Najde ODS své reformátory?

22. červen 2013 | 16.10 |

Otázka nezní, zda je reforma v ODS nutná či ne, ani kdy bude doba pro reformu vhodná (včera bylo pozdě), ale co z ní zůstane. Z našeho hlediska nám chování ODS poskytuje vhodný empirický materiál k ověření a zdokonalení některých teoretických nástrojů.Jde o nalezení toho, co je v situacích, které uvažujeme (v různých případech skupinové konformity), vždy přítomné, základní, od kterého se odvíjí ostatní. Klíč k dešifrování reality v uvedené oblasti.

Nejdříve dva konkrétní příklady.

Ten první je velmi hezký a z nedávné doby:

Bývalí poslanci Petr Tluchoř, Marek Šnajdr, Ivan Fuksa se svým způsobem pokusili prosadit odlišný názor od ODS a celé koalice. (Nebyli první, kdo se stal "téměřreformátorem" ODS.) Dostali se tím do konfliktu, který, když vrcholil, je přivedl až do stavu "prozření", vymanění se ze skupinové konformity. Najednou vše viděli naprosto přesně.  Tím se ovšem stali ve svých pozicích v dané soustavě her založených na vzájemném krytí nejen nepoužitelní, ale i nebezpeční pro struktury působící v těchto hrách. To si uvědomili a včas tedy za to, že "nebudou zlobit", vyhandlovali "odstupné". – Teď jsou za tento handl stíháni. (Mj. s tímto rizikem patrně tehdy ani oni, ani ten, kdo s nimi "odstupné" vyhandloval, nepočítali, považovali to za "normální".)

Ten druhý probíhá právě teď:

Většině normálních lidí, kteří nejsou pod vlivem toho typu skupinové konformity, která ovládla ODS, resp. část koalice, je jasné, že se z ní ODS musí vymanit, pokud má vůbec přežít. Jinak směřuje ne k "podpětiprocentní" straně, ale k "podprocentní" – a to už těch, co zůstanou ovládáni tímto typem skupinové konformity, zbyde hodně málo. Mnohem (řádově) méně než těch, co se po listopadu 1989 pokusili (s dílčími výsledky) reformovat bývalou KSČ. A to by byla pro současné demiurgy dění v ODS nejen politická, ale i osobní prohra.

Jak se ovšem z tohoto typu skupinové konformity vymanit (jak přestat považovat za normální to, co normální není), když kdokoli, kdo se o to pokusí, může dopadnout hodně špatně? Na druhé straně k tomuto vymanění musí dřív nebo později – a patrně už hodně brzy – dojít. Kdy nastane ta pravá chvíle, kdy na tom lze vydělat?

* * * * *

Model hry:

Základní schéma hry (morfologický popis toho, co se odehrává) je stejné. Potřebujeme "vyhmátnout" to nejdůležitější, najít ten parametr hry, který má u her tohoto typu klíčovou roli. A pak nám bude vše mnohem jasnější. Navíc to pomůže aktuálním i potenciálním obětem skupinové konformity.

Vyzkoušíme nejdříve, zda lze příslušnou hru popsat prostřednictvím dvoumatice následujícího typu:

Hráč 2

Strategie 1

Strategie 2

Hráč 1

Strategie 1

a11; b11

a12;b12

Strategie 2

a21; b21

a22; b22

Kde:

Hráč 1: Hráč, který řeší dilema, zda vstoupit do hry vzájemného krytí a v dalších kolech zda v dané situaci zůstat ve hře založené na vzájemném krytí. Konkrétnější interpretace je, zda bude i nadále považovat za normální to, co normální není, nebo to za normální přestane považovat a zachová se podle toho.

Hráč 2: Skupina hráčů, kteří vytvářejí jádro vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictvím vzájemné koordinace (využívání pákových a synergických efektů) působení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. V tomto jádru se rozhoduje o tom, zda i nadále se vsadí na to, že se bude považovat za normální to, co se dosud považovalo za normální (v rámci lokální modifikace globálního základního ideového paradigmatu), nebo se přejde k jinému (reformovanému).

Poznámka: Proces vyjednávání v jádře a interakce s okolím jsou velmi složité procesy, z hlediska Hráče 1 se však můžeme na toto složité společenské dívat tak, že se Hráč 2 rozhodne pro jednu ze strategií, které dále popíšeme.

Strategie 1 Hráče 1: Vstoupit do hry založené na vzájemném krytí (příp. zůstat v ní).

Strategie 2 Hráče 1: Nevstoupit do hry založené na vzájemném krytí (příp. vystoupit z ní).

Strategie 1 Hráče 2: Reformovat paradigma, které tvoří rámec vyjednávání vlivu.

Strategie 2 Hráče 2: Nereformovat paradigma, které tvoří rámec vyjednávání vlivu.

Výplaty Hráče 1:

a11 – Hráč 1 použil Strategii 1, Hráč 2 použil Strategii 1

a12 – Hráč 1 použil Strategii 1, Hráč 2 použil Strategii 2

a21 – Hráč 1 použil Strategii 2, Hráč 2 použil Strategii 1

a22 – Hráč 1 použil Strategii 2, Hráč 2 použil Strategii 2

Výplaty Hráče 2:

b11 – Hráč 1 použil Strategii 1, Hráč 2 použil Strategii 1

b12 – Hráč 1 použil Strategii 1, Hráč 2 použil Strategii 2

b21 – Hráč 1 použil Strategii 2, Hráč 2 použil Strategii 1

b22 – Hráč 1 použil Strategii 2, Hráč 2 použil Strategii 2

Reálný život je samozřejmě mnohem bohatší, než jakékoli schéma. Na druhé straně dobré schéma (když – jak se říká – "trefíme hřebíček na hlavičku") umožňuje "rozklíčovat" realitu tím způsobem, že nejdříve najdeme, to, co je všeobecně přítomné a od toho odvíjíme další.

Strategie Hráče 1 můžeme zjednodušeně interpretovat i takto:

- Podlehnout/Nepodlehnout skupinové konformitě (se všemi dalšími důsledky)

Strategie Hráče 2 můžeme zjednodušeně interpretovat i takto:

- Reformovat/Nereformovat základní ideové paradigma (lokální modifikaci globálního paradigmatu)

Další postup z metodologického hlediska:

Teď to chce trochu mravenčí práce a popsat obsah každé buňky výplatní dvoumatice formou úplného výčtu, tedy jaké faktory působí na zvýšení či snížení výplaty v příslušných buňkách.

* * * * *

Poznámka, která ilustruje, v čem je problém ODS

Na Facebooku na profilu Jana Beneše se odehrála následující výměna názorů, kterou odstartoval uveřejněním názoru Tomáše Halíka:

J. Beneš: "To, že komunismus není schopen reformy, že své reformátory sám likviduje, že sladce a pokrytecky pěje o demokracii, avšak demokracii okamžitě ničí, jakmile se dostane k moci, je dějinná zkušenost, zaplacená krví a utrpením přemnohých lidí. Obětím komunismu jsme morálně zavázáni: postavme se rázně proti všem pokusům zlehčovat, banalizovat zločinný charakter komunismu. Ztráta paměti znamená spoluvinu, ohrožení záruk svobody v budoucnosti."

Přečtěte si celé vyjádření Tomáše Halíka i vyjádření všech ostatních signatářů memoranda. Kampaň se pomalu naklání ke svému vrcholu a počet signatářů se blíží číslu 700.

http://www.protiztratepameti.cz/cs/pripojili-se

R. Valenčík: U komunistů to všichni reformátoři odskákali. O tom bych mohl povídat... Ale některé strany jsou tak zparchantělé, že ani nejsou schopny reformátory mít. A ohrožují společnost ještě větší rakovinou vzájemně krytých lumpáren, než jsme byli svědky za minulého režimu.

P. Sántay: Katolická církev má k reformátorům také dost "specifické" přístupy.

R. Valenčík: Jo. Ale měla své reformátory. Po celé dějiny. Velké reformátory. Mnozí z nich reprezentovali vrchol lidského ducha (z hlediska morality i racionality). V tom je velká analogie mezi katlickou církví a třeba i komunisty. ODS nemá ani na to mít reformátory...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře