(71) Hra: Pražské koalice

26. květen 2013 | 08.00 |

Jeden můj známý, který rozumí teorii her více než já a z pozice svých zkušeností nemá rád "uspěchané aplikace" této vznešené matematické disciplíny mně povídá: "Můžeš mít radost, na Pražské radnici to jde přesně podle tvé teorie – už se tam vystřídaly všechny dvoučlenné koalice ze tří relevantních hráčů."

Říkal to pochopitelně s trochou nadsázky. Pro případ, kdy tři hráči mohou volit mezi svou účastí v některé ze dvou dvoučlenných koalic, v níž diskriminují třetího, ovšem s rizikem, že zůstanou mimo, nebo se pokusit o vzájemnou dohodu všech tří, není tak jednoduché najít konkrétní příklady toho, kdy se vystřídají všechny možnosti. V jedné monografii jsem pro ilustraci použil tři holčičky v mateřské školce. Teď k tomu došlo téměř v průzračně čisté podobě v Praze.

Ono je to ovšem složitější. Připomeňme, jak uvedenou situaci modelujeme. Máme tři hráče, zpravidla různé výkonnosti. Společně spolu působí v určité oblasti a to, co vytvářejí, si mezi sebou rozdělují. Když všichni spolupracují, vytvářejí nejvíce. Když nespolupracují a některý z nich je diskriminován, vytvoří společně méně. Každý z hráčů má dvě možnosti – buď se snažit vytvořit s některým ze dvou ostatních hráčů koalici, která bude diskriminovat třetího hráče (pokud jde o velikost výplat), nebo o dohodu všech tří hráčů.

Jak interpretovat pojem hráč, strategie, výplata apod. na pražské radnici? Za relevantní hráče můžeme považovat zastoupení ČSSD, ODS, TOP na radnici. Libovolní dva z nich mohou ovládnout pražskou radnici. A dvě dvoučlenná spojenectví se již vystřídala, třetí (byť ne přímo ve formě koalice) právě vzniká.

Jak interpretovat výplaty? Tomu, že jde o blaho města a jeho kvalitní správu, asi nikdo neuvěří. Jde o rozdělení bonusů i malusů v peněžní i nepeněžní podobě: Výtěžek z veřejných zakázek, rozmístění vlastních lidí ve správě i ve firmách vlastněných Prahou, přístup k informacím, možnost veřejné prezentace informací (včetně diskreditujících), možnost kontrolovat a obviňovat druhé... Rozdíl mezi tím být v koalici nebo nebýt v ní je hodně velký a s blížícími se "velkými volbami" stále větší.

Hraje se mj. o to, co se dá z Prahy ještě "vytáhnout" a kdo ponese zodpovědnost za problémy, tak jak budou vyplouvat na povrch (přičemž samozřejmě ten, kdo je v koalici, podstatným způsobem ovlivňuje, co se pustí ven).

Z tohoto hlediska by se zdálo, že dění v Praze velmi hezky ilustruje hru tří hráčů v redistribučním systému. Podle toho je pak dobře, že vznikají jen dvoučlenné koalice, protože je přece jen nějaká konkurence, kdy si žádná strana nemůže dovolit přespříliš. A i ta, která si přespříliš dovolí a doplatí na to (v tuto chvíli je to ODS), hraje důležitou roli, protože z pozice své naštvanosti dvě vítězné strany hlídá, aby si ani ony nemohly dovolit cokoli. Nejhorší pro normální občany Prahy by pak bylo, pokud by se všechny strany dohodly, protože pak by bylo tunelování našeho hlavního města nejefektivnější (a jeho správa tedy nejméně efektivní). Na první pohled se zdá, že tomu tak není. A čím více se ČSSD, ODS a TOP perou mezi sebou, tím lépe pro občana. Aspoň se trochu hlídají a něco může vyplavat na povrch, aby měl občan určité zadostiučinění, když už se dozvídá o tolika lumpárnách.

To, že někdo z radních se může chovat v rozporu s pokyny své strany a odejít z ní nebo být vyloučen, lze interpretovat jako změnu síly hlavních hráčů (tedy příslušných stran), což může být kompenzováno ústupky při vyjednávání rozdělení výplat. Podobě je tomu s interpretací role radních, kteří nepatří k žádné z uvedených stran, ale lze odhadnou, ke komu se za jakých podmínek přikloní. Zdálo by se tedy, že dění na pražské radnici skutečně odpovídá redistribučnímu modelu tří hráčů, kdy vytvářené koalice odpovídají třem bodům diskrétní vnitřně i vnějšně stabilní množiny.

Podle mého názoru je tomu však jinak. Za touto hrou, jakkoli vypadá logicky a jakkoli se reálný vývoj nemůže zcela odlišovat od toho, jak se to, co se odehrává, jeví navenek, probíhá hra spojená s dominujícím vlivem struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Hra, ve které dávno před tím, než k současnému "viditelnému" dění na radnici došlo, již neformální reprezentace uvedených struktur založených na vzájemném krytí vyjednala, jaké formy vyvádění veřejný prostředků budou uchovány či nově využity, jak budou rozmístěny osoby zastupující různé politické strany (rozmístěny figurky) a na koho se nechají spadnout současné problémy. Tj. v prostoru pražské radnice nejsou jednotlivé strany nezávislými hráči, ale jejich chování je určováno osobním propojením nejen mezi stranami, ale i mezi osobami zastávajícími významné pozice v různých institucích. A v jádru vyjednávání vlivu bylo ji dříve rozhodnuto, jak vše proběhne. Včetně toho jak umlčet toho nebo ty, kteří by si vyhodnotili výsledek jako svou prohru a chtěli situaci zvrátit formou indiskrece. Některým z nich se prostě něco nabídne a na některé se něco vytáhne. To, co se navenek jeví jako hra tří stran, je ve skutečnosti určitá obměna vnější reprezentace reálně vládnoucích struktur. Struktur založených na tom, že ti, co na sebe něco vědí a jsou schopni se domluvit mezi sebou, disponují skutečnou mocí.

A podle čeho se pozná, jak to je? Jednoduše. V případě že by nástupem TOP s podporou ČSSD šlo o skutečný obrat k odmafiánštění, dozvěděli bychom se, kdo za tunelování Prahy v kauzách, které přesáhly únosnou míru, může. Takto jen trochu zahřmí, trochu se zablýská, ale k ničemu významnému nedojde. Ti, co by v naštvanosti chtěli mluvit, si uvědomí, že jsou v tom tak namočeni, že je lépe skousnout porážku. A něco se pak bude postupně dávkovat až před volbami. V tuto dobu ještě ovšem rozdělení "malusů" není dojednáno. Jedná se o hodně, protože Praha svým způsobem funguje jako "příklad hodný následování" (dalšími hráči na krajských radnicích).

Poznámka o užitečnosti teorie:

Realita se zpravidla neřídí učebnicovými modely, a to ani v případě, když to tak vypadá. Ale bez znalosti učebnicových modelů bychom nebyli schopni ukázat, čím se od nich reálný vývoj liší. A mnohdy právě přesně pojmenování této odlišnosti umožňuje pochopit, o co jde.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: (71) Hra: Pražské koalice ondrey 28. 05. 2013 - 20:41
RE(2x): (71) Hra: Pražské koalice radimvalencik 28. 05. 2013 - 21:54
RE(2x): (71) Hra: Pražské koalice radimvalencik 28. 05. 2013 - 21:55
RE: (71) Hra: Pražské koalice karel hušner 31. 05. 2013 - 12:39