Viděl jsem se v zrcadle. Hambatej. Strašný pohled!

11. červenec 2016 | 21.02 |

Tak jsem dnes udělal výškový rozdíl přes 700 metrů. Při příkrém sestupu po štěrkové cestě jsem vykládal historku o tom, jak jsem půl den šetřil částečně naplněnou půllitrovou petku s vodou, kterou jsem nesl v zadní kapse kraťasů, přestože jsem měl pekelnou žízeň, ale cesty ještě hodně zbývalo. A ve chvíli, kdy jsem se konečně chtěl napít, mně podklouzly nohy, padl jsem na zadek, rána jako z děla a petka pod mou vahou doslova explodovala.

Ve chvíli, když jsem došel k pointě, mě znovu podklouzly nohy (a to jsem si fakt dával pozor). Tentokrát mě to však stočilo do vývrtky a já padal dopředu. Pokus o parakotoul v mém věku byl úspěšný jen částečně, takže jsem trochu ťuknul hlavou o kámen. Pochopitelně hned krev. Hned jsem si to převázal šátkem a asi dvacet minut přitlačil rukou. Spoléhal jsem na to, že všechny potenciální mininepřátele zlikvidovalo sluníčko, které pražilo. Pak rána přestala krvácet a v pohodě jsem došel zbytek nádherné, ale namáhavé cesty.

Pojedl, hodinku si zdřímnul a udělal si ještě něco přes dvacet kilometrů od penzionu u Tržiče k Sávě a zpět.

Pak do sprchy. Chci se podívat na ránu na hlavě. Šok! Pohledu na sebe v zrcadle, když jsem hambatej, se vyhýbám. Tentokrát nebylo zbytí. Hrůza! Jako ten starej pavián s bríškem. Rána naštěstí vypadá víc než dobře. Zarostlej jako Tom Hanks v Trosečníkovi, ale ne tak pěknej. Vypelichanej a šedivej. Chlupy na obočí delší, než měl Brežněv. A bradavky naběhnuté potem a třením o triko, že bych mohl po porodu kojit. Podle břicha by se dalo čekat, že to už brzo přijde.

No hrůza. Už jsem pochopil, proč se nosí sako, které toho hodně skryje.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář