Můj letošní „Vítězný únor“

28. únor 2016 | 07.00 |

Letos, v den "Vítězného února", tj. 25. 2., proběhlo několik zajímavých akcí, kterých jsem měl potěšení se zúčastnit. A nejen zúčastnit, ale doslova vyzobat hrozinky z toho, co tyto akce přinesly. Podělím se o zážitky a poznatky v časovém sledu.

Předem zdůrazňuji, že žádná z akcí s výše zmíněným výročím nesouvisela. Byla to náhoda. Prostě letos vyšlo uvedené výročí na poslední čtvrtek v měsíci.

První a patrně nejzajímavější se konala od 14 hodin, pořádala ji Vysoká škola finanční a správní - fórum MF Dnes k aktuálnímu vývoji na finančních trzích. Diskusi moderoval Jaroslav Plesl, šéfredaktor MF Dnes, diskutovali František Bostl, hlavní ekonom Colosseum, a. s., a Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Roklen Fin a. s. Poprvé mohli diskusi zájemci sledovat v přímém televizním přenosu na stránkách VŠFS. Přítomní i sledující na dálku se mohli podívat "pod pokličku" globálních finančních trhů, dozvěděli se, do čeho investovat, ale také mohli porovnat různé pohledy na vývoj cen ropy. Jednou z "hrozinek", která na fóru zazněla, bylo připomenutí pokusu bývalého kancléře Kohla (politického "otce" nynější kancléřky Merkelové) vrátit část tureckých imigrantů prostřednictvím velmi štědrých a tučných finančních bonusů zpět do Turecka. Vedly ho k tomu zkušenosti z možnosti začlenění právě této části imigrantů do hospodářského a společenského života země. Výsledek jeho snahy byl mizivý. Účastníci diskuse se podivili "naivitě" (či jak to nazvat) kancléřky Merkelové, která uvedla, že poté, co se uklidní situace v zemích, odkud nynější uprchlíci utíkají, se tam zase vrátí.

Hned po skončení fóra jsem si sedl v nedaleké restauraci s jedním studentem na dvě piva. Byla to předem domluvená schůzka. Jeho dědeček byl pronásledován komunisty a student mě požádal, abych mu objasnil, proč jsem vstoupil do komunistické strany a proč jsem z ní vystoupil. Vážím si studentů, kteří se pídí po pravdě. Na první otázku jsem mu odpověděl, že jsem do komunistické strany vstoupil z přesvědčení, podobně jako můj dědeček či otec. Nikdo z nás tam nevstupoval z kariérních důvodů a také nikdo z nás žádnou kariéru neudělal. Složitější bylo odpovědět na druhou část otázky, tj. proč jsem z komunistické strany v roce 1993 vystoupil, resp. odešel spolu s reformní částí komunistické strany s Pepíkem Mečlem do Strany demokratické levice. Odešel jsem tehdy proto, že jsem uznal, že moje snahy podílet se na reformě komunistické strany ve smyslu toho, co jí bylo dáno do vínku jejími ideovými otci v polovině předminulého století, vyzněly naprázdno.

Pak jsem pospíchal na besedu se Zdeňkem Zbořilem, kterou pořádalo Sdružení práce a solidarity v Domě odborů od 17 hodin. Zdržel jsem se zde asi jen dvacet minut. Ale slyšel jsem patrně to hlavní (tj. vyzobal další hrozinku), když jeden z našich předních politologů uvedl: Nemám za zlé České televizi, že lže. Podobně manipulují státní televize s lidmi všude na světě. Vadí mně však, že z nás dělají blbce... - A uvedl několik příkladů.

V tutéž dobu začínalo setkání "Tváří v tvář" v Bubenečské ulici s režisérem Jiřím Svobodou, s nímž jsem měl v době, kdy byl předsedou KSČM potěšení spolupracovat. Dorazil jsem, když beseda vrcholila a vyzobal další hrozinku. To když expředseda KSČM odpovídal na otázku, zda považuje tuto stranu v její dnešní podobě za systémovou opozici či nikoli. Odpověděl – bohužel se stala systémovou opozicí. A žádná strana, která se stala součástí dnešního systému, nemůže mít důvěru normálně uvažujícího člověka.

Po skončení jsem pospíchal na schůzi místní organizace ČSSD na Praze 2, které jsem členem. Právě se diskutovalo o volebním programu. Jednání řídil Jirka Dienstbier. Nechtěl jsem se vracet ke dvěma otázkám, které jsem mu položil před pár dny a na které mně neodpověděl. Měl jsem dobrou náladu a chtěl jsem být konstruktivní. Tak jsem měl jenom dvě poznámky. První směřovala k tomu, aby se program ČSSD nehlásil k myšlence tzv. "Čtvrté průmyslové revoluce", protože to by byla strategická chyba. Druhá byla adresována Jirkovi Dienstbierovi. Brzy bude kandidovat ve volbách a tak jsem ho nabádal, aby si dobře prohlédl oba celé záznamy toho, co se odehrálo v Thunovské ulici 6. 2., které jsou k dispozici na internetu, návazně se podíval na zprávy na ČT 24 v den 6. 2. v 16.00 a v 19.00 a pak použil svůj rozum.

Tím pro mě zajímavý den neskončil. Měl jsem ještě dvě zajímavá setkání, ale o tom někdy jindy.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář