Nesmyslný střet ČSSDxANO o penzích otevírá cestu/3

30. srpen 2016 | 07.00 |

Dávám některé další náměty, jak prodloužit období produktivního uplatnění člověka, které zůstávají mimo pozornost, resp. které si nikdo neumí představit, a proto v důsledku vžitých stereotypů děláme v diskusi na daná téma stále se opakující chyby.

Za prvé: Postupné rozvolňování produktivních aktivit

Záměrně začínám od konce. Tj. od konstatování triviálního faktu, že pokud bude systém plně zásluhového a plně uzavřeného průběžného penzijního pojištění s jednotnou základní dávkou dobře nastaven (a to platí i pro jeho postgraduální nadstavbu, kterou bychom mohli zavést prakticky ihned, tj. v průběhu dvou let), pak člověk ve vyšším věku bude mít možnost na základě toho, jak se bude vyvíjet jeho konkrétní osobní situace, postupně rozvolňovat své výdělečné aktivity. To mu systém umožní právě tím, že výrazně poroste jeho důchod nejen v důsledku zvyšující se částky, kterou do systému odvedl, ale i v důsledku toho, že se bude zkracovat doba jeho očekávaného průměrného dožití.

Abychom chápali i konkrétní smysl toho, o co jde. Nejen, že to umožní člověku dostatečnou relaxaci, ochranu před případnými stresy, dostatek času na různé záliby (právě v rámci relaxace), ale i uchování profesních společenských kontaktů, reálný základ pro oprávněný pocit vlastní potřebnosti – zkrátka plnohodnotný život.

Alternativou je považovat odchod do plného důchodu za "vysvobození z práce" a prostor pro to, aby si člověk "mohl užít".

Ale takové vidění je důsledkem deformované přirozenosti, kdy "dělník je doma, když nepracuje, a když pracuje, není doma.".

Co je to za hloupost? – zeptá se někdo. Tak tato "hloupost" je jedna z nejvýznamnějších myšlenek, jaká kdy byla řečena. Totiž to, že pokud člověk necítí svoji práci jako svoji vlastní přirozenost, jako naplnění bohatství svého života, jako oblast, kde se cítí doma v pravém a plném smyslu tohoto slova, tak je něco špatného na společenských poměrech, ve kterých žije.

Uvedu celou pasáž z Marxových "Ekonomickofilozofických rukopisů" (z r. 1845):

"A v čem záleží zvnějšnění práce?

Předně v tom, že práce je dělníkovi vnější, tj. nenáleží k jeho podstatě, že se proto dělník ve své práci nepotvrzuje, ale popírá, necítí se v ní dobře, ale je v ní nešťasten, nerozvíjí v ní žádnou svobodnou fyzickou ani duchovní energii, ale moří svou tělesnost a ruinuje svého ducha. Proto se dělník cítí při sobě teprve vně práce a v práci se cítí vně sebe. Doma je, když nepracuje, a když pracuje, není doma. Jeho práce není proto dobrovolná, ale vynucená, nucená práce. Není proto uspokojením nějaké potřeby, ale jen prostředkem k uspokojování potřeb mimo ni. Její cizota se projeví jasně v tom, že jakmile neexistuje žádný fyzický ani jiný nátlak, utíká se před ní jako před morem. Vnější práce, práce, v níž se člověk zvnějšňuje, je práce sebeobětování, trýznění. Konečně se vnějškovost práce jeví pro dělníka v tom, že není jeho vlastní, ale někoho jiného, že mu nepatří, že v ní nenáleží sám sobě, ale někomu

jinému. Tak jako v náboženství vlastní činnost lidské fantazie, lidského mozku a lidského srdce působí na individuum nezávisle na něm, tzn. jako nějaká cizí božská nebo ďábelská činnost, tak ani dělníkova činnost není jeho vlastní činností. Náleží někomu jinému. Dělník v ní ztrácí sebe sama. Z toho tedy plyne závěr, že se člověk (dělník) cítí být svobodně činným už jen ve svých zvířecích funkcích, v jídle, pití a plození, nanejvýš ještě v bydlení, strojení atd., a ve svých lidských funkcích se cítí už jen jako zvíře. Zvířecí se stává lidským a lidské se stává zvířecím." (S. 23)

Viz: http://www.kmbe.cz/ekonomicko_filozoficke_rukopisy.pdf

Tak co, vychutnali jste si tuto pasáž? Na ni navazují ještě silnější pasáže o tom, co je skutečná, tj. všeobecná práce, kterou popisuje za 12 let K. Marx ve svých dalších rukopisech ("Grundrisse"). Mj. právě taková práce, o které hovoří, je tou, pro kterou technologickou základnu bude vytvářet Průmysl 4.0. Ale podmínky k tomu, aby schopnosti pro takovou všeobecnou práci (ve které je člověk doma) vznikaly, rozvíjely se, byly podchyceny všechny zárodky toho, co je v podobě předpokladů dáno každému konkrétním člověku do vínku, vytváří právě ekonomika založená na produktivních službách. (V jednom z dalších pokračování přesně popíšu, v čem všeobecná práce spočívá, a to včetně operacionalizovaného konceptu, který bude pro další rozpracování koncepce velmi podstatný.)

K. Marx viděl hodně daleko. A to především proto, že se vymanil z dobových stereotypů a předsudků, které do sebe absorbovaly deformovanost doby a smířily se s touto deformovaností jako s něčím jedině možným.

Na závěr ještě praktický aspekt daného problému. "Rozvolnění" znamená, že člověk začne měnit poměr mezi částkou, kterou do systému dává a kterou z něj čerpá, z toho pak financuje snižování doby i náročnosti svých výdělečných aktivit (zkrátka velikost svého pracovního úvazku). Pokud si uchová byť jen desetinu svého úvazku ve svých 80 létech, může být částka, kterou do systému přispívá, pro významnou část obyvatelstva stále ještě větší, než ta, kterou čerpá. Právě v důsledku zkracující se očekávané průměrné doby dožití. Až budeme mít příslušné matematické a reálnými daty kalibrované modely k dispozici, budeme to moci ilustrovat názorně.

(Pokračování dalším námětem, jak prodloužit období produktivního uplatnění)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší