3x s Mílou Ransdorfem/3 Pozvracený papež

24. leden 2016 | 07.00 |

V tu dobu začala Mílova hvězda stoupat. Ne na poli oficiálního úspěchu. Na Filozofické fakultě se držel jen tak tak. Mužík podnikl několik pokusů o jeho likvidaci jako "nespolehlivého živlu". Ale normální lidé začali Ransdorfa brát. První polovina 80. let byla dobou nejrůznějších školení. Něco jako nevětší hustota školení na jednoho obyvatele. A ti, co na ně museli chodit, zjistili, že pokud přednáší Míla, je to zážitek, nikoli nuda a ztracený čas. A tak byl stále žádanější. Postupně se měnil v mluvčího vnitrostranické proreformní opozice zdola, těch poctivých a obyčejných lidí, kteří do komunistické strany nevstupovali proto, nebo alespoň nejen proto, aby dělali kariéru. O co měl větší úspěch, o to měl i větší problémy na pracovišti. Taková byla doba.

Probíhalo výjezdní školení lektorů Obvodní organizace KSČ na Praze 1 v Hrazanech u Prahy. Hlavní přednáška – Míla Ransdorf o historickém vývoji vatikánské ideologie. Nepamatuji si rok, ale fotbaloví fanoušci mě upřesní. Právě v době přednášky totiž hrála Sparta s Andrlechtem. Míla přednášel asi pro 50 lidí, hned vedle ve vedlejším sále probíhal jeden z nejvýznamnějších fotbalových zápasů v naší historii, mj. dost dramatický.

Všichni Mílovi posluchači však seděli jako přikovaní, viseli Mílovi na ústech a sledovali s napětím, co povídá. Přesnáška už měla dávno skončit, ale její účastníci (mezi nimi i sparťané a fotbaloví fanoušci!) žadonili, aby ještě přidal.

Nikdo z přítomných ovšem nevěděl, že (jak si mě postěžoval před přednáškou) jde na Mílu chřipka. Viděl jsem, že je víc a víc bledy a začíná se mu vyrážet pot na čele.

"A tento žlučovitý stařec, zlým střípkem svého oka, v posledním tažení..." (mluvil o nějakém Piovi, tedy papeži). Už ani nevím, jakou historickou lumpárnu spáchal právě tento, ale to není důležité. Podstatné je, že se právě v tu chvíli udělalo Mílovi špatně. "Pardon", řekl s křečemi v žaludku, vyběhl do vedlejšího sálu, kde právě vrcholil fotbalový zápas, rozhlédl se hledaje místo pro "nouzové přistání" a vysypal to do dřezu, kde se vyplachovaly půlitry. Pak zmizel se slzami v očích do svého pokoje.

Šli jsme za ním. Byl nešťastný, říkal, že se ztrapnil a že bude muset spáchat sebevraždu. "Kdepak, Mílo!", uklidňoval jsem ho. "Předvedl jsi nejlepší řečnický výkon, jaký jsem kdy viděl. Takto přesvědčivě a názorně vyjádřit svůj odpor k militantnímu vatikánskému kléru! To se ještě nikomu nepovedlo." Věděl, že si dělám trochu legraci, ale přece jen ho to uklidnilo a usmál se. Noc proležel v horečkách, ale ráno byl fit. Měl tehdy skvělou fyzičku. Málokdo ví, že chodil dlouhé štreky i přes sto kilometrů za den.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.18 (40x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře