Reformy (355) JAK učit pro PRAXI

22. leden 2016 | 07.00 |

V diskusích o tom, co učit, se volá po tom, aby vzdělání bylo zaměřeno na (příp. i na) praxi. Aby mělo pro člověka praktický význam. Nejsem si zcela jist, jak vážně to myslí někteří z těch, co chtějí více prakticky zaměřené vzdělání. K tomu uvede dvě historky z "natáčení", přesněji z právě probíhajících státnic.

První historka (s dobrým koncem):

Stala se předevčírem (20.1.). Státnicový den se chýlil ke konci, nálada komise byla dobrá až rozverná. Začali jsme šesti poctivými jedničkami (už jsme se báli, že to tak půjde celý den). Pak přišly i dvojky a trojky, ale poctivé, hustě prostřídány dalšími jedničkami. Vše šlo jako po másle. Člověk měl radost z výsledků své práce.

Jeden z posledních studentů byla paní z kombinovaného studia. Bylo vidět, že se umí vyjadřovat, že umí přemýšlet a že se velmi poctivě připravovala. Zkrátka jasná jednička.

Věděla, co jsou to zájmové skupiny, co je to "dobývání renty" (terminus technikus ekonomické teorie), jakým způsobem zájmové skupiny dobývají rentu, jak to souvisí s bojem o dotace, jaké nekalé praktiky se přitom používají (teoretici veřejné volby by ji s radostí poslouchali).

Nedalo mně to a zeptal jsem se: "A co u nás v Česku? Vyskytují se nějaké takové případy? Četla jste nebo slyšela o nějakých z nich?"

Dva další členové komise neudrželi úsměv. Studentka si však žádný případ vybavit nedovedla. "Tak asi u nás nic takového není. To bude asi proto, že si náš ministr financí ohlídá, aby k něčemu takovému nedošlo."

Jeden z členů komise málem padl pod stůl. Dívence jsme pochopitelně dali výbornou a pokračovali v dalším zkoušení. Čekaly nás na závěr už jen samé výborné výsledky.

Tentýž den večer jsme měli náš teoretický seminář, který byl zaměřen na hledání 10 opatření, kterými lze odstartovat ty reformy, které by vyvedly společnost ze současných problémů, resp. ze slepé uličky vývoje. Padlo mnoho zajímavých návrhů a diskuse k nim byla velmi užitečná. Vrátím se k tomuto tématu v některém z nejbližších pokračování seriálu o reformách. V diskusi jsme si uvědomili, že jedno z hlavních takových opatření je zvýšit kvalitu výuky tím, že více pochopíme, proč se studenti učí špatným stylem a jak způsob jejich studia napravit tak, aby dokázali řešit problémy, které je čekají v praxi. Jak v profesní praxi, tak i v praktické účasti na nápravě toho, co se v současné době odehrává.

Druhý příklad (je o den starší a už jsem ho publikoval mimo tento seriál):

První student v tento den, kterého zkoušíme z ekonomie. Názorný příklad toho, kam vede chybný styl přípravy – upřednostňování paměti bez pochopení toho, o co jde, bez pochopení praktické využitelnosti poznání.

Dostal otázku "Veřejná volba" s podotázkou "Volební paradox". Není to jednoduché téma. Studenti se v něm obtížně orientují. Ten kdo nechodil na přednášky, obtížně hledá, jak téma pojmout.

Student začal popisem toho, jak fungují politické strany a jak probíhají volby do parlamentu. Tak jak to vyčetl z novin. První velká chyba. Nutno začít tím elementárním, jinak je to jen plácání, které s teoretickou ekonomií nemá vůbec nic společného. Přesně jak říkal Goethe a jak neustále připomínám: Kdo si dobře nezapne první knoflík, ten se už dobře neobleče."

A tím základním je kromě zdůvodnění, proč je nutné používat veřejnou volbu, tj. jakého typu otázek se týká, rozlišení mezi dvěma základními alternativami veřejné volby: jednohlasnou a většinovou. Pokud tím student nezačne, pokud nepochopil, v čem je problém, bude jen a jen plácat. A problém je v tom, že pouze jednohlasná volba zaručuje to, že jejím výsledkem bude paretovské zlepšení, kdežto většinová může vést k diskriminaci menšiny. Jednohlasná volba je ovšem velmi transakčně nákladná a tudíž nemusí vést k žádnému výsledku. A tady teprve začíná to zajímavé, co by měl student znát, pochopit a předvést. Jenže v tomto případě student nerozuměl ani tomu, co je paretovské optimum a proč je tento princip tak významný.

Budiž. Doufal jsem, že alespoň ví, co je "Volební paradox". (Těch je více, má se na myslí ten nejjednodušší, Condorcetův.) Student odpověděl, že je to případ, kdy tři voliči (A, B, C) rozhodují o třech alternativách (X, Y, Z), přičemž první upřednostňuje X před Y a Y před Z, druhý Y před Z a Z před X, třetí Z před X, a X před Y. Paradox podle něj spočívá v tom, že se nikdy nemůžou dohodnout, kterou variantu zvolit.

Povídám mu: "Tak si představme, že tři voliči nebo tři stejně velké skupiny voličů vybírají jednoho ze tří kandidátů do nějaké funkce a mají preference, které jste popsal. Vždyť není problém vybrat toho nejlepšího. Napřed vezmeme třeba první dva kandidáty a jeden z nich bude vybrán. Pak vezmeme toho lepšího a necháme ho soutěžit s tím, který se ještě do soutěže nezapojil. A máme to! Tak jaký volební paradox?"

"Tak by to šlo", připustil student.

Kdo ví, o co jde, hned vidí, k jak fatálním důsledkům vede paměťové učení bez snahy chápat a bez snahy za vším vidět praktický význam. (A my učíme jen a jen to, co má pro reálný život, pro praxi nepostradatelný význam.)

O co tedy jde? O to, že student si udělal zcela falešnou představu o tom, v čem spočívá volební paradox. Ten spočívá právě v tom, že když budeme postupovat tím způsobem, který jsem navrhl, bude výsledek závist na pořadí hlasování. Budu např. chtít, aby vyhrál kandidát Y. Tak nejdříve nechám hlasovat mezi X a Z (vyhraje X) a pak mezi X a Y (vyhraje Y).

Mockrát jsem byl u toho, když se někdo pokoušel tímto způsobem manipulovat volbu. Je to jeden z nejnázornějších a nejpřesvědčivějších příkladů toho, jaký význam má teorie v praxi. Většinou jsou její aplikace více zprostředkované a podmíněné širší znalostí problémů. Tady je přímá a ukázková. V naší učebnici popsaná. V zadání otázek ke státnicím (které jsou zveřejněny s dostatečným předstihem) je přímo odkaz na několik málo stánek, kde je celá podstata problému vysvětlena. Včetně praktického významu znalosti daného problému. A studenti volající po tom, že se chtějí naučit to, co je v praxi významné, se ani toto nenaučí. Nezbývá si než povzdechnout.

Někdo si třeba řekne, že v praxi to tak nechodí, že stejně rozhodují lobbisti zákulisními jednáními. Jenže právě při těchto jednáních se podobné manipulace hojně využívají. Je velmi pravděpodobné, že nečekaně malý počet hlasů pro Honzu Zahradila v nedávném souboji o post prvního místopředsedy ODS byl výsledkem toho, že proti němu byly použity manipulace právě výše popsaného typu.

Příběh tentokrát neměl dobrý konec. Student státní závěrečnou zkoušku z ekonomie neudělal. Ovšem ani tak z důvodu chyb, které jsem popsal, ale proto, že z makroekonomické části nevěděl prakticky nic.

Poselství studentům: Učte se tak, abyste s naprostou jistotou věděli, co je v dané otázce tím základním, tím elementárním. A učte se, abyste věděli, k čemu to je, proč vás to učíme. Pokud v souvislosti s příslušnou otázkou jedno či druhé nevíte, učili jste se špatně a jste prostě mimo.

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář