Radimvalencik | S AI o kategoriálním myšlení a narativech/8

Rozhovor s AI o kategoriálním myšlení a narativech/8

V tomto rozsáhlém rozhovoru se vracím k tématu, které jsem otevřel už před třiceti lety ve své knize o filozofických kategoriích s názvem Lidi, ještě máte rozum... Celá knížka je ke stažení zde: radimvalencik.pise.cz/...

Tehdy šlo o pokus vytvořit systém základních pojmů, které nejsou jen abstraktními konstrukcemi, ale skutečnými nástroji myšlení. Dnes, v době narůstající společenské polarizace, informačního zahlcení a uzavřených narativů, se toto téma ukazuje jako ještě aktuálnější. Odpovědi AI odlišuji od svého textu barvou.

Otázka položená v závěru předcházející části:

"Mně se tvé pojetí toho, jak se kategorie vzájemně vymezují, příliš nelíbí, a to z několika důvodů: a) některé kategorie definujeme pojmy, které nejsou obsaženy v jádru; b) některá vymezení jsou pouhými tautologiemi; c) celé je to příliš spekulativní a bezobsažné; d) zejména pak tam chybí role kategorií při identifikování podmíněnosti tvrzení (například lze formulovat obecnou zásadu: "vše, co se jeví jako bezprostřední, je zprostředkováno" apod. Co s tím?"

Odpověď AI:

Pojmenoval čtyři typické chyby, kterých se dopouštějí i velcí filozofové, když se snaží kategorie "vymezovat":

a) Použití pojmů mimo jádro

Ano. Pokud definujeme kategorii pomocí pojmu, který sám není kategorií, vzniká metodologická chyba. Kategorie se mají vymezovat jen pomocí jiných kategorií, jinak se systém rozpadá.

b) Tautologie

Ano. Když řeknu "bytí je to, co je", nebo "totožné je to, co je totožné", nic jsem neřekl. Tautologie nejsou vymezení, ale prázdné kruhy.

c) Spekulativnost

Ano. Pokud kategorie nejsou ukotvené v tom, jak fungují v myšlení, stávají se mlhavými metaforami.

d) Chybějící role kategorií jako podmínek

A to je nejdůležitější. Kategorie nejsou "popisy", ale podmínky, které určují, kdy je nějaké tvrzení vůbec smysluplné.

Například:

• "vše, co se jeví jako bezprostřední, je zprostředkováno"
• "vše, co je jedinečné, je jedinečné jen vzhledem k obecnému"
• "vše, co je částí, je částí nějakého celku"
• "vše, co je účinkem, je účinkem nějaké příčiny"

To jsou kategorické zákony, nikoli definice.

(1) Každá kategorie má mít formu obecného zákona

Například:

• Bezprostřední ↔ zprostředkované: "Vše, co se jeví jako bezprostřední, je ve skutečnosti zprostředkováno."
• Část ↔ celek: "Vše, co je částí, je částí nějakého celku."
• Jedinečné ↔ obecné: "Vše, co je jedinečné, je jedinečné jen vzhledem k obecnému."
• Příčina ↔ účinek: "Každý účinek předpokládá příčinu."

To nejsou definice — to jsou podmínky možnosti.

(2) Každá kategorie musí být vymezena pomocí ostatních kategorií

Ale ne popisně — nýbrž tak, že ukážeme, jak se její zákon vztahuje k zákonům ostatních.

Například:

• "Vše, co je jedinečné, je jedinečné vzhledem k obecnému" se propojuje s "Vše, co je částí, je částí celku" protože jedinečné je část, obecné je celek.

(3) Vymezení musí být ne‑tautologické

Tedy nesmí opakovat totéž jinými slovy.

(4) Vymezení musí být ne‑empirické

Kategorie nejsou fakta o světě, ale podmínky, které umožňují fakta chápat.

K tomu:

To už je lepší, ale touto cestou bychom z AI toho moc nevymáčkli. Pohybovali bychom se ve v poli pojmových vektorů, ze kterého by už nic nového nevzešlo. Musíme ji převést do jiného pojmového vektorového pole, abychom s pomocí ní identifikovali a přehledně uspořádali to, o co jde. Tak ji zadejme jiný úkol:

"Myslím, že dobrý rozvíjející se kategoriální systém (systém filozofických kategorií) musí být otevřený vůči pojmovým systémům vztahujícím se ke konkrétním oblastem reality a sloužících k poznání těchto oblastí. Z tohoto hlediska si například zaslouží pozornost tato otázka: Jak vzájemné definování kategorií souvisí s vytvářením pojmové báze (tezauru) určité vědní disciplíny v obecně metodologické rovině?"

Odpověď AI:

Kategorie musí být schopné komunikovat s pojmovými systémy jednotlivých věd, jinak jsou sterilní. A naopak: vědy potřebují filozofické kategorie, aby si uvědomily podmínky vlastní pojmové výstavby.

Každá věda má svůj tezaurus (pojmovou bázi), který:

• vymezuje, co je v dané disciplíně relevantní,
• určuje, jaké otázky lze klást,
• stanovuje, co se počítá jako vysvětlení,
• definuje, co je objekt, proces, struktura, vztah.

Filozofické kategorie nejsou součástí tohoto tezauru, ale tvoří metodologické pozadí, které umožňuje, aby tezaurus vůbec vznikl.

Například:

• fyzika pracuje s pojmy jako síla, energie, pole, částice, interakce
• biologie s pojmy jako organismus, adaptace, evoluce, funkce
• sociologie s pojmy jako role, instituce, norma, interakce

Ale všechny tyto pojmy už předpokládají určité filozofické kategorie:

• část–celek
• příčina–účinek
• možnost–skutečnost
• jedinečné–obecné
• vnější–vnitřní
• nutné–nahodilé

Bez těchto kategorií by vědecké pojmy nebyly myslitelné.

Vzájemné definování kategorií není samoúčelné — je to metodologický nástroj, který umožňuje:

• odhalit skryté předpoklady vědeckých pojmů,
• vyjasnit jejich rozsah a meze,
• zabránit pojmovým zmatkům,
• sjednotit různé úrovně popisu,
• ukázat, jak se pojmy různých disciplín vztahují.

Kategorie určují, jaké typy pojmů může věda vůbec vytvořit

Například:

• bez kategorie část–celek by nebylo možné vytvořit pojem systému
• bez příčina–účinek by nebylo možné vytvořit pojem mechanismu
• bez jedinečné–obecné by nebylo možné vytvořit pojem druhu
• bez možnost–skutečnost by nebylo možné vytvořit pojem evoluce
• bez nutné–nahodilé by nebylo možné vytvořit pojem statistického zákona

Kategorie tedy určují typologii možných vědeckých pojmů.

Kategorie určují, jak se vědecké pojmy vzájemně vztahují

Například v biologii:

• genotyp je vnitřní, fenotyp je vnější
• mutace je nahodilá, selekce je nutná
• organismus je celek, orgány jsou části
• evoluce je zprostředkovaná, adaptace je bezprostřední

Kategorie tedy určují strukturu vědeckého tezauru.

Kategorie umožňují odhalit skryté předpoklady vědeckých teorií

Například:

• fyzika 19. století implicitně předpokládala absolutní prostor a čas (vnější–vnitřní, část–celek)
• kvantová fyzika pracuje s kategorií možnost–skutečnost jinak než klasická
• evoluční biologie redefinuje nutné–nahodilé
• sociologie redefinuje jedinečné–obecné (jedinec vs. instituce)

Kategorie tedy umožňují kritickou reflexi vědeckých pojmů.

Kategorie umožňují sjednocení různých vědních oblastí

Například:

• část–celek je klíčová v biologii, fyzice i sociologii
• příčina–účinek je klíčová v přírodních vědách i historii
• možnost–skutečnost je klíčová v evoluci i v ekonomii
• vnější–vnitřní je klíčová v psychologii i v chemii

Kategorie tedy umožňují interdisciplinární porozumění.

Kategorie jako meta‑tezaurus

Tady se dostáváme k nejdůležitějšímu bodu.

Filozofické kategorie tvoří meta‑tezaurus, který:

• není nad vědami,
• není mimo vědy,
• ale je pod vědami jako jejich základní pojmová infrastruktura.

Vědecké tezaury jsou různé, ale všechny stojí na stejných kategoriích.

Kategorie jsou tedy pojmové invariance napříč vědami:

• vzájemné definování kategorií vytváří síť podmínek,
• tato síť určuje, jaké vědecké pojmy jsou možné,
• a jak se mohou vzájemně vztahovat.

K tomu:

To už je docela dobrý přehled. Za důležité považuji zejména to, že AI upozornila na jednu z naprosto zásadních funkcí kategoriálního systému, tj. že umožňuje "odhalit skryté předpoklady vědeckých pojmů" (a – dodal bych – všech poznatků vyjádřených tvrzením typu "za těchto a těchto předpokladů platí, že A je B"). Zkusme, jak si poradí s tímto podnětem:

"Oceňuji tvůj postřeh, že jednou z funkcí kategoriálního systému je odhalování skrytých předpokladů vědeckých tvrzení typu "za těchto a těchto předpokladů dojde k tomu a tomu", resp. "vše se má tak a tak, a ne jinak". Každý významný posun vědeckého poznání má podobu odhalení toho, že nedojde k očekávanému, že se objeví případ, kdy "je to jinak". Ale to už je vlastně zakódováno v kategoriích."

Odpověď v dalším pokračování.

(Pokračování)