R2016/182: Sirůček: Ekonomie a sluníčkáři/4

3. srpen 2016 | 06.50 |

V rámci přípravné diskuse k 19. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání veřejňuji další tři části příspěvku P. Sirůčka a návazně pak reakci J. Zemana na celý příspěvek P. Sirůčka (mj. i jako příklad korektní diskuse):

Aby ekonomická věda (a její dějiny) nebyla lidovou tvořivostíresp. sluníčkářským kejklířstvím - 4. část

Pavel Sirůček 

Ad: Klaus, V.: Velcí ekonomové jsou mou inspirací. Publikace č. 22/2015. Praha: Institut Václava Klause, 2015. 184 s. ISBN 978-80-7542-005-3 (tištěné vydání) & další texty V. Klause. 

IV.

Dalším velice sympatickým rysem Klausových ekonomických aj.

úvah je to, že se nikdy neohání údajnou tzv. "nezávislostí" či tzv. "nepolitičností". Jako to s oblibou činí jiní. Komické je to zejména v případě údajně tzv. "nezávislých" či tzv. "nepolitických" autorů zaměstnávaných a placených finančním sektorem. A připomeňme, že ekonomie vždy byla, je a bude ekonomií navýsost politickou. I ideologickou. I to, že nejfanatičtějšími ideology bývají ve skutečnosti zpravidla ti, kteří ideologičnost vehementně popírají a ostentativně odmítají ...

Nyní k publikaci V. Klause mírně podrobněji. "Předmluva" krátce a výstižně osvětluje vznik textů i publikace samotné, její určení i výše připomenutou "pokoru" autora.  Za zapamatování stojí i Klausova slova: "Je snad užitečné zopakovat můj nejednou vyslovený (a mnou důsledně dodržovaný) výrok, který považuji za téměř kánonický: vůči ekonomické teorii vystupuji na straně poptávky. Na její nabídkové straně jsou jiní. Právě o nich píšu v této knize. Kéž by si všichni – s dostatečnou sebereflexí – uměli uvědomit, na které straně tohoto "trhu" stojí a kam patří. Ušetřilo by to spousty neumělé "lidové tvořivosti", netiskla by se spousta bezcenného balastu, který věci zatemňuje a nikoli prosvěcuje, a možná by i hospodářská politika u nás i kdekoli jinde mohla být racionálnější" (s. 8 rec. publ.).

Nejrozsáhlejší je oddíl"A", přinášející české texty, v chronologickém sledu. Obsah zde tvoří: "Předmluva ke knize "Dějiny ekonomického myšlení""[i]; projev u příležitosti vydání knihy L. E. Misese[ii]"Ludwig von Mises – nejvýznamnější obhájce ekonomické svobody v celém dvacátém století" (29. 5. 2006); "Projev na Schumpeterovské konferenci v Třešti" (27. 6. 2006); "Polemika se Svetozarem Pejovichem o transformaci"[iii]; reakce z týdeníku Ekonom (14. 9. 2006) "Profesor Stiglitz opět zapomíná na ekonomii"; text z Mladé fronty Dnes (18. 11. 2006) "Milton Friedman už není mezi námi";  vystoupení na semináři CEPu (21. 11. 2006)[iv]"Milton Friedman – velikán, který změnil svět"; "Předmluva ke knize Alana Greenspana "Věk turbulencí""[v]; text z týdeníku Ekonom (5. 2. 2009) "Nigel Lawson: "Vraťme se k rozumu: O globálním oteplování střízlivě a bez emocí""; úvaha "Je Schumpeterova vize konce kapitalismu stále relevantní?"[vi]; varování z Lidových novin (25. 4. 2009) "Hrozba agresivního keynesiánství druhé generace"; poděkování při udělení ceny Nadace Friedricha Augusta von Hayeka (10. 5. 2009) "F. A. Hayek, Freiburg a naše doba"; nekrolog z týdeníku Euro (21. 12. 2009) "Zemřel poslední velikán ekonomie 20. století"; příspěvek v české verzi publikovaný v týdeníku Euro (7. 7. 2010) "Těžké časy liberálů: esej k šedesátinám Gerharda Schwarze"; článek pro Newsletter CEPu (2011, č. 1) "Sto let od narození George Stiglera"; překlad projevu na konferenci v Chicago (11. 2. 2011) "Gary Becker pražskýma očima"[vii];  článek pro Newsletter CEPu (2011, č. 9) "130 let od narození Ludwiga von Misese"; "Připomenutí Jamese Buchanana" z týdeníku Euro (11. 2. 2013); "Zamyšlení nad knihou Nicholase Wapshotta "Keynes – Hayek"[viii] z časopisu Kontexty (2013, č. 4); "Recenze knihy Deepaka Lala "Poverty and Progress""[ix]Lidových novin (12. 11. 2013); "Projev na galavečeru udílení ceny Jegora Gajdara" v Moskvě (19. 11. 2014); text z Newsletteru IVK (2015, č. 5) "Samuelsonových nedožitých 100 let"[x]& krátké citacez předmluv sborníků CEPu (o Keynesovi, o Sayovi, o Maltusovi, o Humovi).[xi]

Oddíl "B" přináší cizojazyčné materiály: "Letter to Rose D. Friedman" (20. 11. 2006); "Remaks at Milton Friedman Memorial Service" (Chicago, 29. 1. 2007);  text "Hayek´s Conference at the University of Richmond: Hayek and My Life"[xii]; "Introduction to the Fraser Institute´s book "The Essential Hayek""

[xiii]a vystoupení na kolokviu v Rakousku 13. 9. 2012 "Hayek Colloquim in Obergurgl" (v němčině). 

Polemizovat by jistě šlo s mnohým v publikaci vysloveným. Nicméně ve čtenářsky přívětivé a přemýšlivé knize si mnohé inspirace a náměty ke kritickému zamyšlení může nalézt i čtenář, který plně nesdílí nadšení explicitně deklarovaného "nekeynesiánce" V. Klause z autorů rakouské, resp. neorakouské liberální tradice, z monetaristů či dalších chicagských ekonomů. Nemusíme s nimi samozřejmě souhlasit, nicméně jde (v řadě případů přesněji již šlo) o ekonomy s velkým "E". Právě tito velikáni dnes vesměs citelně chybějí.

Ostatně deficitem skutečných osobností citelně netrpí jen ekonomická věda a (zdaleka nejen) ekonomické vzdělávání a školství. Ještě daleko chmurnější situace panuje ve sférách politických. Charismatických osobností s vlastními (a ideologicky pevněji ukotvenými)[xiv] názory, osobností opravdu hájících zájmy občanů své vlastní země, se bolestně nedostává. Je opravdovou osobností, respektovaným státníkem a skutečným globálním leaderem dosluhující americký prezident (s volebním sloganem "Yes We Can!")? Nebo snad umíněná německá kancléřka, se svým již smutně kultovním "Wir schaffen das!"

[xv]? Či jakýsi panevropský prezident? Současnost generuje vesměs politiky nevýrazné, slabé, nerozhodné, nestátnické, bez vlastních názorů, leč dokola omílající prázdná hesla a aktivistické korektní fráze. Do zcestných idejí a očividně krachujících projektů bylo totiž proinvestováno už příliš mnoho kapitálu, nejenom lidského. Současní mainstreamoví politici se tak zuřivě brání ztrátě tváře, bojí se přiznat již zcela zjevné omyly a fantasmagorie, a tyto pořád dokola papouškují.   

Přísnější státnická měřítka snese pouhá hrstka současných světových politiků, k nimž náleží např. vrcholný představitel Ruska. Přitom právě dnešní chaoticky-přelomová, dramatická doba po velkých osobnostech přímo volá aneb "úloha osobnosti v dějinách ..." se ukazuje jako klíčová.

[xvi] Též na české politické scéně skutečné velké osobnosti, resp. opravdoví politikové-státníci bolestně absentují čím dál patrněji. Až na dvě, možná tři výjimky ...         

P.S. (1) Delší douška ohledně pel-mel tipů na ekonomickou (či skoro ekonomickou) literaturu vydanou v roce 2015. Některé níže zmiňované texty pravděpodobně sice na titul knihy roku neaspirují, nicméně p.t. čtenářstvu by se v nich možná i něco zajímavého či inspirativního objevit podařit mohlo.



[i] Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-380-9. 

[ii] Mises, L. E.: Lidské jednání: Pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut, 2006. ISBN 80-86389-45-6 

[iii] Klaus, V., Tříska, D.: Polemika se Svetozarem Pejovichem o transformaci, tedy neklasické privatizaci.  Politická ekonomie, 2006, roč. 54, č. 3, s. 291-306. ISSN 0032-3233.

[iv] V upravené podobě uveřejněno v Lidových novinách 31. 7. 2012 u příležitosti 100. výročí narození Miltona Friedmana.

[v] Greenspan, A.: Věk turbulencí: Dobrodružství ve světě globální ekonomiky. Praha: Fragment, 2008. ISBN 978-80-253-0755-7.

[vi] In Politická ekonomie, 2009, roč. 57, č. 1, s. 123-126. ISSN 0032-3233.

[vii] In Politická ekonomie, 2011, roč. 59, č. 2, s. 263-266. ISSN 0032-3233.

[viii] Wapshott, N.: Keynes Hayek: The Clash that Defined Modern Economics. New York/London: W. W. Norton, 2011. ISBN 9780393077483.

[ix] Lal, D.: Poverty and Progress: Realities and Myths about Global Poverty. Washington: CATO Institute, 2013. ISBN 978-1-938048-83-8.

[x] Dodejme, že text byl publikován též in Politická ekonomie, 2015, roč. 63, č. 3, s. 400-403. ISSN 0032-3233. 

[xi] Jedná se o sborníky CEPu – Centra pro ekonomiku a politiku č. 50/2006, č. 58/2007, č. 81/2010 a č. 81/2011.

[xii] Publikováno in Peartová, S. J., Levy, D. M. (eds.): F. A. Hayek and the Modern Economy: Economic Organization and Activity. New York: Palgrave Macmillan, 2013. ISBN 9781137359582

[xiii] Předmluva k publikaci Boudreaux, D. J.: The Essential Hayek. Vancouver: Fraser Institute, 2014. ISBN 978-0-88975-308-2.

[xiv] Ideologicky pevněji ukotvenými ve smyslu tradičních politických ideologií – v konzervatismu, liberalismu a socialismu, nikoli tedy pouze vycházejícími z údajně "neideologické" ideologie politické korektnosti a šířeji ideologie tzv. "korektního pokrokářství" (především lidsko-právního apod.), údajně prý levicového. Soudobé tzv. "korektní pokrokářství" přitom silně dehonestuje celou politickou levici, její tradice, ideály, cíle i hodnoty. Srov. úvahy o levici "staré" a tzv. levici "nové" (již zcela rezignující na sociální problematiku, kterou "pokrokářsky" vyměnila za tyranii menšin, multikulturalismus, genderismus, evropeismus, NGOismus, politickou korektnost, fanatické tažení proti tzv. diskriminacím etc.), resp. úvahy na téma přílišného spojení levice (a idejí socialismu) s liberalismem a nedoceněného propojení s konzervatismem in Marathon, 2013, č. 1. Módními již delší čas jsou rozličné vize transformací společností ve společnosti typu "post-" (namátkou v inflaci těchto označení – postindustriální, postmoderní, postliberální, resp. post(neo)liberální, postmužskou, postdemokratickou, postevropskou, postglobalizovanou či postkapitalistickou etc.). Nicméně ono "post-" nemusí znamenat pouze mnohdy silně zprofanované (ve jménu a duchu tzv. "korektního pokrokářství") ideje, vize a projekty. Ono "post-" může signalizovat taktéž i návrat k tradičnímu, k osvědčenému, k místnímu, k lokálnímu, též i k národnímu, k autoritativnímu etc.  A to např. v duchu "konzervativního probuzení a obrození" politické pravice, politické levice i celých národních společenství. I u nás, zatím ještě nesměle, začíná zaznívat volání po "novém národním obrození" a nezbytném upevňování národní identity.

[xv]"My to dokážeme!". Neřekla ovšem co. Zlí jazykové škodolibě tvrdí, že západní "levicoví" osmašedesátníci dospěli ke svému "Listopadu". A ani na to nepotřebovali svého Gorbačova...

[xvi] Což nelze odbýt pouze "salonním" strašením údajným populismem. Resp. tím, že údajně omezení, nevzdělaní, neinformovaní, neúspěšní, zapšklí, malí, slabošští etc. či mýtické tzv. "staré struktury" prý žádají vládu pevné ruky. Což má být vysoce aktuální např. ve Střední Evropě. Cejchování populismem přitom náleží do rejstříku politické (hyper)korektnosti, kdy dochází k zamlžování, matení i falšování pojmů. Z populismu se stala nadávka, obdobně jako z termínu ideologie. Ocejchováním visačkou tzv. populismu je upírána demokratická legitimita mnohým protestním hnutím i akcím. Všichni tak tzv. populismus v politice povinně odmítají (snad s čestnou výjimkou španělské strany Podemos), nikdo nechce být populistický, ani ideologický. Absurdní je to především u stran, které si verbálně zakládají na své údajné antisystémovosti, a které údajně reprezentují a hájí zájmy širokých lidových mas. Nejenom ony přitom přehlížejí, že mnozí lidé dnes bolestně postrádají jakékoli jistoty i pocity sounáležitosti.  O to bolestněji, že soudobý svět je (nebo je minimálně interpretován jako) už tak složitý, komplikovaný a především tak rychle proměnlivý, že mnozí ztrácí jakoukoli šanci tomuto porozumět.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář