REFORMY (308) Pavlát: "věda" a Věda na VŠ/1

4. prosinec 2015 | 07.00 |

Mimořádně velký zájem na 18. ročníku vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání vzbudil příspěvek doyena konference doc. Vladislava Pavláta nazvaný "K vědeckému výzkumu na vysokých školách". Myslím, že je na něm hodně pravdy. Dostal jsem několik řádostí od účastníků konference o jeho zaslání. Tak jsem se rozhodl zveřejnit jej na pokračování pro širší okruh zájemců, byť zatím jen v pracovní (ještě nedokončené) podobě:

K vědeckému výzkumu na vysokých školách – část I.

Doc. Vladislav Pavlát

Úvod

0001pt;text-align: justify;line-height:normal" class="MsoNormal">Ve svém příspěvku jsem se – po delším zvažování vhodného tématu – rozhodl, že se ještě jednou vrátím k otázce kvality vysokoškolského vzdělání. Touto otázkou jsem se zabýval v referátu na konferenci o Lidském kapitálu v r. 2013. Upřímně řečeno, při přípravě dnešního vystoupení na konferenci jsem na svůj příspěvek takřka zapomněl.

Když jsem si s dvouletým časovým odstupem znovu přečetl svůj článek, byl jsem doslova zaskočen dvojí skutečností: předně tím, jak se svět během tak krátké doby nečekaně změnil - téměř k nepoznání; za druhé tím, jak málo se z plánů v oblasti vysokoškolského vzdělávání, obsažených v dokumentech EU, podařilo realizovat v ČR. Zároveň mne ale potěšilo, že jsem se u několika námětů, které jsem ve svém tehdejším příspěvku na konferenci uvedl, trefil do černého.

Tentokrát se chci zmínit o několika otázkách, které souvisí s posuzováním kvality vysokoškolského vzdělávání spíše obecněji, a to v širších souvislostech s výzkumem a jeho úloze a postavení na vysokých školách. Mé úvahy se bezprostředně netýkají naší university (to by patřilo spíše na věcně vedenou diskusi např. na pedagogické konferenci nebo speciální konferenci i o výzkumu).

O čem budu hovořit: předně krátce o smyslu vysokoškolského vzdělání a o jeho využitelnosti v dnešním světě; na to naváži poznámkou o povolání vysokoškolského pedagoga a otázkou, zda vysoká škola má hlavně vyučovat nebo zda se má hlavně zabývat výzkumem; poté se zabývám ožehavou otázkou impaktů, citačního indexu a nedostatky při jejich aplikaci

Cílem mého příspěvku znovu otevřít některé diskusní otázky týkající se orientace vědeckého výzkumu, úlohy vědeckého výzkumu na vysokých školách a možnosti zvýšení kvality vysokoškolského studia. Volím spíše odlehčenou formu eseje (později chci své názory ještě doplnit větším počtem příkladů a odkazů na relevantní literaturu).

Záběr svého příspěvku jsem zúžil a zaměřil na VŠ, které poskytují vzdělávání v oborech, řazených do oblasti ekonomie a financí.

1. Stručná úvaha o smyslu a úkolu vysokoškolského vzdělání

a o jeho využitelnosti v dnešním světě

Obecně lze říci, že znalost vědeckých poznatků a jejich rozvíjení je jednou z podstatných podmínek dynamického rozvoje moderní demokratické společnosti. Jedním z charakteristických rysů vývoje naší evropské civilizace je úsilí nahrazovat "šamanství" (mýty a pověry) vědou. Jedním z obecněji přijímaných názorů je to, že smyslem VŠ vzdělání je primárně příprava odborníků, které společnost potřebuje pro svůj všestranný udržitelný rozvoj.

Právo na vzdělání je v demokratické společnosti dnes obecně akceptováno. Znamená to však, že by každý člověk na světě (nyní nebo v budoucnu) nemusel (nebo neměl?) být vysokoškolsky vzdělán? Podle mého názoru by rozhodně nemusel ani neměl. Právo vysokoškolské vzdělání získat, je omezeno tím, že uchazeči o toto vzdělání musí splňovat objektivně vytyčené a kontrolované vlastnosti a schopnosti (osvědčenou cestou by byly např. povinné psychotechnické zkoušky a přísnější přijímací zkoušky, nikoliv pouhé formální přijímací pohovory).

Probíhající diskuse o zjevně nadsazených kvalifikačních nárocích u zdravotních sester svědčí mimo jiné o tom, že v mnoha otázkách v našem zdravotnictví není zcela jasno. Požadavek vysokoškolského vzdělání - tam, kde zjevně není nutné - je kontraproduktivní a vede k nezodpovědnému plýtvání zdroji.

Leckde tyto snahy mohou být diktovány křečovitým úsilím "nebýt terčem kritiky" nějakého seskupení, které si usurpuje právo "globálně" rozhodovat i o tom, čemu "lokálně" vůbec nerozumí, nebo snahou o lepší umístění v nějakém pofidérním žebříčku, který si kdosi vymyslel, aby se "zviditelnil."

Objektivní skutečností dnes je to, že – přes výše vyslovenou zásadu o právu na vzdělání a k přístupu ke vzdělání - je dosažení vysokoškolského vzdělání stále otázkou výběru, který závisí na mnoha skutečnostech.

Vysokoškolsky vzdělaná část demokratické společnosti může být považována za určitou elitu (v pozitivním smyslu slova), a měla by získaného vzdělání využívat ku prospěchu celé společnosti. Bohužel takový stav je prakticky – z nejrůznějších příčin - stěží dosažitelný.

V takových demokratických společnostech, kde byl dlouho šířen mýtus, že "trh se řídí sám," se lze snadno a denně přesvědčovat na příklad o tom, že trh pracovních sil vyžaduje kvalifikovanou regulaci. Přitom platí, že dnešní nabídka a poptávka po pracovní síle je do značné míry výsledkem špatně nastavených příležitostí ve školství a známé situace v celkovém školském systému a jeho financování. Proč se dnes nikdo z uchazečů o vysokoškolské vzdělání např. nehrne do náročnějších technických oborů? Není nával ani na lékařských fakultách, do náročnějších oborů. Z evidentního důvodu proto musí být nejen školství, ale i vědecký výzkum kvalifikovaně sledován a ovlivňován se strany státu, aby bylo možno tyto oblasti žádoucím směrem financovat a podporovat.

Ale zpět ke smyslu vysokoškolského studia. Předpokládejme, že všichni uchazeči o vysokoškolské studium (nebo jejich většina) se každoročně zapíší na vysokou školu podle své volby (nebo podle toho, kde zbyla volná místa). Po odepsání neúspěšných studentů (důvody neúspěšnosti mohou být různé) dostuduje část absolventů. V moderní dynamické demokratické společnosti s tržní ekonomikou však je časté, že část vysokoškolsky vzdělaných lidí zůstane po určitou dobu bez trvalého zaměstnání, než si nalezne práci odpovídající jejich profesní kvalifikaci (pro zjednodušení nezkoumejte důvody).

Domnívám se, že by při existenci rozsáhlých demografických údajů, při možnosti znalosti existujících statistických údajů o oborové struktuře ekonomiky, při znalosti adekvátních metod prognózování, při získávání objektivních poznatků o potřebě vysokoškolsky vzdělaných odborníků v jednotlivých oborech atd. bylo možné se přiblížit určitému žádoucímu stavu. Dále se domnívám, že různých údajů týkajících se výše uvedených skutečností existuje (zejména v relativně vyspělých zemích - mezi kterými ovšem ČR je vedena jen ve dvou mezinárodních organizacích) je značný přebytek (nikoliv nedostatek!). Mezi těmito údaje vegetují také různorodé, obtížně srovnatelné, tendenční (zaplacené různými zájmovými skupinami) nebo dokonce i profesionálně chybně zpracované nebo chybně vysvětlované údaje různých agentur.

Proto se domnívám, že těžko lze od zbyrokratizovaných orgánů státní správy žádat, aby byly vůbec schopny takové údaje průběžně zpracovávat jako podklady pro závažná rozhodnutí. Ani praxe expertních výborů (vzhledem ke způsobu výběru znalců a mnohdy i neprofesionálnímu řízení jejich práce) není všelékem (ani u nás, ani v mnoha jiných zemích). Když jde o "establishment", mnohdy jde objektivita a profesionalita stranou. Nechoďme daleko do lesa: diskuse o důchodové reformě nebo diskuse o školství jsou toho důkazem.

Dovoluji si zároveň tvrdit, že úroveň našeho školství (včetně vysokých škol) sice vykazuje mnoho nedostatků, ale rozhodně naše školství nepatří do skupiny školství rozvojových zemí, kam je někdy záměrně (obvykle ze zahraničí) odsunováno.

V poslední době se i u nás začíná diskutovat o podfinancování jako jedné z významných příčin ztráty profesní prestiže učitelů; to však je mnohem širší otázka. Omezím se proto jen na stručnou poznámku o své představě o " ideálním učiteli" vysoké školy.

(Pokračování žítra)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář