Jak jsem se stal exemplářem Národního muzea

10. leden 2013 | 08.06 |

Jak jsem se stal exemplářem muzea

Když jsem ukázal manželce pozvánku na setkání "poslanců a poslankyň posledního složení Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR" (citováno z pozvánky), které se konalo v Nové budově Národního muzea (právě zde v minulosti sídlilo Federální shromáždění), řekla mi: "Vidíš, už se z tebe stal exponát Národního muzea." Něco podobného zaznělo i z úst ředitele Národního muzea M. Lukeše, když nás zde vítal (alespoň tak jsem to pochopil). Ani nevím, zda nás zařadili mezi živé či neživé sbírky. Akce se uskutečnila v období 20. výročí zániku společného státu a při příležitosti otevření výstavy "20 let na českých a slovenských náměstích", která je v uvedené budově dostupná od 8.1.2013.

Popravdě řečeno, měl jsem smíšené pocity. Na jedné straně jsem se po dlouhé době uviděl se spoustou přátel či alespoň známých z té doby, kdy jsme "poslancovali". Některá setkání byla skutečně srdečná a vůbec přitom nehrálo roli, kdo byl z jaké strany. Na druhé straně jsem si uvědomil, jak rychle se fakta mění v mýty a co vše lze udělat výkladem historie. Uvedu dva příklady:

- Přestože akce byla uskutečněna v souvislosti s výstavou hlásící se k významu toho, co se odehrálo na náměstích a co souviselo se zánikem státu, nebylo tam ani zmíněno to nejdůležitější. Totiž to, jak tlaky z "náměstí" na rozdělení státu začaly. Bylo to poté, co tehdejší federální prezident V. Havel prosadil zrušení zbrojní výroby (pochopitelně z humánních důvodů). To vyvolalo složitou ekonomickou situaci zejména ve slovenské části federace. Návazně na to V. Havel přijel veřejně vystoupit na náměstí SNP v Bratislavě (přestože byl upozorňován, k čemu může dojít). Tam si s sebou vzal dvě nejvíce (tehdy na Slovensku) neoblíbené osoby: K. Schwarzenberga a V. Dlouhého. Když procházel davem, došlo k potyčce. Následně propukly vášně, které se pak stupňovaly. Někteří si z jejich rozdmychávání totiž udělali vstupenku do politického života, a to se pak už těžko zastavuje.

- Část zástupců historiků (pozitivní výjimkou byla doc. J. Reschová, které přednesla kvalifikovaný rozbor) na setkávání v oficiálním vystoupení hovořila o tom, jak nezištně tehdejší federální poslanci postupovali - vypustili si vlastní rybník. Tak to ovšem nebylo. Když se nepodařilo odhlasovat zánik státu ústavní většinou hned napoprvé (29.

září 1992, mj. hodně blbě vybrané datum pro zánik státu), byla do návrhu zákona začleněna "korupční doložka" o převodu "federálů" do prozatímních národních senátů. Jen díky tomu část "federálů" pro zákon o zániku státu hlasovala. Když se podařilo prosadit vyčlenění této "korupční doložky" z hlasování o zákonu o zániku státu, jen 4 (slovy čtyři) poslanci Sněmovny lidu a 3 (slovy tři) poslanci Sněmovny národů byli pro její vypuštění ze zákona. Navíc - těch pár opozičních poslanců, co dodali potřebné hlasy, bylo náležitě odměněno.

Tehdy jsem byl hrdý na to, že jsem patřil k nejvíce "odolným" poslancům, pokud jde o odmítnutí zákona o zániku státu. Hlasoval jsem i proti "korupční doložce". A to přesto, že jsem si uvědomoval, že stát zanikne - když neprojde hlasování ve Federálním shromáždění ústavní většinou, vezmou osud do rukou národní parlamenty. Slovenský byl plně připraven a v tom případě by totéž udělal i český. Bitva byla už prohraná.

Na setkání, o kterém hovořím, nejzajímavěji vystoupil Prof. Z. Jičínský, právní, politická i morální autorita. Poukázal na zajímavou souvislost s dnešním děním. Totiž to, že byla od politiky odříznuta podstatná část nově tvořící se politické elity. To, že její místo zaujaly mnohdy méně kvalifikované i morálně odolné osoby vedlo k vnitřním (do značné míry skrytým) převratům uvnitř stran celého politického spektra a snižování kvality generování politických elit, na které dnes doplácíme.

Ze svého hlediska bych dodal - urychlil se tak proces degenerace moci pod vlivem penetrace struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Možná právě tím lze vysvětlit, proč v poměrně kulturní zemi, jakou jsme, se korupce a s ní spřízněné jevy (včetně trestání a pronásledování těch, co s tím něco chtějí dělat) projevuje tak intenzivně. To je asi ta největší daň, kterou jsme za zánik jednoho zavedeného státu a vznik dvou nových nezávislých států zaplatili. Možná ještě větší, než podstatné oslabení mezinárodní pozice každého z následnických států.

S odstupem času a v přátelském ovzduší jsme si s bývalými politickými protivníky, s nimiž jsme v drtivé většině již tehdy měli velmi korektní vztahy, vyměňovali názory na to, jak jsme to viděli tehdy a jak to vidíme dnes. I když přihlédnu k tomu, že každý máme tak trochu tendenci se stylizovat, musím říci, že jsme tehdy svoji úlohu nezávisle na tom, na které názorové či politické straně jsme se nacházeli, brali velmi vážně, poctivě a snažili se domýšlet všechny okolnosti a důsledky. Nelze si než přát, aby se i do současné politiky vrátilo něco podobného. Ale to už je záležitost dalších generací.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jak jsem se stal exemplářem Národního muzea david rubens 18. 04. 2013 - 09:31
RE(2x): Jak jsem se stal exemplářem Národního muzea radimvalencik 18. 04. 2013 - 22:24