R2016/236: Diskuse LK: Campbell: ANO paradoxům/1

29. září 2016 | 06.18 |

Uveřejňuji další příspěvek v rámci diskuse před 19. ročníkem mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Autorem je Jan Campbell:
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3746-r2016-198-diskuse-lk-kroh-ad-produktivni-sluzby.html

NE, lidskému kapitálu, ANO, paradoxům - 1. část

Jan Campbell

Anotace

       Jen díky velkému momentu setrvačnosti konzervatismu ve výchově, výuce a vzdělání, a díky expanzivnímu hospodářskému systému primárně zaměřeného na zisk, a s ním spojeného a prokázaného propadu úrovně uvedených sfér života ve srovnání s dobou před 50 a více lety, je možné v procesu globální transformace politicko – hospodářského systému a tažení tzv. průmyslu 4.0 se setkávat s diskuzemi na tak důležité téma, jakým je člověk, a přitom používat většinově mrtvé nebo umírající teorie, metody a analýzy.

       Smyslem konferenčního příspěvku je ukázat na některé chyby v myšlení, analyzování a tím i predikci rozvoje individuálních schopností člověka v kontextu objektivních trendů rozvoje společnosti jako takové, a pastí, které si lidský rozum sám vybudoval a sám se do nich dostal. Hodnocení člověka jako kapitál a pasivum v bilanci dovolilo v rozvitém, na expanzivitě založeném kapitalistickém systému, se dostat poprvé v historii do situace, kdy je nadbytek lidské pracovní síly, tvoří se nebezpečné množství lidského odpadu, jak to nazývá mnou vážený kolega Ladislav Žák a inflace prázdných pojmů nezná své meze.

       Osvobodit se z této pasti vyžaduje komplexní přístup ke změně vypracování řešení výzev, jehož jednou částí je uvědomění si, že lineární myšlení a analýzy založené na něm nejsou adekvátní jak pro řešení známých, méně známých, či zcela neznámých výzev a s nimi spojených paradoxů, tak i pro systém vzdělání, výchovy a jejich uplatnění v moderním životě a jeho financování, včetně využití přebytku lidské pracovní síly, tj. lidského odpadu.

Klíčová slova:

Lidský kapitál, Meno´s paradox, analýza paradoxu, ignorování, průmysl 4.0

Příspěvek:      

Rozhodl jsem pro provokativní název příspěvku konference, sekce A: Faktory rozvoje lidského kapitálu a ekonomického růstu (vzdělání, zdraví, apod.), protože očekávám v referátech časté používání označení lidský kapitál, proti kterému brojím, a protože vím, že když na mne někdo plive zezadu, že jsem vpředu. Trochu historie, která nikoho nezabije, může osvítit několik skutečností, které většinově člověk idealizuje.

       Hermann Franz Schulze-Delitzsch (1808 – 1883) byl německý liberální politik, právník a národohospodář. Vydal množství spisů, jež mají spíše praktický národohospodářský a politický ráz. Nejvýznamnější kniha, do češtiny překládaná jako Kapitola z katechismu německého dělníka z roku 1863 obsahuje šest přednášek. Podle slov autora měla být učebnicí pro řemeslníky a dělníky s cílem odvrátit je od Lassallova programu státem zakládaných či podporovaných dělnických výrobních družstev, které měli změnit charakter kapitalistické společnosti na státně-dělnicko-socialistický. Na Schulze-Delitzschovu aktivitu podrážděně reagoval Ferdinand Lassalle (1825 – 1864) ekonomickým dílem Pan Bastiat Schulze-Delitzsch aneb kapitál a práce. Schulze-Delitzsch se inspiroval Bastiatovou tezí potřeba – úsilí – uspokojení, měl harmonický pohled na vývoj kapitalismu, a ve všech svých pracích shodně tvrdil, že potřeby jsou vlastní každému člověku. Proto on, člověk, musí vynakládat úsilí k dosažení svých potřeb a musí správným způsobem využívat své síly k uspokojování svých potřeb. Současně kladl důraz na slovo své. Solidarita se v tomto pojetí nesmí dotknout individuální odpovědnosti jednotlivce a musí být dobrovolná, neomezující svobodu. Na státu se podle Schulze-Delitzsch nesmí žádat nic jiného, než odstranění překážek vadících volnému rozvoji lidských schopností, neboť člověk má potřeby a současně je nadán, aby je uspokojil pomocí práce. Tomu nic nesmí bránit a ničit vědomí jeho vlastní odpovědnosti. Stát má chránit bezpečnost, právními předpisy, zabezpečovat hospodářskou soutěž, svobodu živností, obchodu a práce a pečovat o vzdělání lidu. Dnes snad každý, kdo se zabývá problematikou využití a použití člověka ví, že téze jak Schulze-Delitzsch, tak i Bastiata a jim podobných nejsou realizovatelné v podmínkách transformačního procesu globálního politicko – hospodářského systému.

       Termín lidský kapitál definoval v podstatě na tomto myšlení později americký ekonom Theodore William Schultz (1902–1998) přibližně následujícím způsobem: Vezměte v úvahu všechny lidské schopnosti, ať už vrozené či získané. Vlastnosti ..., které jsou cenné a mohou být vhodným způsobem investováním rozšířeny, budou tvořit lidský kapitál. Tato definice se stala pramenem mýtu o člověku jako kapitálu a dovolila na expanzivitě založeném kapitalistickém systému se dostat poprvé v historii do situace, kdy je nadbytek lidské pracovní síly, tvoří se nebezpečné množství lidského odpadu a na prahu přede dveřmi stojí netrpělivě námi vymyšlený tzv. Průmysl 4.0.

      V současné době se podle osobních zkušeností nejvíce užívá model řízení lidských zdrojů amerického profesora a kauče David Olson Ulricha (1953) z konce 80. let. Ulrichův model, který se řadí mezi nejlepší teoretické modely k řízení lidských zdrojů, definuje 4 standardní role pro jejich řízení: 1) Business Partner, 2) Agent změny, 3) Advokát zaměstnanců a 4) Expert v oblasti administrativních procesů. Hlavním a nepopíratelným problémem je implementace Ulrichova modelu v reálném firemním prostředí. Ta přináší problémy, které jsou v některých společnostech prakticky neřešitelné. Není proto potřeba podrobněji vysvětlovat a přeceňovat model, který v žádném případě nesplňuje základní podmínky úspěšné implementace nejenom v současném, ale i očekáváném Průmyslu 4.0.

         Pro lepší pochopení problematiky tématu konference, tohoto příspěvku a srovnání s představitelnými řešeními se nabízí italsko – francouzské filmové drama Il capitale umano - Les opportunistes - Human Capital (2013, 109 minut). Film Lidský kapitál byl natočen podle americké novely Human Capital, jejímž autorem je Stephen Amidon. Film začíná samotným koncem příběhu - smrtí cyklisty, kterého v noci před Štědrým dnem srazí ze silnice rychle se řítící SUV. Když začnou vyplouvat na povrch detaily, které tragické nehodě předcházely, protnou se osudy dobře situované, privilegované rodiny Bernaschiových s Ossolovými. Ti se šokujícím způsobem snaží udržet svůj pohodlný středostavovský život. Dina (Ossolu), který se svou druhou ženou čeká dvojčata, zaslepí vidina společenského vzestupu natolik, že svou rodinu těžce zadluží. Mezitím se však Dinova dospívající dcera topí ve vztahu se synem správce zajišťovacího fondu Giovanniho Bernaschiho. Vzniklé komplikace se prezentují jako divoký rej společenského postavení, peněz a ambicí. Film ukazuje na výsledky trendů moderního kapitalismu, ve kterém je člověk označován, používán a zneužíván jako přírodní zdroj, a kapitál: lakomost, konzum a odpad.

      Všechny zde uvedené důsledky pojetí člověka jako kapitál je možné definovat a potvrdit jednoduchou lineární analýzou, podobně jako je možné si představit konečnou zastávku současného vývoje, nebude – li jednotlivec a s ním i společnost schopny reflexe a uvědomění si, že konec jednoho je začátek jiného, nového. A samozřejmě i rozhodnutí slabých vůdců a manažerů. Tím současně indikuji, že pro jednoduchou analýzu společenského vývoje je možné používat lineární analýzy a s ní spojené reflexe jako explicitního aktu, v němž se uvědomování výslovně obrací samo proti sobě a většinou k právě proběhlým nebo starším obsahům. Pro rozhodnutí silných vůdců typu Putin lineární analýza a myšlení nestačí. Jako minimum pro jiné druhy analýz, které se nabízejí, je potřeba vědět něco málo o paradoxech a jejich analýze. Paradox, čili protismysl je označení a jev mnohem starší než lidský kapitál nebo lidský zdroj. Je příznačné pro současnou výchovu a vzdělání, že většina moderních teorií a metod neroste z kořenů dřívějších a prověřených znalostí a zkušeností.

       Epimedines Krétský (6. Století p.n.l.) svou krátkou větou – Všichni Kréťané jsou lháři – již tenkrát ukázal na bolestivé místo současného (evropského) myšlení. Podobných hravých paradoxů je mnoho, přesto se neberou na zřetel a vážně při výchově a vzdělání současné mladé generace. Té si proto dovoluji připomenout dnes jenom dvě jména, která vedou k pracím zabývajícími se analýzou paradoxů: 1) Bertrand Russell (1872 – 1970), významný britský matematik, filosof, a spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1950. V matematice je znám svým paradoxem v naivní teorii množin. 2) Georg Ferdinand Ludwig Philipp Cantor (1845 – 1918), významný německý matematik a logik. Kromě matematiky se věnoval teologii, zejména ve vztahu k vlastní práci týkající se nekonečna. Je znám především tím, že teorii množin rozšířil o nekonečná čísla, označovaná jako ordinální a kardinální čísla.

(Pokračování druhou a závěrečnou částí příspěvku)      

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář