R2016/112: K financování zdravotnictví

23. květen 2016 | 07.18 |

V nedávné diskusi pořádané v rámci pravidelného teoretického semináře zaměřeného na dopracování kvalitních článků do podoby vhodné k publikování (pořádá jej P. Matějů) vystoupil J. Mertl a připomněl rozlišení tří typů fiskální politiky v oblasti zdravotnictví:

From the fiscal policy point of view, those possibilities imply the following budget schemes:

1) A government expenditure program for health care – allocation within a health budget as a part of central public finance schemes. When allocating resources on the central level, supported by respected legislation determining the price level and amount of health care provided, the health sector is financed at the "pure” principles of public sector financing and allocation. In this scheme, the majority of health expenditure can be seen as more discrete, because the government can decide about them individually and annually, although it does not have direct control of some variables that influence their need (e.g. drug prices etc.)

2) An independent institutional framework for financing health care, where the public governance and central government role is limited and the principal fiscal goal is to collect and allocate the agreed amount of money to specialized institutions (health insurance companies). In this scheme, the public finance flows can be seen as highly mandatory, since they are based on simple allocation of public resources defined by law (OECD, 2015).

3) A subsidy scheme, when the people receive support based on their social status so that they are able to buy a regulated health insurance product commercially. In this scheme the income differentiation and level of regulation is important for the government position and fiscal volume of health expenditure.

Toto rozlišení vychází ze standardní koncepce fiskální politiky v oblasti zdravotnictví. Ve stručnosti lze tyto tři typy fiskální politiky charakterizovat takto:

Ad 1/ Prostředky na zdravotní zařízení i individuální péči přiděluje přímo vláda (nejméně "tržní" model).

Ad 2/ Prostředky na individuální péči se přidělují přes od státu oddělené zdravotní pojišťovny, které jsou ovšem státem přerozdělovány a dochází i ke značnému přerozdělování prostředků mezi nimi (středně "tržní" model, náš případ).

Ad 3/ Stát dotuje pojištění určitým skupinám obyvatel, které by na něj jinak nedosáhly, pojišťovny se chovají plně komerčně, resp. tržně (nejvíce "tržní" model).

K výše uvedenému rozlišení bych měl malou poznámku. Když hovoříme o roli trhu v oblasti zdravotnictví, měli bychom rozlišit dva případy:

1. Případ, kdy se má na mysli role trhu v oblasti zdravotních služeb chápaných jako určitý typ statků. Zde vždy nutně v důsledku asymetrie informací mezi poskytovatelem zdravotní péče a nabyvatelem služby dochází k částečné či plné monopolní diskriminaci spotřebitele. To se projeví enormním růstem nákladů na zdravotní péči, aniž by se výrazněji zvýšila její kvalita. – Zkrátka tudy cesta nevede.

2. Případ, kdy se role trhu chápe v oblasti finančního trhu jako překonání bariéry rozpočtového omezení při využití investičních příležitostí spojených s uchováním zdraví a návazně plnějším využitím nabytého lidského kapitálu. (Např. v souvislosti s prodloužením horizontu i zenitu produktivního uplatnění člověka s vysoce naakumulovaným lidským kapitálem.) Toto považuji za perspektivní oblast a tudy cesta vede. K tomu je ovšem potřeba příslušným směrem rozvinout (kultivovat) tržní vztahy v dané oblasti. (Ve smyslu toho, co nazýváme zprostředkovaným uplatněním přenesené ceny.)

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář