R2016/192: Diskuse LK: Kroh: Příčiny migrace/2

13. srpen 2016 | 07.00 |

Uveřejňuji další příspěvek v rámci diskuse před 19. ročníkem mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Autorem je doc. Michael Kroh (druhá část):

Migrace jako individuální pokus o řešení rozdílů v ekonomické úrovni států – 2. část

Michael Kroh

Migrační vlny, z nichž tu největší prožíváme v době psaní tohoto příspěvku, představují mírumilovnější verzi dřívějšího stěhování národů, kdy se "barbarské" národy vydávaly na válečné tažení s vidinou bohaté kořisti v tehdejší Římské říši. Příčina je ovšem stejná – příliš veliký rozdíl v životní úrovni mezi "periferií" a "centrem", které řeší zprvu tento rozpor budováním mechanických zábran, jako byla proslulá Čínská zeď nebo Hadriánův val ve Velké Británii. Dnes jsou to žiletkové ploty a podobné zátarasy, ovšem stejně jako v době úpadku Říma nepředstavují stabilní a dlouhodobé řešení. Hadriánův val nikdo nedobyl a přece se Římská říše nakonec rozpadla.

Ať již byla hlavní příčina ekonomického zaostávání jakákoli, na základě nevyvratitelných faktů lze s jistotou vyslovit hypotézu, že ricardiánské komparativní výhody nestačí a na určitém stupni vývoje vytvářejí takové rozdíly mezi jednotlivými státy či regiony, že k vyrovnávání ekonomické úrovně je třeba použít i tržně nekompatibilní opatření. Koneckonců i klasičtí ekonomové sami připouštěli, že jejich modely představují pouze tendenci, nikoli zákonitost přírodního typu. Moderní liberálové mluví o "selhání trhu" a připouštějí zásahy do tržního mechanismu v zájmu nápravy. Jenže odchylky od modelů s učebnicovými podmínkami nejsou "selháním", ale naopak jsou přímo zakomponovány v zákonitostech trhu. Tzv. "volný trh" a z něj vyplývající "dokonalá" konkurence, které jsou předpokladem klasických a neoklasických modelů, včetně Marxových, nikde neexistují. Dá se říci, že neexistovaly nikdy, vždy byly narušovány ochranářstvím, státními podporami, přirozeným či umělým monopolem a dalšími příčinami zvýhodnění určité skupiny výrobců (především domácích) vůči konkurenci.

Dokonalá konkurence je iluzí předmonopolního kapitalismu, který do tohoto stupně své dokonalosti nikdy nedospěl. Ale je to i iluzí mnohých současných ekonomů, snících o svobodě podnikání bez omezení.

Vrátím-li se na počátek svého vystoupení, jestliže politické elity vyspělého světa reagují pozdě a pod tlakem událostí, je za to spoluodpovědná i teorie, tj. intelektuální elity. Už dávno měly přijít masivní investice do rozvoje konkurenceschopné výroby v domovských zemích migrantů, budování vzdělávacích institucí atd. v zájmu rozvoje sociálního kapitálu, ne jen charitativní rozdělování potravin z přebytků dotované produkce. Je třeba také razantněji reagovat na probíhající klimatické změny, protože za přemísťováním statisíců obyvatel různých regionů jsou i zhoršující se podmínky pro zemědělskou výrobu. Tito lidé migrují nejprve do měst ve svých mateřských zemích, ale protože tam nenalézají pracovní místa, logicky se posunují dál, směrem ke světovým centrům průmyslu a obchodu. Tento vývoj popsal velmi přesvědčivě Paul Krugman v podobě modelu "centrum – periferie", který lze aplikovat i na globální měřítko. Přestěhování severní Afriky a Blízkého východu do Evropy řešením není, to bychom brzy skončili jako starověký Řím. Obávám se však, že až migrační vlna pomine, bude snaha vrátit vše do starých kolejí, protože velkou slabinou liberální demokracie v praxi je nadřazování bezprostředního, ve volbách prodejného efektu, nad dlouhodobým udržitelným rozvojem, preference finančního kapitálu vůči kapitálu sociálnímu.

Řešením není ani rozšiřování společného trhu různými dohodami typu TTIP. I zde totiž musíme konstatovat, že to, co je někde plusem, je jinde mínusem a takové dohody poškozují nejvíce právě ty nejméně rozvinuté země. Rozdílné komparativní výhody ohrožují i celistvost pracným dlouholetým úsilím vybudované evropské integrace. Jejich rozdílnost umocňuje i zavedení jednotné měny v podmínkách, kdy je evropskou legislativou přímo zakázáno vytvořit všechny potřebné podmínky pro tzv. optimální měnovou unii. Naděje rychlého vyrovnání ekonomických podmínek v zemích evropské unie, podnícené ještě iluzí o poučkách ekonomického mainstreamu, který hovořil o tržních silách, které toto vyrovnání pomohou realizovat, se nesplnily. Stoupá proto frustrace a skepse a migrací se přelévá i do těch nejvyspělejších zemí, jejichž političtí představitelé se naivně domnívali, že jsou tak silní, že tuto nebývalou vlnu zvládnou.

Obávám se, že padá i iluze o kosmopolitním, kaleidoskopickém uspořádání světa, ve kterém jsou si všichni rovni, a z té postmoderní mlhy nám po jejím rozptýlení najednou vykoukl svět nikoli nepodobný podmínkám, které vedly k oběma světovým válkám. Z chaosu, který vytvořily inženýrské, násilné pokusy o implementaci univerzality liberální demokracie, se vynořil islámský stát a podobné organizace, které nastolenou svobodu pochopily především jako svobodu zabít kohokoli, kdo se jen trochu liší a nepodřídí se jeho nadvládě. Myslím, že by nebylo na škodu připomenout si, co o tom psala tehdejší kritická filosofie a ekonomie a přiznat si, že jsme od té doby nepokročili ani v ekonomii, ani v politice příliš daleko směrem k odpovědnosti ve svobodě. Ostatně dnes velmi populární ekonom Thomas Piketty byl nucen na základě průkazných statistických dat konstatovat, že poměr mezi prací a kapitálem se nezměnil ve srovnání s podmínkami před 1. světovou válkou. Po jejím skončení došlo k určitému zlepšení, ale později se vše zase vrátilo do starých kolejí. Navíc silně narůstá podíl parazitického, spekulativního a rentiérského kapitálu na úkor produktivního a sociálního. Piketty jako řešení navrhuje zvýšení zdanění majetku, což je řešení nejen polovičaté, ale především jen těžko pojmenovatelné jako liberální.

Zakončil bych varováním velkého amerického ekonoma s rakouskými kořeny a narozeného v Třešti u Jihlavy, Josepha Schumpetera: "Příčinou zániku kapitalismu nebude jeho neúspěch, ale naopak jeho úspěch". Nic lépe totiž nevystihuje peripetie dnešní doby, jako tento citát. Její krizové projevy, včetně migrace, přímo vybízejí k vytvoření nové ekonomie, ekonomie, v jejímž středu není individuální zisk jednotlivce, ale rozvoj blahobytu společnosti svobodných lidí. Nazveme-li ji ekonomií produktivních služeb či jinak, není rozhodující. Klíčové je, že obrací pozornost k sociálnímu kapitálu, činí jej nadřazeným kapitálu finančnímu a podřizuje si jej jako systémovou, nikoli však systémotvornou součást.

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář