REFORMY (337) Blahout ke Štědroňovi/1

4. leden 2016 | 07.00 |

V návaznosti na 18. ročník vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání a přípravu monografie "Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb" uveřejňuji ohlas M. Blahouta.

Konference proběhla úspěšně, bližší informace viz:
http://radimvalencik.pise.cz/2954-reformy-303-zprava-o-konferenci-lk.html

Michal Blahout: K příspěvku B. Štědroně – Transformace politického systému- 1. část

Osobně sdílím názor na nutnost změny našeho politického systému. Přičemž pojem politický systém lze chápat jako souhrnný pojem pro veškeré úkony veřejné volby, jako je státní zřízení, volební systém, či všeobecně politickou kulturu. Současné problémy nepramení z konkrétního selhání jedné části procesu, ale ze selhání systému jako celku. Osobně se domnívám, že bude potřeba komplexního řešení, nikoliv pouze dílčího a čím déle bude reforma systému odkládána, tím obtížnější a radikálnější bude.

Kolega Štědroň přichází se dvěma variantami, minimální a maximální, které obsahují jednotlivé dílčí požadavky, či konkrétní úkony. Ovšem jedná se vždy o řešení konkrétního nešvaru politického systému, nikoliv problému jako celku. Dále některé úkony mají sankční podobu. Například za neomluvenou absenci poslance na hlasování pokuta 100 000 Kč. To je podobné jako snaha o zvýšení úspěšnosti studentů v nějakém předmětu zavedením povinné docházky na přednášky a cvičení. Zde trochu uniká cíl, kterého se chce dosáhnout. Cílem by neměla být účast studentů na přednáškách, nebo účast poslanců na zasedání sněmovny, ale nějaký kvalitativní přínos, tedy aby se studenti věnovali probírané látce a poslanci vykonávali dobře svoji práci. Sankcemi se většinou dosáhne pravého opaku. Studenti sice budou na přednáškách sedět, ale zájem mít stejně nebudou. Budou vyrušovat a k danému předmětu získají ještě větší odpor. Dále pak snaha o zvýšení výkonnosti podniku prostřednictvím striktního dodržování pracovní doby nepovede k většímu pracovnímu nasazení, ale spíše k tomu, že zaměstnanci budou práci co nejvíce protahovat, čímž poklesne jejich efektivita a nebudou motivováni udělat nic navíc.

Pak sankce v podobě 10 % z platu poslanců měsíčně, dokud nedojde k sestavení vlády je opět k ničemu. Docílí se sice toho, že vláda vznikne, ale nedocílí se toho, že vznikne dobrá vláda. Poslanci pak schválí cokoliv, jen aby nepřišli o peníze. Obzvl᚝ v situaci, kdy nesmí mít jiný zdroj příjmu. Budou vznikat neživotaschopné paskvily a vlády se budou střídat jako na běžícím pásu. Sankce, jako takové, nic neřeší. Je potřeba jít cestou motivace, kdy sami poslanci budou chtít dělat dobře a svědomitě svoji práci. Toho lze dosáhnout jen tak, že setrvání politika v jeho funkci bude závislé na kvalitě jeho vykonané práci. V současném systému je zhodnocení kvality vykonané práce politika na voličích a ti by to měli promítnout ve svých volbách. Politická úroveň bude vždy odrazem úrovně voličů. Bohužel lidé trpí celou řadou nedostatků a dopouštějí se celé řady chyb při svém rozhodování, což vyplývá z kognitivních limitů lidského mozku. Této problematice se podrobněji věnuje behaviorální ekonomie.

Pokud chceme nastavovat nějaká pravidla, tak se musí jednat o pravidla ve prospěch systému, nikoliv ve prospěch nějaké skupiny. Nejčastěji to bývá tak, že ten, kdo pravidla tvoří, si je vytvoří ve svůj prospěch. Pamatuji si kauzy opilých politiků, kteří se opili přímo na půdě poslanecké sněmovny. Řešením byl zákaz prodeje alkoholických výrobků na půdě sněmovny. Politici měli bodíky, že přišli s řešením, lidé byli spokojeni a poslanci se namazali ve vedlejší budově. Nebo vzpomeňme na tragédii ve škole ve Žďáru nad Sázavou, kde vyšinutá žena ubodala studenta. Přijatým "řešením" bylo zavedení zbytečných a drahých bezpečnostních opatření na školách po celé ČR. Stát to stálo obrovské peníze, politici získali bodíky za činnost, lidé domnělý pocit bezpečí, byla vynaložena spousta peněz a úsilí, vznikla spousta šikanózních předpisů, které budou lidem komplikovat život po několik let, ale vliv na bezpečnost dětí se limitně blíží nule. Příští dítě bude zabito před školou, nebo v její blízkosti. Velmi těžko by se objevil upřímný politik, který by řekl, že je to sice hrozná rána, ale blázni budou vždy a nikdy se nepodaří zajistit 100% bezpečnost a zavedená opatření jsou naprosto zbytečná. Bohužel lidé podléhají emocím a pod emočním vlivem žádají rázný čin a je jim jedno, zda má smysl, či ne. Prostě se musí jen něco udělat. Lidé se cítí lépe a populisté mají volební bodíky.

Toho, aby politici dělali dobře svou práci, se nedá dosáhnout pomocí sankcí a direktivních nařízení. (Hajzl zůstane hajzlem) Může se přetvařovat, když to bude pro něj výhodné, dokonce i hrát podle pravidel, pokud budou sankce moc vysoké, ale nikdy nepřestane být hajzlem a dříve, či později si najde skulinku, jelikož nikdy nebudou dokonalá pravidla. Kdežto poctivý člověk bude jen odrazen šikanou přebujelých pravidel. Společnost nelze takto spoutat, ani kontrolovat. Úroveň politiky odpovídá úrovni jejich voličů a tam je příčina všech problémů. Musí se změnit voličská základna, pak se změní politici. Dokud budu voliči odpouštět politikům na všech úrovních nekalosti, tak je budou dělat. Ovládnout systém stojí poměrně velké náklady a vždy se to vyplatí jen tomu, kdo z toho bude mít nějaký zisk a to je ten, který si pak ze systému vyvede určité prostředky. Poctivý člověk takové náklady není schopen, či ochoten vynaložit.

Hlavní příčina problému s politickou úrovní je tedy volební základna. Žijeme v demokracii, což je velmi špatný systém. Demokracie je jen krásná lež. Demokracie se při řízení státu začala využívat v antickém Řecku zhruba v pátém století před naším letopočtem, tedy se nejedná o vrchol vývoje společnosti. Již tehdejší demokracie se ukázaly jako neživotaschopné. Dokonce můžeme sledovat paralelu se současným stavem našich demokracií. Moci se chopili populisté, vzrostla korupce, neefektivita státní správy a největším problémem společnosti byla předluženost a velká část občanů upadla do dluhového otroctví, což bylo skutečné otroctví, oproti dnešnímu abstraktnímu pojmu.

"Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie."[1]

Platí, že v demokracii rozhoduje většina. Většinu populace tvoří ti méně schopní. Rozhodnutí ve veřejné volbě je tedy na té hloupější části společnosti. 84 % populace má IQ 110 a nižší. To není žádná výhra. Člověk s průměrnou inteligencí (IQ 100 bodů) je člověk, který neuvažuje příliš kriticky, nemyslí dlouhodobě a je poměrně snadno ovlivnitelný.[2] Přičemž inteligenci lze definovat jako schopnost pochopení smyslu a učení se ze zkušenosti. Pokud toto považujeme za definici inteligence, pak lze odfiltrovat i environmentální vlivy. Inteligenci tedy můžeme chápat jako schopnost dosáhnout správných výsledků ve veřejné volbě. Co je správný výsledek? Na tom se jistě lidé nikdy neshodnou a proto představím svůj pohled na věc. Správný výsledek ve veřejné volbě je podle mě takový výsledek, který vede k dlouhodobému prospěchu systému jako celku, nikoliv pouze jeho částí. Přičemž část systému lze chápat například jako určitou zájmovou skupinu, kterými mohou být: sdružení podnikatelů, nebo určité sociální třídy. Lze tedy říci, že v demokracii nemá většina populace dostatečné schopnosti k dosažení správných výsledků ve veřejné volbě. Proto demokratické systémy vždy degenerují k oligarchii, či tyranii.

(Pokračování zítra)


Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3007-reformy-325-pavlat-k-financnim-trhum.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář