Zeman a „odbojáři“ z TOP

14. listopad 2015 | 07.30 |

"TOP 09 se rozhodla spojit letošní oslavy výročí událostí 17. listopadu s hledáním pamětníků, kteří by mohli dosvědčit, že byl prezident Miloš Zeman účastníkem demonstrace, která 17. listopadu 1989 skončila masakrem na Národní třídě."

www.novinky.cz/domaci/386188-nevideli-jste-milose-top-09-hleda-svedky-zemanovy-ucasti-na-demonstraci-v-listopadu-1989.html

Aktivita tohoto typu postrádá racionální smysl. M. Zemana tehdy málokdo znal. Média mu za minulého režimu nebyla nakloněna. A těch, kteří věděli o jeho práci, nebylo moc. Těžko si ho tak někdo může z těch, co ho neznali, pamatovat. A svědectví těch, co ho tehdy znali, lze zpochybnit právě proto, že ho znali.

O tom, že se jedná jen o tendeční výpad, svědčí i to, v jakém balení je celá věc podávána. Na Novinky.cz třeba takto:

"Miloš Zeman říká, že byl 17. 11. 1989 na Národní mezi 2000 lidmi, které bílé přilby zamkly a pak surově zbily. Hledáme svědky, kteří tehdy na Národní Miloše Zemana viděli. Možná budeme mít víc štěstí než Jiří Ovčáček, který stále ještě nenašel údajný článek Ferdinanda Peroutky Hitler je gentleman,” vyzvala strana na sociálních sítích s poukazem na článek, jehož existenci odborníci odmítli, ale prezident jej "určitě” četl.

Události na Národní třídě, při nichž příslušníci Veřejné bezpečnosti zbili demonstranty, se staly jedním ze symbolů listopadových událostí, které záhy vyústily v pád komunistického režimu.

Zeman loni na konferenci věnované 25. výročí listopadových událostí označil tehdejší akci za jednu z mnoha demonstrací.

"Prosím vás, každý, kdo někdy chodil na protistátní demonstrace, ví, že ho občas majzli obuškem. A to ještě ti dědci z lidových milicí, když dostali povel, obušky k nasazení připravit', tak si je dali takhle na prsa a rozběhli se a my jsme jim utekli,” řekl Zeman, který v jiném rozhovoru uvedl, že se demonstrace zúčastnil s tehdejší přítelkyní.

"Přátelé, nebyla to žádná krvavá řež, nebyl to žádný nestandardní masakr, byla to jedna z ,x' demonstrací,” dodal na loňské konferenci.

Skutečnou revoluci podle něj nastartovala až nepravdivá zpráva o smrti studenta Martina Šmída, která v lidech vyvolala pozdvižení, protože přišla právě na výročí 17. listopadu 1939.

(Viz předcházející odkaz.)

Především to však svědčí o ubohosti převážné většiny těch, co dnes TOP vytvářejí. Oni si tím totiž žehlí vlastní mindrák. Mindráv vlastní "neodbojovosti". Převážná část z nich totiž v žádném odboji nebyla. Počínaje jejich vůdci. Někteří z nich (ne-li velká většina ze součaných "topkařů", kteří prožívali předlistopadou dobu v dospělém věku), totiž dělají odboj maximálně ze své tehdy dobře utajované averze vůči minulému režimu.

Výše uvedenou výzvou se prozradili. Nemají totiž o tom, jak odboj vůči minulému režimu probíhal, vůbec žádnou představu. Jinak by se totiž takové ubohosti vůči M. Zemanovi vůbec nedopustili. Ten již v 70. létech organizoval opoziční odbornou skupinu v rámci instituce zvané Sportpropag, kde se scházela řada vysoce kvalitních odborníků zavržených minulým režimem. Podobnou skupinu pak organizoval V. Klaus přímo v ČNB v rámci místní odbočky Vědeckotechnické společnosti. Obojí s cílem dát dohromady lidi, kteří něco umí, připravit sebe i společnost na změny, vynutit si uznání jak nezbytnosti změn, tak i schopnosti tyto změny provést.

Někdo může říci, že to nebyla žádná statečnost, že nehrozilo žádné zavírání za tuto činnost. To je sice pravda, ale ten, kdo se této činnosti zúčastňoval, byl považován za nespolehlivého, podezřelého, za toho, na kterého je nutné dávat pozor, kterému je nutno přistřihnout křidélka a za každou cenu zabránit v kariéře. Proti tomu sice stála určitá solidarita určité části akademické obce, ale na tu se moc spoléhat nedalo (i když i za ni dík). Každopádně vím, že většina lidí se prostě do aktivit spojených s tím, čím se M. Zeman ve Sportpropagu zabýval, bála zapojit. Byla by ohrožena jejich kariéry, či dokonce přežívání v rámci akademické obce. Část akademické obce totiž dokázala dělat kariéru a na příkaz shora člověka uštvat.

Jen pro ilustraci. Ze Sportpropagu vzešla odborná knížka obsahující články R. Slejšky, J. Hermacha (signatáře Charty 77), dokonce i V. Klause a dalších, která byla okamžitě po svém vydávání konfiskována přímo. Část nákladu přímo na zakázané tiskové konferenci k jejímu obsahu. Sociolog K. Rychtařík proti ní napsal do Rudého práva dost trapný či spíše komický pamflet "Zaťaté pěsti revolucionáře". Písemně dochovaných dokladů o statečnosti M. Zemana, o jeho postojích vůči minulému režimu i o jeho důrazu na racionální a vědeckou povahu kritiky, je víc než dost. Určitě mnohem víc než o odbojářských aktivitách M. Kalouska a spol.

Do Sportpropagu jsem začal chodit krátce po svém příjezdu do Prahy. Pak jsem musel na vojnu a pak už jsem šel z jednoho problému do druhého, dvakrát mě vylučovali ze strany, i když jednou jen zato, že jsem začal chodit se svou nynější manželkou – hlavní důvod byl však spíše v tom, že jsem se pokusil o vytvoření odborné skupiny, která by se zabývala otázkami aktuálními v té době. To, jak se tehdy podobné aktivity cenily, ilustruje například fakt, že nám na pracovišti zakázali číst Marxovy Rukopisy "Grundrisse" (prý je zneužívají jen revizionisté) a mě osobně stranická organizace zakázala publikovat v časopisu Politická ekonomie.

Zemanovy aktivity jsem však měl možnost sledovat přes jeho zapojení do týmu Y. Streckové (která nad ním tak trochu držela ochrannou ruku a která pro rozvoj bádání v oblasti veřejného sektoru v naší zemi udělala nesmírně moc). Z Prahy jsem pak byl vypuzen do Ústí nad Labem, kde jsem našel mnohem příznivější podmínky pro koncepční práci, a také několik lidí, na které velmi rád vzpomínám. S některými se občas vidím dodnes. Znovu jsem se s M. Zemanem setkal až ve Federálním shromáždění po volbách v roce 1992 a měl jsem možnost ocenit kontinuitu i konzistenci jeho názorů.

Rozhodně nejsem nekritický k M. Zemanovi. Je unáhlený, nedokáže se dostatečně ubránit určitému typu lidí, kteří přes něj dělají kariéru, někdy přeceňuje své schopnosti (zejména když nedoceňuje důsledky své životosprávy)... Ale ti, co se proti němu šikují, mu často morálně nesahají, jak se říká, ani po kotníky. Úplnou absurditou je pak výše prezentovaný útok "předlistopadových pseudoodbojářů" Kalouskova typu. A není náhodou, že se k tomu přidává ta část akademické obce, která vždy do roztrhání těla obhajovala vládnoucí moc, ať byla jakákoli, jen když to mohla spojit s naplněním svých kariérních ambicí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář