R2016/045: K mým narozeninám/1

16. březen 2016 | 07.00 |

Přemýšlel jsem, co zařadit do seriálu o reformách v den mých narozenin. Rozhodl jsem se připomenout jednu svou zkušenost, která se jednak týká tématu "prokomunikování reforem" (a v tomto smyslu patří do seriálu) a jednak je aktuální z hlediska různého přehodnocování historie. Té starší i nejnovější.

Když jsem napsal článek "Kauza Peroutka po rozsudku a rok poté" (3. března letošního roku), viz:

http://radimvalencik.pise.cz/3226-kauza-peroutka-po-rozsudku-a-rok-pote.html

stal jsem se obětí dost nevybíravých útoků. V diskusi o Peroutkovi se nepoužívaly věcné argumenty, ale svérazná interpretace toho, co bylo nazváno mou minulostí. Reagoval jsem na to věcně dalším článkem"Ještě ke kauze "Peroutka - Zeman"", viz:

http://radimvalencik.pise.cz/3227-jeste-ke-kauze-peroutka-zeman.html

(uvádím ho v plném znění i jako součást tohoto článku), který jsem rovněž založil na věcných argumentech.

Když jsem psal tento druhý článek, velmi dobře jsem si promyslel, co jsem kdy napsal za minulého režimu. A že toho bylo hodně! Od roku 1981 (kdy jsem napsal svůj první článek do časopisu Politická ekonomie) do roku 1989 to byly tak asi čtyři desítky článků uveřejněné v časopisech Československé akademie věd. V již zmíněné Politické ekonomii, ve Filosofickém časopisu, v Sociologickém časopisu, ve slovenském Ekonomickém časopisu a slovenské Filozófii, v Sociologickém časopisu atd. Všechny tyto články jsou dostupné v mnoha knihovnách (přinejmenším na úrovni krajů), snadno dohledatelné.

Velmi dobře jsem si při psaní druhého článku uvědomoval, že pokud bych se zpronevěřil obecným zásadám byť jen z jedné desetiny tak, jako F. Peroutka, pokud bych nebyl kritický vůči minulému režimu, ale servilní tak jako on v některých článcích z roku 1938 až 1939 vůči ňacistické říši, asi bych to neměl lehké.

(Když už se vyrábí falza, která mě měla zdiskreditovat, zítra uvedu příklad jednoho z nich, jak by to asi bylo, pokud by se něco doopravdy našlo?!)

Dobře jsem si promyslel, zda do toho mohu jít s čistým štítem. A šel jsem do toho. Zejména proto, že jsem si teprve v tuto chvíli uvědomil, že selhání F. Peroutky bylo o něco větší, než jsem si před tím myslel. Já vím. Druhá republika a zejména pak Protektorát byly mnohem totalitnější než minulý režim a šel z nich strach. Já jsem to měl lehčí, než F. Peroutka. Nemusel jsem se tak bát, jako on. Ale ani to F. Peroutku neomlouvá. Totalitní režimy se nemají obhajovat, o totalitních režimech si člověk nemůže dělat iluze. Může jen podcenit složitost jejich proměny na fungující demokracii.

Na závěr úvodu k článku o F. Peroutkovi si dovolím jedno tvrzení, za kterým si stojím: Současná obhajoba F. Peroutky, která jemu osobně více ublíží, než pomůže, je ve skutečnosti obhajobou snahy protlačit ještě nebezpečnější a ještě totalitnější režim, než byla Druhá republika, jejímž zákonitým vyústěním byl Protektorát. Právě tomu musíme zabránit.

Nyní již plné znění článku "Ještě ke kauze "Peroutka - Zeman""

MEIN KAMPF JE VHODNOU METODOU PRO VELKÝ NÁROD?

Soudy jsou nezávislé. Ovšem ne natolik, aby byly nezávislé na faktech a logice. Pokud by se fakty a logikou soud řídil, nemohl by konstatovat nic jiného, než:

1. Prameny, na které se odkazuje M. Zeman při svém hodnocení F. Peroutky, nebyly ani s odstupem dostatečně velkého časového odstupu předloženy, podle řady odborníků neexistují a s pravděpodobností hraničící s jistotou skutečně neexistují.

2. Existuje několik dalších pramenů v podobě Peroutkových článků z roku 1938 až 1939, jejichž interpretace může být shodná s hodnocením F. Peroutky, které dal M. Zeman, tj. Zemanova interpretace Peroutkových výroků nevybočuje mimo rámec obsahu příslušných článků.

3. Samotné uvedení chybných pramenů nemohlo poškodit jméno a památku F. Peroutky, jeho hodnocení vychází z toho, co skutečně napsal, a Zemanovy výroky se s tímto hodnocením nerozcházejí.

Samozřejmě, že lze namítnout: Hodnocení je vždy subjektivní. Uvedení nepravdivých zdrojů, dokonce takových, které již samotným názvem difamují osobu F. Peroutky, je tím, čím se může soud zabývat a kde má soud právo vyslovit výrok.

To by byla pravda jen v případě, pokud by interpretace obsahu Peroutkových článků z let 1938 až 1939 byla "na hraně". Pokud by z ní jednoznačně nevyplývalo, že tento člověk, který si nepochybně za své celoživotní postoje a své celoživotní dílo zaslouží úctu, se v uvedené době prokazatelně a doložitelně dopustil určitých pochybení a selhání v podobě podcenění zla obsaženého v nacistické ideologii, vytváření iluzí o tomto zlu a dokonce i adorování tohoto zla i Hitlera jako jeho představitele. Jinak by nemohl uveřejnit výroky typu:

"Proto i když byl napsán "Mein Kampf" obsahující vhodnou metodu pro národ velký, členové národa malého budou vždy se muset vracet pro poučení ke svým vlastním klasikům, kteří už před desítiletími promýšleli způsob politické taktiky národa malého."

A řadu dalších obdobných výroků. Zde je jakákoli relativizace nepřípustná. Ten, kdo se pokouší tvrdit něco jiného, fakticky legitimizuje tento výrok:

"MEIN KAMPF JE VHODNOU METODOU PRO VELKÝ NÁROD"

Tak daleko si myslím, že žádný soud (ani ten "nezávislý") u nás nezajde. A dokonce si myslím, že tak daleko nezajdou ani rozumní obhájci F. Peroutky a jeho odkazu (mezi které se také počítám). Vždyť k památce F. Peroutky patří i jeho životní osudy, jeho schopnost vyrovnat se s vlastními pochybeními. Jeho památka nás nabádá k tomu, abychom se sami podobných pochybení dopouštěli co nejméně.

Jen pro ilustraci jeden moment z facebookových diskusí na toto téma:

Jan Kasl uvedl: "Radim Valenčík nemá pravdu - dokonce bych napsal, že lže, protože soudkyně odsoudila ČR - tedy zastoupenou organizační složkou státu KPR - za konkrétní výroky prezidenta Miloše Zemana na konkrétní konferenci a za, z těchto dvou mylně mu přisouzených textů, chybně vyvozené hodnocení morálního profilu F.P.
Každý má právo si utvořit názor o druhém a nikdo mu ho nebere, pokud jej doloží a jeho hodnocení se nedotýká cti a dobrého jména toho druhého. Přesně to nastalo - a soudkyně to zcela pregnantně okomentovala ve zdůvodnění rozsudku. Snahy Ofčáčka mlžit a vytahovat stejně jako to dělá známý levicový extremista R. Valenčík texty z minulosti a vykládat je slovo po slovu v současnosti, jsou jen další urážkou, kterou by - v případě hradního mluvky - měla manželka zažalovat také. To je už vytváření štvavé nálady a atmosféry honů na čarodějnice. Přesně v duchu ex-redaktora Haló novin."

Všimněte si jednoho zajímavého momentu. Ti, co jsou tak citliví na to, aby neutrpěla něčí pověst, místo věcné argumentace kádrují a difamují druhé s lehkostí normalizátorů a sypou jedno nesmyslné obvinění za druhým. Demonstrují, jak vypadá skutečný hon na čarodějnice. Docela by mě zajímalo, zda by J. Kasl dokázal najít v mých textech (a že jsem toho od roku 1981 publikoval hodně!) něco, co by nasvědčovalo tomu, že jsem "levicový extrémista" a ještě k tomu známý (což mě těší).

Položil jsem si otázku, proč zastánci Peroutky kauzu "Peroutka – Zeman" tak rozmazávají. Nic na tom nevydělají. Obraz F. Peroutky tím nevylepší, M. Zeman získá další body, lidé se stanou více odolní proti mediálním manipulacím, pověst soudů nadále utrpí. Tak proč to dělají?

Pak mně to došlo. Oni si tím patrně dělají alibi na své vlastní selhání. Na to, že podobně jako tehdy F. Peroutka (na rozdíl od K. Čapka a dalších), tak oni v současné době nedokážou rozpoznat nebezpečí nástupu zla na Ukrajině, v Turecku a v současné době i v samotné EU. Nedokážou toto zlo rozpoznat, přestože ho někteří z nich cítí, protože ho nechtějí rozpoznat, protože před ním ustupují a mají z toho výhody, protože je lepší nevidět a vytvářet si falešné iluze. Tak na jejich adresu říkám: Ve svém vlastním zájmu berte odkaz F. Peroutky se vším všudy. Tím památku tohoto velkého muže uctíte a uchráníte nejlépe.

(Navazující článek zítra)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (8x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář