REFORMY (343) Černík: Jak se rozhodujeme/1

10. leden 2016 | 07.00 |

V návaznosti na 18. ročník vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání a přípravu monografie "Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb" uveřejňuji na pokračování příspěvek Ondřeje Černíka v rámci ohlasů na konferenci.

Konference proběhla úspěšně, bližší informace viz:
http://radimvalencik.pise.cz/2954-reformy-303-zprava-o-konferenci-lk.html

V čem se přístup založený na koncepci produktivních služeb mýlí – 1. část

Ondřej Černík

Vysvětlím krátce v čem se Radim Valenčík a přístup k ekonomice založené na produktivních službách mýlí.

Tedy nejprve - většina lidí sleduje "pouze" vlastní zájem, jak jsem psal v minulém komentáři, je to pro ně efektivní a stojí je to nejméně obětí.

Autor stránek píše: "Tak jen jedna poznámka k "homo economicus". Ano. Jedná se o abstrakci. O abstrakci vhodnou pro řešení toho okruhu otázek, kterými se zabývá neoklasický přístup. Z hlediska ekonomie produktivní spotřeby považujeme za vhodnější model člověka, ve kterém chápeme jeho prožitkovou strukturu jako rozhodovací mechanismus (ano velmi správný postup viz v komentáři dále) a původ prožitků odvozujeme od zpřítomňování prožitého při vztahování se k budoucímu. A na toto pojetí člověka pak navazuje vize přechodu ke společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách umožňujících nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu..."
Nyní krátce o rozhodování. Pokud známe všechny skutečnosti vstupující do rozhodnutí s jistotou, je maximalizace otázkou funkce, jejíž maximum chceme uskutečnit v podstatě technickou procedurou. Jenomže co víme s jistotou? Ve většině rozhodovacích procesů pokládáme okolí za stabilní a konstantní a jako předmět rozhodování vyčleňujeme podmnožinu světa: slunce vyjde, probudím se, uvařím si kávu a pojedu do práce. Ve skutečnosti jsou i zákony pohybu nebeských těles pouhými hypotézami, které se nemusí naplnit. O tom, jestli se probudím, rozhoduje velké množství proměnných, z nichž některé naprosto nemá ani Radim Valenčík pod kontrolou. No a káva, to už je úplné dobrodružství: zapomněl jsem ji koupit, neteče voda, nejde elektrika, došel cukr, všechno jsem vylil a už spěchám. Takže se musím očekávaně připravovat, a to nemusí být vždy efektivně využito s očekávaným vítaným subjektivním efektem.
To že věci vnímáme jinak, je zřejmé, opět jde o energetickou bilanci - v katastrofické situaci bychom museli většinu sil, ne-li všechny, věnovat na přežití a výsledná efektivnost by se blížila nule. Tedy autorův často zmiňovaný subjektivní užitek z chytání ryb by mi k okolnostmi nucenému přežití nepomohl. Nicméně rozhodování v podmínkách jistoty vlastně neexistuje. Tím se otevírá veliký prostor pro vysvětlení, co se tedy děje v běžném rozhodování.


Očekávaná hodnota
Předpokládejme, že se mám rozhodnout mezi dvěma statky (např. opravdu statky, nebo nevěstami, nebo automobily.). Znám jejich hodnoty a pravděpodobnost (už ne jistotu), že budou na prodej, že budu milován, že budou na trhu v den D apod.
Jedním z modelů, který se nabízí, je součin hodnoty uvažovaného statku a pravděpodobnosti jeho výskytu. Rozhodovací pravidlo praví: zvol tu variantu, jejíž očekávaná hodnota, daná tímto součinem, je nejvyšší. Toto pravidlo není respektováno. Lidé kupují losy a další komodity, jejichž pořizovací hodnota je vyšší než hodnota očekávaná, a naopak pojistné smlouvy nabízejí plnění nižší než tato hodnota. Proto je pravidlo očekávané hodnoty modifikováno.


Subjektivní užitek
Od dob Bernoulliho se diskutuje o tom, zda a jak se mění užitek (subjektivní hodnota bohatství) s nárůstem množství peněz, které jedinec vlastní. Bernoulli se domníval, že pocit bohatství neroste lineárně, ale s každou další jednotkou klesá (princip klesajícího mezního užitku). Protože je tato funkce vysoce individuální, tedy subjektivní, nabízí zastáncům ekonomiky založené na produktivních službách veliký prostor.

Subjektivní pravděpodobnost
Jako rozhodovatelé snažící se o dosažení optimálního řešení jsme přes všechny dobré úmysly zatíženi některými systematickými chybami. Lidé soustavně přeceňují pravděpodobnost výjimečných událostí, jakou právě je výhra losu, hráči vždy předpokládají, že vyhrají.

Subjektivně očekávaný užitek
Přijmeme-li spolu s Edwardsem, že obě veličiny, užitek i pravděpodobnost, mohou být subjektivními kvalitami, pak dostáváme model "subjektivně očekávaného užitku" SEU (Subjectively Expected Utility.) Tato dvojí subjektivita se ukázala jako téměř neprůchodná. Obtíže měření a formulace konzistentní funkce užitečnosti nakonec vedly k postupům, které s pojmem racionality vůbec nepočítají (Edwards, 1961).

(Dokončení zítra)


Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář