R2016/093: "Sluníčkáři" a "náckové"

3. květen 2016 | 07.00 |

Před pár dny jsem uveřejnil - přiznávám, že trochu kontroverzní – článek nazvaný ""Sluníčkáři" a "náckové"". Zaznamenal jsem na něj velké množství reakcí a několik tisíc jeho přečtení. Myslím, že si zaslouží zařazení do seriálu o reformách, konkrétně do tématu prokomunikování reforem. Předně upřesním to, co chápu pod pojmem "sluníčkář". Nemám na mysli ty, co hledají to dobré v lidské duši. Podle mého názoru se začal pojem "sluníčkář" odvíjet od symbolického používání tibetské vlajky. Mj. v hloučku protikomunistických aktivistů letos na Prvního máje také jedna taková vlajka byla. Pro mne je tento "sluníčkový" symbol deklarací dobrovolného intelektuálního sebeomezení, která má jasný cíl: Nepřemýšlet, neporovnávat, ignorovat argumenty a realitu, podporovat používání dvojího metru jako "velkého klacku", resp. nástroje současné globální moci a nekriticky sloužit současné globální moci v očekávání odměny a dnes i záchrany v rozehrávané hře (komplexu her) typu TITANIC. Stačí si uvědomit, že režim, který v Tibetu vládl do roku 1950, byl z hlediska lidských práv nejkrutější teotyranií v dějinách. Dalším atributem "sluníčkářů" je, že v rámci svého "sluníčkového" boje za lidská práva nejen ignorují vraždění např. na Ukrajině a v Turecku (vražděni jsou novináři, intelektuálové zvolení politici, civilní občané a to stále a za stálého mlčení "naší" euroreprezentace), ale někteří z nich s tímto vražděním sympatizují. Proč? Protože právě v tomto mlčení "naší" euroreprezentace spatřují sílu současné globální moci, které slouží právě proto, že "je to v nich", že se vydali na cestu nekritického slouhovství. Proto pro mě je "sluníčkářství" vrcholem pokrytectví a nemám pro něj porozumění. Tady je článek, ke kterému jsem napsal pár úvodních řádků:

0pt;font-family:"Times New Roman","serif"; color:black;mso-themecolor:text1">Potkal jsem včera ve vinárně "U Libušky" (v ulici Voršilská) kamaráda. Slušný a vzdělaný člověk, tak trochu (spíš dost) sluníčkář. Sdělil jsem mu svůj dojem z podvečerní procházky Prahy, která mě okouzlila. "Jo, Praha byla moc pěkná," – odpověděl – "dokud ji neovládli náckové s hradním pánem v čele."

Dělal jsem, že nechápu, jak to myslí, a odpověděl: "Máš pravdu. Přesně jako při nástupu fašismu v Německu na začátku 30. let. Stejné provokace jako s podpálením Reichstagu. Pokus o zapálení Kliniky, pochopitelně nevyšetřený. Teď zase nacistické malůvky na zdech. A to vše s podporou (minimálně) nečinnosti policie a zpravodajských služeb. A koordinováno s intenzivní medializací v ČT a dalších "našich" veřejných sdělovadlech, které si povinně platíme. A vůbec nejhůř – prvním, kdo legitimizuje tyto typicky náckovské praktiky je ministr pro legislativu a lidská práva Dienstbier!!! Takto daleko to nedošlo ani v Německu ve 30. létech. Ale stejně si myslím, že u nás náckové neprojdou. I když pokus o erdogenizaci EU tu je."

Dál jsme raději nepokračovali. Proč si kazit dobrou náladu. A hlavně – spěchal jsem na pracovní schůzku týkající se jednoho důležitého projektu. (Dopadla lépe, než jsem očekával.)

Bude to složité. Hlavní naší oporou je pochopení toho, o co jde, jak se bránit a jak napravit to, co se pokazilo. Zde jenom několik odkazů:

Za prvé: Nedělejme si iluze o "sluníčkářích". Jsou mezi nimi i slušní lidé. Velká většina z nich jsou však jen slouhové globální moci, viz:

1. Více či méně si uvědomuje, že se nachází v prostředí komplexu her TITANIC, tj. že může dojít k událostem, při kterých budou někteří obětováni, a to jak v přeneseném, tak případně i fyzickém smyslu.

2. Nevěří v možnost záchrany kooperativní cestou, tj. předpokládají, že se zachrání jen ti, co budou sloužit "té správné straně" konfliktů.

3. Věří ve svou vyvolenost a utvrzují se v ní vzájemně mezi sebou, tím že sdílejí určité informace, které jiní nemají.

4. Démonizují tu "druhou stranu", pěstují si její obraz jako nepřítele, který je vším vinen, který musí být zničen (čímž se zbavují morálních zábran, pokud jde odmítnutí kooperativního řešení).

5. Dělají ze svého pokrytectví vrchol morality, aniž by si to byli ochotni a dokonce i schopni připustit.

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/3355-vysledky-vypoctu-slunickaru.html

Za druhé: A co je to ta globální moc? Viz:

http://radimvalencik.pise.cz/2846-podstata-soucasne-moci-uvaha-k-vyroci-28-10.html

Takže vlastně ve většině případů platí, že "sluníčkaří" a skuteční "náckové" jedno jsou. Ostatně tak tomu bylo i v druhorepublikovém období.

Ale ta podvečerní Praha je fakt moc pěkná:

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář