REFORMY (339) Blahout ke Štědroňovi/3

6. leden 2016 | 07.00 |

V návaznosti na 18. ročník vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání a přípravu monografie "Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb" uveřejňuji ohlas M. Blahouta.

Konference proběhla úspěšně, bližší informace viz:
http://radimvalencik.pise.cz/2954-reformy-303-zprava-o-konferenci-lk.html

Michal Blahout: K příspěvku B. Štědroně – Transformace politického systému- 3. část

Monarcha bývá mylně považován za jistou formu diktátora. Přiznávám, že někdy to tak může být a v minulosti i bylo, ale rozhodně monarcha a diktátor není to samé. Rozdíl mezi monarchou a diktátorem je v závislosti na systému. Diktátor získává prospěch na úkor systému, kdežto monarcha prospěch monarchy je spojen s prospěchem systému. Diktátor má krátkodobě velmi silnou pozici, ale dlouhodobě je jeho pozice nejistá a je nucen podnikat kroky k její udržení. Toho dosáhne jen na úkor systému. Diktátor musí neustále udržovat svoji moc. Jednak zvyšovat podíl státu na řízení společnosti a hospodářství a jednak zvyšovat svoji nadvládu nad státem prostřednictvím pravomocí. Systém se tak stává velmi nepružným a diktátor vynakládá většinu svého úsilí na udržení své moci a musí upřednostňovat krátkodobé zájmy nad dlouhodobými. Kdežto pozice monarchy je dána dlouhodobě a nemusí činit kroky na její udržení pro sebe a své potomky. V podstatě monarchovi stačí jen to nepokazit. Také platí, že čím menší role státu při řízení hospodářství a společnosti, tím lépe pro něj. Má více času a je menší riziko, že něco pokazí tak, že by to vedlo k revoluci. Monarchie je tedy mnohem svobodnější systém, než diktatura a demokracie. I v demokracii platí, že čím více státu, tím větší moc pro politiky a jejich delší působení. Stejný problém je v dlouhodobosti myšlení. Diktátor i demokratický politik přemýšlí v rámci let. Diktátor neví, zda bude u moci za deset, politik neví, zda "přežije" další volební období a proto se soustředí spíše na krátkodobou politiku, než na problémy dlouhodobé.

Monarcha ví, že tu bude i za několik desetiletí a i v rámci staletí tu budou jeho potomci. Jeho tedy motivován myslet dlouhodobě a má na to i prostor.

Ne, opravdu nenavrhuji, aby stát řídil jeden člověk, ani aby vytvářel zákony. Od toho může zůstat volený senát a ministři. Voleni třebas meritokratickým způsobem. Monarcha pak bude působit jako kontrolní prvek. Bude moci zákony vetovat, či pozměnit. Pokud budou meritokraticky volení politici dělat dobře svoji práci, tak monarcha nebude vůbec muset zasahovat, přičemž zájmem monarchy je zasahovat co nejméně.

Na rozdíl od politiků nelze monarchu zkorumpovat. To je jako kdyby někdo chtěl podplatit majitele firmy, aby ji poškodil. Teoreticky by musel zaplatit více, než by byla způsobená škoda a to by se nikomu nevyplatilo. U demokratických politiků toto neplatí. Ti nejsou zainteresováni na prospěchu systému, musí být za dobře s šedou eminencí. Dále pak vynaložili náklady na to, aby se dostali do vysoké politiky a je pravděpodobné, že si budou chtít tyto náklady kompenzovat a toho dosáhnou buď od šedé eminence, nebo z veřejných prostředků. Když to pak na něj praskne, je nahrazen novým, který si potřebuje opět nakrást. V monarchii monarcha sice systém ovládá, ale má i odpovědnost za jeho fungování. V demokracii systém ovládá šedá eminence, ale odpovědnost má politik. Jedinou možností, jak se zbavit skrytého ovládání systému je tak, že ho bude ovládat někdo zcela neskrytě.

Jak jsem psal výše, to, o co bychom měli usilovat je svoboda a její maximalizace. V současnosti je za nejsvobodnější systém považována demokracie. Jak jsem ale vysvětlil výše, není tomu tak a demokracie je jen krásná lež. I kdybychom odstranili všechny její nedostatky, tak stále zůstává problém, že většina rozhoduje o menšině a to není svobodné. To, že si lidé mohou jednou za čas zvolit jednoho z vybraných politiků, není svoboda. Svobodným je člověk teprve tehdy, když má v rukách svůj osud. Tedy není na nikom závislý, ani na státu a sociálních dávkách a nikdo mu nebrání v úspěchu. Toho lze nejlépe dosáhnout v monarchii, kde monarcha má zájem na co nejmenším roli státu a člověk má tedy největší osobní svobodu. Zároveň monarcha se jako jediný může postavit šedým eminencím a zejména pak korporacím ovládající nᚠsvět. Demokratický politik nemá dostatečně pevnou pozici, aby mohl tento boj svést a i kdyby ho náhodou vyhrál, tak to lidé neocení. Takový politik by pak jednal iracionálně. Pouze monarcha má dostatečně pevnou pozici, aby tento boj svedl a vyhrál. Přičemž když vyhraje, tak získá výkonnost systému, na které je zainteresován a může mu být jedno, zda to lidé ocení, či ne. A to je další výhoda monarchie. I kdybychom předpokládali, že v demokracii nebudou existovat šedé eminence a politici budou jednat podle přání běžných občanů, tak se dostaneme do problému. Ta méně schopná většina bude chtít usnadnění svého života a tak bude požadovat, aby se o ně stát postaral. Budou po politicích požadovat stále další a další výhody a tím se za čas stanou závislými na systému a tedy nesvobodní. Situace pak vypadá jako v rodině, kde se manželé rozvádí a snaží se získat si přízeň dítěte jeho rozmazlováním. Místo učení a jedení zdravě chce dítě jíst bonbóny a koukat na pohádky a rodič mu to umožní. Co z dítěte vyroste, je nasnadě. Monarcha má dostatečnou pozici na to, aby prosadil to, co je správné, i když to není populární. Jednoduše poslat dítě učit se a dám mu zdravou večeři.

Evropský císař, správce říše, otec národa a ochránce svobody! Toto nejsou jen prázdné tituly, ale skutečná definice posláni monarchy, kterými by měl být titulován a tak by byly neustále připomínány. Správce říše znamená, že by se měl snažit o prospěch celku. Otec národa znamená, že by se měl starat o bezpečnost svého národa, ale zároveň dbát na to, aby lidé stáli na vlastních nohách, bez státních berliček a Ochránce svobody znamená, že svoboda je ta největší idea, kterou člověk má a měl by za ní bojovat a císař je ten, kdo by jí měl bránit před jakoukoliv skupinou snažící se ovládnout systém.

Jistě ve vás vřou argumenty říkající, jaké byly monarchie v minulosti a jaké měly chyby. Na trůnu seděli krvaví tyrani, laxní, či neschopní lidé, vyšinutí blázni i marnotratníci, co nechali vyhladovět vlastní zemi. A máte naprostou pravdu! Ale zamysleme se, zda za to mohl institut monarchie, nebo doba. Tito monarchové žili v dobách, kdy světový rozhled, či duševní úroveň lidí byla velmi omezená. To se týkalo nejen obyčejných lidí, ale i vládnoucích vrstev. Také panovalo přesvědčení, že monarcha byl vládcem z vůle boží a tedy cokoliv se dělo bylo vůlí boha a jakékoliv selhání monarchy bylo omlouváno boží vůlí a sám monarcha žil v tomto přesvědčení. Tedy v iluzi o své nadřazenosti a neomylnosti. Svazky se uzavíraly jen mezi nejvyšší šlechtou a docházelo tak k vyšinutím a degeneraci. Dneska je již jiná doba a lidé jsou všeobecně vzdělanější a mají mnohem větší rozhled. Dá se tedy s velkou pravděpodobností předpokládat, že by se monarcha se svou rodinou stali morální elitou národa.

Závěrem bych rád dodal, že každý systém má své nedostatky a nikdy se nám nepodaří najít takový, který bude dokonalý a tak bychom o to ani neměli usilovat, protože pak by ke změně nikdy nedošlo. Cílem by mělo být přijít se systémem, který je lepší a životaschopnější, než ten současný a to dříve, než bude pozdě. Dochází k závažným událostem, které mohou mít důsledky pro několik příštích generací. Demokracie evidentně selhává a toto selhání pochází z její podstaty a je tedy od demokracie neoddělitelné. Není tedy otázkou, zda demokracii zachovat a jak ji reformovat, ale čím ji nahradit. Osobně jsem zastáncem Meritokracie, která ale ještě nebyla nikde realizována a tak mohou nastat nám prozatím skryté problémy. Rád bych ještě podotkl, že z důvodu omezeného rozsahu reakce jsem nerozebíral případná rizika alternativ k demokracii a nepředstavil jsem behaviorální předsudku.

 (Okračování příspěvkem dalšího autora)



[1] Sokrates

[2] Existují kritiky měření inteligenčního kvocientu, ale přesto Gaussovo průměrné rozložení bude vždy platit a ti méně schopní budou vždy tvořit většinu.

[3] Behaviorální předsudek je pojem používaný v behaviorální ekonomii a nelze ho chápat jako společenský předsudek o určité skupině. I když paradoxně společenské předsudky jsou jedním z množiny behaviorálních předsudků.

[4] Struktura založená na vzájemném krytí a porušování obecně platných zásad.

[5] IQ 110 a vyšší.

[6] Ano, jde, ale to už je takové slovíčkaření. Kdo by si měnil pohlaví kvůli volebnímu právu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: REFORMY (339) Blahout ke Štědroňovi/3 jkaleta 08. 01. 2016 - 16:04