REFORMY (309) Pavlát: "věda" a Věda na VŠ/2

5. prosinec 2015 | 07.00 |

Mimořádně velký zájem na 18. ročníku vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání vzbudil příspěvek doyena konference doc. Vladislava Pavláta nazvaný "K vědeckému výzkumu na vysokých školách". Myslím, že je na něm hodně pravdy. Dostal jsem několik řádostí od účastníků konference o jeho zaslání. Tak jsem se rozhodl zveřejnit jej na pokračování pro širší okruh zájemců, byť zatím jen v pracovní (ještě nedokončené) podobě:

K vědeckému výzkumu na vysokých školách – část II.

Doc. Vladislav Pavlát

2. Poznámka o povolání vysokoškolského učitele.

Být dobrým vysokoškolským učitelem je nelehké: je spjato s vysokou odpovědností, s vysokou sebekázní, s odolností vůči stresům. Je velkým uměním. Je také ctí pro každého, kdo se tomuto povolání rozhodne duší i srdcem věnovat, a v našich podmínkách obvykle bez společenského uznání.

Dobrými vysokoškolskými učiteli se někteří lidé nadaní potřebnými vlastnostmi a schopnostmi rodí. Někteří se dobrými učiteli postupně stávají. Jiní se dobrými učiteli nikdy nestanou.

Dobrým vysokoškolským učitelem nemá šanci se stát ten, kdo svou práci nechápe jako poslání, ale jen jako zaměstnání (a chová se podle toho).

0pt;font-family:"Times New Roman","serif"">

3. Má vysoká škola hlavně vyučovat nebo se má hlavně zabývat výzkumem?

Odjakživa bylo a je primárním úkolem jakékoliv školy na světě (včetně vysokých škol) vyučovat své žáky a připravovat je na úskalí života a na budoucí profesní dráhu nekončící nezaměstnaností. Výsledky výzkumů části učitelů, kteří jsou ochotni a schopni (z vnitřního přesvědčení, z vlastní vůle a nikoliv nuceně) se výzkumem zabývat, mají sloužit prioritně ke zkvalitnění výuky, nikoliv jen k tomu, aby bylo vykazováno, že se "něco" zkoumá.

Svébytný výzkum objektivně vzato mohou úspěšně realizovat hlavně větší university; menší VŠ jsou limitovány svou velikostí a odkázány na samofinancování, na zbytky veřejných prostředků po saturaci větších VŠ nebo na dobročinnost bohatých dárců (leckdy i za cenu podrobení se názorům donátorů).

Možnosti velkých univerzit (relativně autonomně) rozvíjet vlastní vědecký výzkum jsou mnohem větší, než možnosti menších a nových universit. Významnou roli zde hraje tradice a dlouholetá zkušenost s organizací výzkumu.

Nové university bez těchto zkušeností si nemohou klást dosažení objektivně nedosažitelných, příliš ambiciózních cílů, a v oblasti vědecké činnosti učitelů, kteří jsou zároveň s výukou schopni vědecky pracovat, nové university čeká dlouhá cesta.

O těchto otázkách existuje bohatá literatura, množství empirických studií apod. Zároveň nutno konstatovat, že existují i skutečnosti (včetně "opevněných zájmy"), které znesnadňují, ne-li přímo znemožňují přijatelná konkrétní vymezení relace mezi disponibilním časem věnovaným přípravě kvalitní výuky a její realizace, a mezi časem, kterou učitelé mohou věnovat své vědecké činnosti, aniž by byli trvale přetěžování (ať již z vlastního rozhodnutí nebo pod tlakem uložených povinností.)

Praktická aplikace výše uvedeného názoru o interakci mezi výukou a vědeckou činností vede k závěru, že tato interakce by měla být permanentní: výuku nutno neustále "vyživovat" výsledky výzkumu a výzkum by měl brát část inspirace ze zájmů studentů a z výsledků zkoušek. Realizace tohoto koloběhu "výuka – výzkum – výuka obohacená o výsledky výzkumu" nutně přináší i řadu problémů (věcných, organizačních i finančních). Složitost spočívá mj. i v tom, že věcná řešení u různých studijních oborů nutně budou odlišná.

-moderní VŠ by měla (tam, de to z povahy věci je možné a žádoucí) aplikovat netradiční formy výuky? Jde např. o skupinové diskuse, skupinové řešení problémů s využitím moderních technologií apod. Toto experimentování zpočátku nemusí být vždy úspěšné, ale moderní VŠ by i tato rizika mohly a měly podstoupit.

- přednášky by měly být interaktivní (možnost studenta a jeho ochota se aktivně zapojit)

- vztah přednášek a cvičení by měl být diferencován podle povahy jednotlivých předmětů; více cvičení by mělo být zařazeno na Bc studiu, ale i ani Mgr. studiu by neměly být opomíjeny.

- písemné práce by neměly být mechanicky předepisovány u všech předmětů a jejich počet za semestr by neměl převyšovat míru únosnou pro studenta i pro učitele; jinak jejich kvalita nutně bude nízká.

- distanční forma výuky má mnoho pozitivních rysů; mnohdy prokazatelně je efektivnější formou výuky než přednášky bez cvičení. Nelze ji mechanicky využívat ve všech předmětech. Klade však extrémně vysoké nároky na TUTORY, pro které je nutno zabezpečit podmínky únosné pro tutora i pro universitu.

- na ekonomických universitách nebo jejich fakultách ve výuce nemá chybět výuka elementárních poznatků z hospodářských dějin a hospodářské geografie; tyto vědomosti nutno pokládat za nezbytnou součást ekonomického vzdělání a finanční gramotnosti; pro malé národy by tyto znalosti měly být v epoše globalizace samozřejmostí

- úspěšné university ve světě většinou mají vlastní učební pomůcky pro své studenty; jejich autory bývají její universitní pedagogové z dané university.

- předstupněm učebnic tradičně jsou skripta, která dnes lze vydat elektronicky s nízkými náklady nebo je umístit (pod kódem pro příslušné studijní skupiny) na IS university.

- napsat učebnici určitého předmětu (nebo se podílet na jejím vzniku) je zkouškou zralosti vysokoškolského učitele; umožní-li mu universita učebnici vydat, je to pro něj velkou ctí a závazkem.

- plnokrevná VŠ má mít vlastní učebnice, dnes nejlépe elektronické. Klasické učebnice v knižní podobě obvykle jsou drahé a obvykle příliš objemné (nenosí se sebou). A hlavně je většina studentů nerada čte - zejména ty "tlusté" ne!

(Pokračování žítra)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: REFORMY (309) Pavlát: "věda" a Věda na VŠ/2 jan mertl 05. 12. 2015 - 07:20