Ach ti studenti! Povzdech univerzitního pedagoga

15. leden 2016 | 11.47 |

Trápí mě, že existuje větší množství studentů, kteří se ke zkoušce z mikroekonomie či makroekonomie nedokážou naučit ani to nejzákladnější, nejelementárnější. A ještě víc mě trápí, že těchto studentů přibývá, ačkoli jsme u nás na katedře sehraný tým a děláme vše proto, abychom jim přímo na zlatém podnose to základní přinesli. Pro konkrétnost uvedu "historku z natáčení", tedy ze zkoušení ve středu 13.1. Z toho, co se odehrálo, jsem zase o trochu víc pochopil, kde je problém. Pokusím se věrně reprodukovat rozhovor:

Já: Dokážete definovat, nebo alespoň vysvětlit, co je to indiferenční křivka?

Student: To je, když je užitek z obou statků stejný.

Já: Přiznám se, že vám moc nerozumím. V jakém smyslu je užitek ze dvou statků stejný?

Student: No prostě ten užitek ze dvou statků je stejný.

Já: Můžete uvést nějaký příklad? V jakém smyslu je stejný užitek například z mobilu a z bot?

0001pt;line-height: normal">Student: To nemůže být. Aby byl užitek ze dvou statků stejný, musejí být oba statky stejné.

Vložím k tomu stručný výklad, než budu pokračovat v reprodukci další části rozhovoru. Celá mikroekonomie (která vychází z neoklasické ekonomie) stojí na několika velmi málo základech (třech až pěti). Vyjádření preferencí spotřebitele pomocí indiferencí je jedním z nich. Studentům během výuky několikrát zdůrazňuji: "Kdo nebude vědět, co je to indiferenční křivka nebo paretovské optimum, toho nejen vyhodím, ale poženu nejméně dva bloky od školy." Obojí je opravdu zcela zásadní. Přitom na pochopení toho, o co jde, není zase nic moc tak těžkého. Indiferenční křivka je křivka stejného užitku spotřebitele z různých kombinací určitých množství dvou různých statků. Konkrétněji – pokud oba statky přinášejí spotřebiteli kladný užitek, tak sníží-li se množství jednoho statku, který spotřebitel spotřebovává, bude mít stejný užitek tehdy, kdy je mu toto snížení vykompenzováno zvýšením množství druhého statku. Poměr kompenzace, což je současně poměr, ve kterém je spotřebitel v dané situaci ochoten směnit určité množství jednoho statku za určité množství druhého statku, se mění v závislosti na tom, jakým celkovým množství jednoho či druhého statku disponuje. Pokud je statek významný pro život, tak při snižování množství, které má spotřebitel k dispozici, roste jeho význam, resp. užitek, který ze spotřeby jednotky statku má. Proto je ochoten za statek, kterého má nedostatek, obětovat (směnit) větší množství druhého statku. Vraťme se však do děje naši historky ze zkoušení.

Já: Tak když musí být oba statky stejné, aby z nich měl spotřebitel stejný užitek, v čem spočívá smysl indiferenční křivky.

Student: Nevím.

Já: Myslíte si, že danou problematiku chápete?

Student: Samozřejmě, že ano.

Já: Pak si ale musíte myslet, že vás učíme naprosté nesmysly. Že jsme duševně vyšinutí.

Student: Nedokážu posoudit.

Já: No, prostě když řeknete, že indiferenční křivka je křivka stejného užitku ze dvou statků, a k tomu dodáte, že aby měl spotřebitel stejný užitek ze dvou statků, musejí být oba statky stejné, tak to je prostě nesmysl. Je to naprostá blbost. A pak jsou dvě možnosti – buď nedokážete rozlišit úplnou blbost od toho, co dává smysl, nebo ty, co vás učí, považujete za magory, kteří vás učí blbosti. Tak kterou z těchto dvou možností si vyberete?

Student nedokáže odpovědět.

O čem tato historka (jedna z mnohých nejen na téma indiferenční křivky, ale dalších základních pojmů, těch tří až pěti, jejichž význam neustále zdůrazňujeme) svědčí? Podle mého názoru studentům naprosto chybí kritická reflexe v přijímání poznatků. Oni o nich prostě nepřimýšlejí, jen je přebírají a domnívají se, že jejich cílem je napodobit diktafon či dnes spíše empétrojku, byť i velmi nedokonale. Ne. Cílem univerzitního studia je naučit studenta kriticky myslet a teprve na tomto základě přijímat poznatky, zahrnout je do systému svého vědění. Ne je naházet do nějakého dočasného úložného prostoru v jeho paměti bez pochopení jejich smyslu, jejich obsahu a pak je zase vysypat jako nějakou veteš.

Rozhodl jsem se, že studenta trochu naštvu a promluvil jsem mu do duše. Dost drsně. Raději nebudu reprodukovat. Jen jsem mu zdůraznil, že za několik málo let tu nebude nikdo jiný než on a jeho plus minus vrstevníci, kteří budou stát před úkolem, zvládnou správu společnosti a řešit problémy, které patrně nebudou menší než dnes. "To jsem zvědav, co s tím budete dělat?!" – parafrázoval jsem své oblíbené z filmu Marečku, podejte mi pero.

Historka má šťastný konec. Studentovi jsem dal čas na přemýšlení. Asi jsem ho opravdu naštval a vyprovokoval. Po delší chvíli usilovného přemýšlení rozzářeně přišel se slovy – "Už jsem to pochopil!" A měl pravdu. Konečně mu došlo, že se jedná o stejný užitek z různých kombinací určitých množství dvou různých statků. Pochopil, o co jde a k čemu to je. Tak jsem ho nakonec nechal projít.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.36 (14x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší