř či tvrdě nelítostný nadnárodní moloch, nýbrž veřejným nepřítelem č. 1 je kuřák (odpovědný za všechny nemoci světa i za jeho globální znečištění a snad i za oteplování), kreatura požírající těla mrtvých zvířat (tj. normální člověk živící se masem, včetně dokonce masa červeného), případně reakcionář netřídící radostně odpadky (v nejodpudivější verzi duševně i fyzicky zdráv, bílé pleti, heterosexuální orientace, mužského pohlaví, za které se ani nestydí, ani neomlouvá, ani ho nehodlá změnit – vše pro aktivistické inkvizitory jasná stigmata viny). Boj proti kouření je přitom především pokrytecký. Stejně jako zbytečný, obtěžující a opět nechutně pokrytecký tzv. boj s tzv. dopingem ve sportu-byznysu plném peněz. Když už nějaké zásadnější, zdravě zelené, a levicové, téma – tak např. boj za železniční či vodní dopravu a hlavně za redukci individuální dopravy automobilové.  

(Pokračování další částí příspěvku) 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: R2016/223: Diskuse LK: Sirůček ke kritikům/1 honza 14. 09. 2016 - 08:11