Levice a pravice dnes? (K článku M. Julišové)

16. červen 2016 | 09.55 |

Původně jsem tento článek napsal pro svůj seriál o reformách (kde ho uveřejním během několika dní). Vzhledem k aktuálnosti a k tomu, že jsem po napsání dvou stručných poznámek na dané téma k tomu byl několika lidmi vyzván, uveřejňuji již dnes:

Literární noviny 15. června uveřejnily podnětný článek Michaely Julišové "Levice versus pravice". O to cennější, že k danému tématu a zejména novým fenoménům, které se objevily na levici, se už dlouho nikdo nevyjádřil. Dovolím si zformulovat k článku několik poznámek, nejdříve samozřejmě jeho plné znění:

Levice versus pravice

Michaela Julišová

Domnívám se, že s dalším masivním nástupem geopolitických mocenských teritoriálních zájmů, které se zájmy států a národů nemají nic společného, se tradiční orientační ideový vzorec politických stran "levice versus pravice" změnil.

Skutečné vládnoucí mocenské struktury alias velký kapitál mají k dispozici pro získání veřejného souhlasu, který je důležitý pro zajištění jejich cílů, silovou sofistikovanou mediální propagandu, jež se historicky velmi osvědčila a je efektivní.

Že si tyto mocenské struktury prostřednictvím korupce a příslibu podílu na moci získávají a podmaňují politické strany a hnutí, je známá věc.

V současné době můžeme sledovat, jak využívají naivitu, pýchu a elitarizacechtivost tzv. Nové levice. Lídři Nové levice, domnívajíc se, že vítězí a vládnou autentickou silou svých multikulturalistických idejí, absolutně netuší, že tyto jejich utopické a absurdní mantry se momentálně "jen" hodí mocenským strukturám k realizaci jejich geopolitických zájmů. Také proto byly tyto jejich bizarní multikulturalistické konstrukty vytaženy na piedestal a aktuálně jsou v Evropě propagandou mohutně prosazovány. Kdyby současná utopická multikulturalistická doktrína Nové levice nevyhovovala skutečným vládnoucím strukturám, dávno by byla smetena.

Nejpozoruhodnější na celém tomto fenoménu je, že si lídři Nové levice vůbec nevšimli s jakým neskutečným tlakem, nasazením a naléhavostí je NÁHLE jejich multikulturalistické dogma evropskými politiky a elitami propagováno, ač dosud bylo zcela opomíjeno nebo dokonce zatracováno. Opravdu věří tomu, že je to z důvodu jeho ryzosti a autentické naléhavosti? Takové nedůvtipnosti a zaslepenosti se ani nechce věřit. Nová levice, která byla dlouhou dobu politický outsider, svou ochotou spoluangažovat se v současném silovém nedemokratickém procesu společenských změn tak potvrdila neplatnost orientačního ideového vzorce a stala se dalším užitečným nástrojem při vytváření nového evropského totalitního obludária.

Proto se domnívám, že žádná klasická "levicovost" či "pravicovost" ve veřejném prostoru již neexistuje. Existují zájmy mocenských kapitálových struktur, které si podmaňují politické strany i celé státy. Vždy podpoří takovou politickou stranu, jejíž aktuální dikce (kterou lze samozřejmě následně upravit či modifikovat) se v dané situaci hodí pro jejich geopolitické a kapitálové záměry. Jaké jsou konkrétní záměry mocenských struktur v současnosti, můžeme aktuálně sledovat v Evropě: Relativizace a bagatelizace lidských práv, svobody slova a projevu a v konečném dopadu "očesání" demokracie. Vypadá to, že přesně toto je skutečná prosazovaná agenda mocenských struktur. Nástup novodobé totality už je jen logickým pokračováním. Všichni velmi vnímáme, že jsou zde intenzivní snahy výrazně změnit Evropu, naši společnost, naši civilizaci. A my budeme tyto nelegitimní snahy buď jednu po druhé akceptovat, nebo se jim aktivně vzepřeme a zachováme pro naše potomky Evropu, v které lidé ještě budou mít možnost uplatnit skutečné demokratické principy.

Viz: http://literarky.cz/komentare/ostatni/22254-levice-versus-pravice

K tomu několik mých poznámek:

1. Terminologicky dávám přednost označení "neolevice" a "neomarxismus". Nová levice je totiž spojována s ideovým proudem konce 60. let (Sartre, Adorno, Fromm, Habermas atd.), kteří byli nositeli mnohem silnějšího a ušlechtilejšího racionálního náboje. A také podstatně více znali prameny – zejména Marxovo dílo.

2. "Neolevice" a "neomarxismus" jsou v podstatě uměle vytvořené ideové proudy podobně jako současné agresivní proudy islámu. Pod pojmem "uměle vytvořené" (v případě "neolevice" a "neomarxismu", v případě agresivního islámu je proces vytváření trochu odlišný) mám na mysli to, že jsou vytvořeny podporou ambiciózních neumětelů v podmínkách postmoderní relativizace. Zatímco militantní formy islámu jsou orientovány na zblbnutí lidí, kteří chtějí znát jen jednu pravdu a kromě vybraných pasáží Koránu (případně i Koránu celého) nečtou a odmítají číst cokoli jiného, v případě "neolevice" a "neomarxismu" je to trochu jiné. Vychází se z toho, že každý má svou pravdu, že každý si z toho, co bylo napsáno a vymyšleno, může vybrat k intelektuální exhibici cokoli a stačí, když to s částečnou znalosti dalších pramenů dokáže dobře prodat.

3. V této souvislosti bych rád připomněl Marxův přístup (který měl i u nás důstojné pokračovatele, včetně např. Radovana Richty, jehož "Civilizace na rozcestí" přesně před 50. léty oslovila celý intelektuální svět). Ale lze připomenout i další. Třeba jugoslávského Milovana Djilase, který s téměř třicetiletým předstihem ve své "Nové třídě" předpověděl, co a proč se odehraje. Marxův přístup se vyznačuje:

- Důsledným přihlášením se k odkazu kritického racionalismu, tázáním se po předpokladech, respektováním všech relevantních teoretických podnětů a vytvářením provázaného systému poznání.

- Systém poznání je zarámován do přírodně historického pojetí vývoje společnosti (vývoj společnosti se odvíjí od přetváření přírody společností), vrcholí hledáním cest ke společnosti, v níž svobodný rozvoj každého je podmínkou rozvoje všech a současně nejvýznamnějším faktorem ekonomického růstu.

- Na základě toho vymezuje pojem společenské praxe, který kromě jiného obsahuje identifikování všech významných mezičlánků spojení rozvíjející se teorie se společenskou praxí, kdy z teoretické reflexe praxe vychází zdůvodnění podmíněné platnosti každého poznatku i možnosti jeho překonání rozvinutějším systémem poznatků.

4. Ani v současné době neztratilo rozlišení na levici a pravici aktuálnost:

- Pravice se snaží obhájit ideově i prakticky funkčnost privilegií, tak jak se historicky vyvinula a tak, jak působí v daných společenských poměrech.

- Levice se snaží překonat ta privilegia, která se již přežila, a posunout společnost k vyšší míře rovnosti příležitostí založených na rozvoji a uplatňování schopností člověka.

5. "Neolevice" a "neomarxismus" nemají nic společného ani s levicí ani s Marxem. Jsou to elitářské koncepce, které vznikly cílenou podporou těch, co mají mnohem větší ambice, než schopnost trpělivě, důsledně a kriticky myslet. Jsou ve své podstatě projevem elitářství a exibicionismu slouhů, kteří nikdy neprošli, nedokážou a ani nemají chuť projít fází kritického a poctivého myšlení, ve které si člověk uvědomujeme, že "vše, co se má tak a tak, může být i jinak", že tímto zjištěním skutečné poznání teprve začíná, že poznání je rozvíjejí se systém vztažený k praxi pojaté v jejím historickém rozměru.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.56 (9x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší