Stenozáznam Nytrové. Koho poslouchá premiér?/2

16. červenec 2016 | 01.00 |

Co skutečně řekla poslankyně Nytrová? A jaké reakce a od koho byly? Přečtěte si stenozáznam. A pak se ptejte – do jaké míry jsou i ti NEJ, NEJ, NEJ manipilováni médii. A Hlavně – proč pohrdají legitimní diskusí v nejvyšším zákonodárném sboru? (Uveřejňuji celé na pokračování – toto je druhá část):

Poslanec Karel Fiedler:

Dobrý večer. Děkuji za slovo. Prosím vás kolegové, poslouchejme ty naše kolegy poslance právníky, kteří asi vědí, co říkají. Tím mám na mysli zejména kolegu pana poslance Stupčuka. Řešíme tady už dlouhou dobu tento bod. Všichni se zaklínají starostmi dítěte, starostmi dětí, nebo péči o děti. Já s tím naprosto souhlasím. Co kdybychom ten čas věnovali jiným starostem o děti. O matky, které marně vymáhají alimenty, nemohou se jich dočkat, neví, jak zaplatí nájem, jak koupí dětem pomůcky do školy.

Co kdybychom se starali o těch 10 % dětí, jejichž rodiče nemají na obědy v družinách? To bychom ten čas, který tady marníme tímto nesmyslem, využili daleko lépe! (Potlesk z levé strany sálu.)

Poslanec Igor Jakubčík:

Paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Chtěl bych reagovat na pana kolegu Černocha vaším prostřednictvím. My tady tvrdíme, nebo někteří tady tvrdí, že bychom měli přesvědčovat naše i islámské spoluobčany, eventuálně lidi z Islámu, kteří k nám chodí, aby dodržovali naše zákony, že musí dodržovat naše zákony. Všechno dle našich zákonů.

Nechápu jednu věc. Proč se neustále bere do úst Norsko? Proč měříme dvojím metrem. Když někdo nedodržuje zákony v zemi, kde bydlí, je za to trestán. To znamená, příklad Norska a dětí je přece naprosto stejný jako příklad České republiky a řekněme Islámu. To je úplně to samé. My chceme, aby byly dodržovány české zákony, ale když se mají dodržovat norské zákony, tak se tady křičí, tak se tady volá, sepisují se petice, dělá se všechno možné.

Dodržujme zákony my a nechme dodržovat ostatní státy svoje zákony. Děkuji.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:

Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, poslankyně a poslanci. Jsem ze stejné strany jako jedna z předřečnic paní poslankyně Nitrová. A cítím opravdu velkou potřebu tady prohlásit, že se absolutně distancuji od toho, co tady říkala. Nechci tady plynule hovořit půl hodiny, nebo 45 minut, abych jedno po druhém vyvracela to, co tady bylo z jejích úst řečeno. Ale jsem opravdu přesvědčena - jak v tom oboru pracuji dlouho - že ta snůška těch nesmyslů byla opravdu dlouhá.

Jinak jsem chtěla říci, že opravdu pro mě osobně je nejdůležitější, aby ty děti vyrůstaly v rodině, která je miluje. Jestli ta rodina je úplná a tak zvaně tradiční, nebo je neúplná a to je česká realita. My nemůžeme cílit jenom na tradiční rodinu, protože tady půlka rodin prostě tradiční není. Protože to jsou osamělí rodiče. Taková je prostě situace. Ať se nám to líbí, nebo ne.

Anebo jestli ta rodina je s dvěma rodiči, kteří jsou stejného pohlaví. Myslím, že ten pojem je docela jasný. Tak mně je to úplně jedno. Pro mě je opravdu podstatné, aby to dítě bylo v bezpečí, mělo ty své rodiče, ať je to kdokoliv, rádo. A ti rodiče měli rádi to dítě.

A to si myslím, že je to, oč tady běží. A já osobně několik takových párů znám, náhodou. Opravdu náhodou, jak jsem šla životem, tak jsem prostě takové potkala. Znám i takové, kde jsou dva muži a dítě. Znám i takové, kde jsou dvě ženy a dítě.

A prostě chci jim pomoci aby - když nastane nějaká špatná situace - abychom si byli jisti, že to dítě bude v komfortní situaci. Protože, to rozhodování jak soudů, tak i našich OSPODŮ, může být velice nejednotné. Můžou se tam objevit najednou nějací příbuzní, kteří budou říkat. No jo, ale my jsem tady heterosexuální rodina, my to dítě chceme.

Přitom to dítě je vidělo třeba velice zřídka ve svém životě a prostě s nimi žít nechce. Je zvyklé na toho druhého, třeba nebiologického rodiče - když se něco stane tomu biologickému. Opravdu bych chtěla zaručit, aby to dítě, které je v té určité rodině zvyklé, aby bylo v pohodě, aby mu nikdo neubližoval. A to si myslím, že bychom měli mít na mysli všichni. Děkuji.

Poslanec Marek Černoch:

Děkuji. Mě stačí možná i minuta. Já jenom vašim prostřednictvím panu kolegovi Jakubčíkovi. Vy jste koukal celou době na mě, ale s Norskem začala vaše stranická kolegyně. Ale je to pravda. Ano, ať se dodržují v Norsku zákony, které tam mají. Ať si je Norové dodržují. Nikdo nemá právo Norům říkat, jaké mají mít zákony. To je jejich věc.

Na druhou stranu. Zákony, které jsou v Norsku a parametry, které jsou nastaveny v Norsku - tak si myslím, že tady nemají co dělat, v České republice.

A je to bohužel v rámci některých organizací, které jsou - a myslím si, že příklad dětí Michalákových je toho jasným příkladem. Kdy celou dobu se snaží dostat své děti zpátky. A jakým způsobem to probíhá, ví asi každý.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:

Vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové. Ta diskuze je tady poměrně dlouhá a já se pokusím být velice stručný. Chtěl bych navázat na paní ministryni Marksovou, že není jenom důležité, aby to byla milující rodina, milující rodiče. Ale také, aby to byla rodina, která dobře zvládá výchovu a která nastavuje dobré vzory do života těch dětí!

Jsou další aspekty, které bychom měli brát v úvahu. A o těch se tady nehovořilo. Takže byl bych velice rád, abychom neoslabovali tradiční rodinu, o které tak často hovoříme, že rodina je základ státu. Nevytvářejme další argumenty proto, jak tuto rodinu posílat do stále horší situace ve společnosti.

A možná by také bylo dobré, když se tak argumentuje zájmy těch dětí. Prosím pěkně - a mluví se často o dětech, které jsou v dětských domovech. Ptal se jich někdo? Má ministerstvo, či předkladatel nějakou studii, kterou by opřeli o fakta, že tyto děti by opravdu chtěli být takto osvojováni a v takovýchto svazcích vychovávány?

Já jsem nic takového v té diskuzi neslyšel. Dokud tyto věci také nemáme fakticky ověřené, nezaklínejme se tím, že pro dítě je takováto forma osvojení dobrá. Děkuji za pozornost.

Poslanec Jiří Mihola:

Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Klub KDU-ČSL byl přesvědčen ještě před touto diskusí, že současná právní úprava je dostatečná, nakonec to tady potvrdil i zmíněný nález Ústavního soudu. Rád bych také zdůraznil, že někteří zde před zhruba deseti lety, ti, co zde byli, my všichni jsme tady nebyli, slyšeli přísežná prohlášení, že jde pouze o registrované partnerství a žádné další kroky, snahy a usilování nebudou následovat. Tak tady dobře vidíme, jak platí některé sliby, přísahy a já nevím, co všechno. Prostě, bohužel, nedá se ničemu takovému věřit.

Pro KDU-ČSL je na prvním místě zájem dítěte, zatímco žádné právo na adopci neexistuje. Autoři zákona neuvedli, v čem podle nich současná právní úprava nedostatečně chrání práva dětí žijící s registrovanými partnery. Co se týká úmrtí biologického rodiče, je už dnes možné, aby ho pozůstalý partner adoptoval, pokud je to v zájmu dítěte.

Co se týká povinnosti podílet se na výchově dítěte, tu má partner rodiče již dnes, pokud žijí ve společné domácnosti. K tomu je potřeba dodat, že návrh tohoto zákona přichází nedlouho před volbami, bez řádné celospolečenské diskuse. Ta debata naposledy proběhla při přijímání zákona o zmíněném registrovaném partnerství a, jak už jsem říkal, obhájci tehdy výslovně ujišťovali, že v oblasti výchovy dětí nemá v žádném případě tento návrh konkurovat manželství. Snaha o adopci dětí partnerem v homosexuálním páru je pokusem tento konsenzus prolomit s vidinou dalšího postupu a takto salámovou metodou přiblížit registrované partnerství institutu manželství. Přitom na rozdíl od práva na adopci, které není nikde zakotveno, výsadní postavení rodiny tvořené mužem a ženou chrání článek 32 Listiny základních práv a svobod. Předložený návrh toto postavení rodiny relativizuje.

Argument, který zde také zazníval, že tradiční rodina je beztak ohrožena, pro nás rozhodně není důvodem k tomu, proč jí zasadit další politicky motivovaný úder.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona a prosím o vaši podporu. Děkuji. (Potlesk.)

Poslankyně Pavlína Nytrová:

Panem ministrem Jurečkou tady byl položen dotaz, jestli vůbec existuje nějaká analýza či rozbor na to, jestli ty děti z těch dětských domovů chtějí do homosexuálního partnerství dřív za nějakých podmínek, než zůstat v dětském domově. Taková analýza, takové dotazy byly podány na Slovensku. Dětem z dětských domovů nebylo povoleno, aby byly dotázány děti, které jsou zrovna v dětském domově, takže ti dotazující se ptali už dospělých lidí, kteří opustili dětský domov, zda by upřednostňovali dětský domov anebo homosexuální rodinu. A ty děti odpověděly, že dětský domov. Takže tady tato analýza už byla provedena a děti, které vzešly z dětského domova, tak odpověděly všechny, tam nebylo nějaké procento, ale všichni odpověděly, že raději by chtěly vyrůstat v dětském domově než v homosexuálním vztahu.

(Pokračování další částí)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář