R2016/069: Monografie - shrnutí 3. kapitoly

9. duben 2016 | 07.00 |

Monografie "Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo ekonomika produktivních služeb?" věnovaná problematice přechodu k ekonomice založené na produktivních službách vzniklá na základě týmové práce v roce 2015 byla po úspěšném recenzním řízení odevzdána do tisku. V nejbližší době bude v plném znění uveřejněná on-line. Intenzivně pracujeme na další, která ukáže syntetický pohled na to, jak řešit současné problémy, jaké reformy jsou k tomu nutné, kdo a jak je schopen je prosadit.

V rámci seriálu o reformách postupně uveřejňují shrnutí, diskusi a závěry k jednotlivým kapitolám:

Shrnutí, diskuse, závěr ke 3. kapitole

Přibližně od poloviny 20. století se zejména v anglosaské ekonomické literatuře začal objevovat koncept investic do lidského kapitálu provázaný na výnosy z toho výrobního faktoru implikující racionalitu investičních aktivit ve vzdělávání. Tyto teorie byly potvrzeny i empirickými údaji v rámci národního hospodářství.

Současně byly prozkoumány též sociální modely, které s využitím odlišných teoreticky obhajitelných principů vedou k realizaci určitých koncepcí vzdělávacího systému včetně metod jeho financování. Rozeznávání těchto modelů je užitečné při typologické klasifikaci a také pro zdůvodnění racionality jednotlivých v praxi viditelných variant.

Stejně jako v jiných oblastech rozvoje lidského kapitálu jsou i zde podstatné běžné ekonomické techniky, jako jsou transakční náklady, přenesená cena, časová hodnota peněz, ale i dostupnost, přitažlivost a kvalita vzdělávání jako klíčový atribut reálných možností pro každého občana/studenta, vyplývající z právního řádu i humanistických principů, na nichž je účelné vzdělávací systém obecně budovat.

Z hlediska financování ve vazbě na HCC kontrakty je podstatné to, jakým způsobem se budou získávat prostředky na financování nákladů spojených se studiem; v případě dobře regulované konkurence ve vazbě na produktivní uplatnění a/nebo deklarovaného přihlášení se k neziskovému principu zde odpadá problém maximalizace zisku bez ohledu na reálný obsah vzdělávacího procesu, který je příčinou řady problémů projevivších se v českém školství. HCC financování má v některých aspektech, zejména pokud se týče technik placení, společné prvky s daňovým systémem. Nabízí se tudíž možnost využít již známých postupů daňové teorie a politiky tam, kde to je účelné, přestože příjemcem peněz bude škola a ne stát.

Byly provedeny pracovní kalkulace odlišných forem finančních toků ve školství, zdůrazněme nyní v závěru, že každá z nich má své výhody a nevýhody a jejich zahrnutí byť v kontroverzní či diskutabilní podobě chápeme jako odborný příspěvek k průzkumu případných možností, neboť snaha dokázat či vytvořit "nejefektivnější" model financování školství již mnohokrát skončila neúspěchem, a to jak z důvodu opomenutí některých podstatných skutečností, tak i nerespektování existence odlišných sociálních modelů.

Současně platí, že HCC kontrakty jako jedna z možností financování školství poskytují pro současnou etapu sociálně-ekonomického rozvoje důležité motivační nástroje k žádoucí stimulaci a kultivaci prostředí terciárního vzdělávání. To je zvláště významné tam, kde tito poskytovatelé tvoří pluralitní vlastnickou strukturu a nepodléhají již centralizovanému systému školství.

V České republice podporuje možnost úprav systému i doposud relativně nízká celková úroveň výdajů na vzdělávání ve srovnání se zeměmi OECD. Reformy sociálních systémů ve vyspělých zemích obvykle přinášejí své náklady a k celkovým úsporám ve výdajích ve výsledku vedou málokdy; ovšem vzhledem k výše uvedené charakteristice českého vzdělávacího systému to není v současné době významnější problém.

Pro efektivní fungování HCC kontraktů je důležité maximálně a cíleně omezit jejich slabá místa ve smyslu transakčních nákladů, sociální dostupnosti a vazby na reálný charakter vzdělávacího procesu (obory, jejich odborný význam a jejich ohodnocení na trhu práce). K tomu lze využít mechanismů nediskriminační veřejné podpory těchto kontraktů, přifázování mechanismů financování k vysokým školám jako poskytovatelům vzdělávací služby a kultivace trhu práce směrem k široké podpoře produktivního uplatnění člověka, nikoli pouze distribuci úzce chápané "kvalifikované práce za peníze".

Pro další výzkum vidíme jako účelné rozpracovat konkrétnější techniky HCC kontraktů při respektování následujících kritérií:

- Dominantní roli, tj. páteřní síť financování musí tvořit školy, nikoli finanční zprostředkovatelé či finanční trh jako takový.

- Úvěry v rámci HCC kontraktů jsou primárně určeny pro prezenční studenty z nízkopříjmových či mnohačlenných rodinných poměrů.

- Je třeba brát ohled na tržní pozici jednotlivých oborů (mzdy, popularita), která nemusí korelovat s jejich odborným významem ani kvalifikovaností zaměstnanců.

- Částka, za niž bude dostupná cena půjčky na náklady vzdělávání na finančním trhu, by neměla být v úhrnu a průměru významně výhodnější než nominální částka splácená škole, případně by škola měla též nabízet splácení jen o inflaci valorizované (podobně jako v penzijním systému) základní částky školného odvozené od reálných nákladů na studium.

- Na rozdíl od finančních zprostředkovatelů, kteří případné zvýšené individuální riziko zajišťují komerčním pojištěním dále zvyšující náklady daných úvěrových produktů, může škola poskytovat svým studentům úvěr za stejných nebo dokonce sociálně zvýhodněných podmínek a převzít souhrnné riziko na sebe. Tím se omezí problém studentů se změněným zdravotním stavem nebo jiným sociálním problémem v průběhu vzdělávání, ale i poté; případně může tyto studenty dotovat i stát.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář