Kdy a jak to začne? (Co? - Skutečné reformy!)/3

17. srpen 2016 | 07.00 |

Do diskuse k přípravě 19. ročníku vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání, která proběhne v Praze 24. a 25. listopadu, připravuji trojici článků, ve kterých se pokouším odpovědět na otázku, kdy a jak mohou začít skutečné reformy, tj. ty reformy, které vyvodou společnost ze slepé uličky narůstajících problémů, animozit a konfliktů.

Pracovní verzi zveřejňuji s předstihem. Jednak vzhledem k aktuálnosti (a nechci čekat, až na ni v rámci diskuse dojde řada). Jednak proto, že se ve středu 17. srpna v 17.30 scházíme s naším týmem k prodiskutování této problematiky (obsah tří článků bude podkladem a v souladu s průběhem diskuse pracovní verzi upravím či doplním).

Pokud by měl někdo zájem diskuse se zúčastnit, není problém - bude se konat v budově VŠFS Estonská 500 (vchod z Kodaňské ulice), Praha 10 Vršovice (tramvaj 22, stanice Ruská, místnost 230 E). Vstup volný.

Kdy a jak začnou skutečné reformy?/3

Radim Valenčík

Ještě jednou a z jiného hlediska se vrátím ke klíčové otázce, k tomu, jak srozumitelně vyložit obsah následující:

* Pokud neodstartujeme postupnou (ale promyšleno a cílevědomou) transformaci penzijního systému do podoby plně zásluhového a plně uzavřeného průběžného systému s jednotnou základní dávkou, budeme (jako občané naší země) v důsledku nejrůznějších tlaků (včetně tlaků pocházejících z organizované migrace) o všechno okradeni.

Zmizí základní kritéria spravedlnosti a společnost se propadne do chaosu (o což ani některým globálně působícím silám jde).

* Odstartovat bez rizik, prakticky okamžitě a tak, aby si každý sám na vlastní zkušenosti mohl ověřit, že skutečně bezpečný, spravedlivý a solidární je právě výše uvedený penzijní systém, příslušnou penzijní reformu je reálné. A to formou toho, co nazýváme "postgraduální nadstavbou plně zásluhového a plně uzavřeného průběžného systému s jednotnou základní dávkou". Tj. kdy místo současného distorzního řešení výpočtu příjmu těch, co jsou produktivní v důchodovém věku, dáme možnost volně nastavitelného souběhu příjmu a důchodu na principu plně zásluhového a plně uzavřeného průběžného systému (co tam v období po odchodu do penze odvedu, to podle pojistné matematiky dostanu zpět).

* Jakmile dojde k zavedení plně zásluhového a plně uzavřeného průběžného systému s jednotnou základní dávkou, vznikne reálná ekonomická základna pro to, aby se ta odvětví produktivních služeb, která pozitivně působí na prodloužení doby produktivního (výdělečného) působení člověka, prodloužení uplatnění člověka na profesních trzích, ufinancovala. A to ufinancovala na vlastním ekonomickém základě s využitím tržních mechanismů.

Především je potřeba si ujasnit, komu uvedenou myšlenku srozumitelně vyložit (podle mě to normálním lidem dojde dříve, než třem kategoriím osob, které jsou ovšem mimořádně významné):

1. Politikům

Tato kategorie osob se vyznačuje značnou ambiciózností, konjukturalismem a podceňováním normálních lidí. Sdělení zde bude nutné založit na tom, že naše společnost (nemyslím tím jen ČR, ale všechny tzv. "rozvinuté země") jsou vystaveny nátlakovému sociálnímu nárokovánínejrůznějšího druhu. Toto nátlakové sociální nárokování má svůj původ v drasticky se prohlubující sociální segregaci a následném rozehrání komplexu her TITANIC. Jakkoli to vypadá perverzně, tak ti, co způsobili historicky nevídanou sociální segregaci a převádějí ji do podoby komplexu her TITANIC, vsadili nyní na podporu nátlakového sociálního nárokování různých silných skupin sociálně vyloučeného obyvatelstva právě vůči většinové společnosti. A tato většinová společnost se nyní musí bránit. Plně zásluhový a plně uzavřený průběžný penzijní systém s jednotnou základní sociální dávkou je ta linie, na které se lze bránit úspěšně. Ukazuje totiž jasně, co bránit a jaký je základ sociální spravedlnosti. Z tohoto hlediska jde o to, aby se našli politici (se všemi špatnostmi, které toto řemeslo přináší), aby na srozumitelném výkladu tohoto faktu zabodovali ve své branži. (On když člověk začne bojovat za správnou věc, ztrácí některé své nedostatky a navrch se dostávají jeho pozitivní vlastnosti.)

2. Úředníkům (slouhům slouhů)

Zde mám na mysli zejména eurobyrokracii. Ta zbytněla. Tvoří ji obrovská masa lidí, z nich mnozí jsou dobře informovaní, inteligentní, ovládají své řemeslo, byť jsou zapouzdřeni do určitých stereotypů. Tváří v tvář tomu, co se děje, mnozí z nich budou cítit rostoucí existenční ohrožení. Nejenže nebude místa pro všechny, ale ani pro většinu. Dojde k různému střečkování. Nejprve se bude prosazovat ambiciózní průměr, který své neumětelství nahrazují slouhovskou horlivostí. To ještě více urychlí diferenciaci této společenské skupiny. V těchto podmínkách začnou někteří uvažovat o tom, jak problémy řešit, jakou podobu by mohli mít skutečné reformy.

3. Akademikům (působícím v oblasti společenských věd)

Ti jsou dnes vystaveni tlaku vykazování výsledků svého "bádání" způsobem, který vede k tomu, že tyto výsledky pozbývají jakoukoli společenskou relevanci a tudíž využitelnost. Navíc nutní badatele zabývat se jen velmi úzkou oblastí, takže v akademické sféře dochází ke ztrátě schopnosti komunikovat, vnímat výsledky práce druhého. (Ne náhodou se symbolem "angažovanosti" společenských vědců stávají vzory typu profesora Putny.) Přesto však nějak věda funguje, je dost těch, co ovládají její řemeslo a jsou stále ještě schopni vnímat exaktní argumenty. Zde může sehrát významnou roli maličkost, na kterou jsem upozornil již v předcházejícím dílu série: "model (s nastavitelnými parametry) konfrontující současný souběh výdělečné činnosti a pobírání penzí s modelem postgraduální nadstavby, kterou navrhujeme". Tady lze spočítat, jak to bude fungovat. A postupně (alespoň těm vnímavějším příslušníkům akademické obce) rozkrýt celou perspektivu změn.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář