„Naši“ „akademici“ proti odkazu 17. listopadu

13. listopad 2015 | 07.55 |

Nejdříve k názvu: Ti, co se nás zase snaží poučovat v souvislosti s připomenutím výročí 17. listopadu na Albertovu, nejsou ani naši, nejsou to ani akademici a ani nereprezentují převažující část naší akademické obce. Té dělají jen ostudu s podporou našich veřejných "sdělovadel", za což ovšem akademická obec, která se dostatečně neozve, může nést nepříznivé následky v podobě rostoucích averzí vůči ní.

"Naši" nejsou, protože slouží cízí a nepřátelské moci, jsou skutečnou pátou kolonou. K tomu se ještě dostanu.

"Akademici" také nejsou, protože skutečný akademik se vyznačuje kritickým myšlením a úctou k poznání dosaženému prostřednictvím rozumu vyzbrojeného aparátem, který poskytuje věda. K tomu se také ještě dostanu.

Nejnověji vydali "naši" "akademici" prohlášení:

Prohlášení rektora a děkanů fakult UK sídlících na pražském Albertově

Sedmnáctý listopad zaujímá v moderní historii českých zemí mimořádné místo. Poprvé vstoupil do našich dějin v roce 1939 v souvislosti s tragickými událostmi, jež následovaly po smrti studenta Univerzity Karlovy Jana Opletala a které vyvrcholily uzavřením českých vysokých škol nacistickými okupanty, popravou devíti studentů a uvězněním více než tisícovky dalších v koncentračním táboře Sachsenhausen, v němž mnozí z nich přišli o život.

Podruhé se tak stalo v roce 1989, kdy proti studentům připomínajícím si události z roku 1939 a vyjadřujícím se kriticky na adresu vládnoucího režimu brutálně zasáhly policejní jednotky komunistického státu. Konečným důsledkem byl pád vlády a nastolení demokracie, jejímž nejzřetelnějším vyjádřením bylo zvolení Václava Havla prezidentem republiky.

Důvod, proč si výročí 17. listopadu každoročně připomínáme, je zjevný: v obou případech studenti vyjádřili kritický postoj k celospolečenskému dění a mnozí za to nesli těžké osobní následky. Nacistická ani komunistická moc nehodlaly tolerovat ani nejmenší záchvěvy svobodného myšlení a nerozpakovaly se proti nim tvrdě zakročit. Jako největší nebezpečí přitom vnímaly inteligenci, kriticky a nezávisle smýšlející intelektuály, včetně představitelů českých vysokých škol a jejich studentů. Oběti nacistické zvůle z listopadu 1939 i ti, kteří byli zbiti v listopadu 1989, si proto zaslouží naši úctu a náš respekt.

Navzdory mnoha těžkostem a problémům, s nimiž se musíme v současnosti často složitě vyrovnávat, žijeme ve svobodné zemi. Tato svoboda nicméně není samozřejmá. Stará moudrost říká, že kdo o demokracii a o stav věcí veřejných každodenně nepečuje, přijde o ně. V dnešním překotně se měnícím světě to platí více než kdy jindy. Právě proto se my, členové akademické obce Univerzity Karlovy, hlásíme ke svobodě a demokracii stejně jako k principům, jež jsou s nimi neoddělitelně spojeny, tedy k lidskosti, toleranci, vstřícnosti a rovnosti před zákonem. Odkaz studentských listopadů nás zavazuje též k pomoci těm, kteří se ocitnou v nouzi. Proto rozhodně odsuzujeme všechny projevy lidské malosti včetně násilí, rasismu či nesnášenlivosti.

Představa, že by výročí 17. listopadu a symbolická místa spojená se studentským hnutím mohla být zneužita lidmi, jimž jsou netolerance, nenávist a nesnášenlivost naopak vlastní, stejně jako lidmi, kteří mají pro vzdělání, lidskou slušnost a kultivovanost pouze slova pohrdání, nás naplňuje hlubokým smutkem. Od všech takových projevů se proto co nejrozhodněji distancujeme, ať už by je vyjadřoval kdokoli. Odkaz 17. listopadu 1939 a 1989, spojený se svobodou a demokracií, budeme za všech okolností hájit.

Podepsáni:

·  Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy

·  Aleksi Šedo, děkan 1. lékařské fakulty UK

·  Bohuslav Gaš, děkan Přírodovědecké fakulty UK

·  Jan Kratochvíl, děkan Matematicko-fyzikální fakulty UK

Viz: http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/akademici-vyroci-17-listopadu-chteji-poslapat-hlasatele-nenavisti

"Naši" "akademici" ve svém prohlášení poněkud upozadili, co obě události našich dějin spojuje. Totiž to, že vždy šlo o obranu české vědy a kultury, české státnosti, základních atributů naší země proti cizímu zlu. Toto zlo mělo jednou podobu německého nacionalismu, podruhé sovětského panství, které dosadilo politickou reprezentaci vnucující nám sovětský model. V obou případech byl 17. listopad symbolem obrany před těmi, co nás chtěli připravit o samostatné rozhodování navazující na osvědčené tradice vycházející z naší kultury a z námi poznané pravdy.

Především však překvapuje nestoudnost a nesebekritičnost, se kterou "naši" "akademici" prohlášení napsali a podepsali. Jako kdyby zapomněli na svou nedávnou výzvu (sepsanou a podepsanou před třemi měsíci), kterou připomenu v plném znění:

Vědci proti strachu a lhostejnosti

My, zde podepsaní vědci a vědkyně, pracovníci akademických a výzkumných institucí, jsme velmi znepokojeni prudkým nárůstem xenofobie ve společnosti. Mnozí politici i média užívají rétoriku strachu z cizinců a lhostejnosti k jejich utrpení, dříve považovanou za extrémní a nepřijatelnou. O imigrantech, lidských bytostech, se píše, jako by šlo o škodnou zvěř či parazity valící se do naší vlasti, aby vysávali sociální systém nebo rovnou vraždili a znásilňovali. Cizinci žijící v Evropě jsou vykreslováni jako pátá kolona, podvodníci a zločinci. Muslimové jsou házeni do jednoho pytle s teroristy, bez ohledu na jejich skutečné názory či nepřebernou rozmanitost náboženských směrů, které vyznávají. Dennodenně se z našeho údajně holubičího národa ozývají hlasy přející té či oné skupině cizinců smrt. Nic z toho neodpovídá realitě a neodráží ani tak skutečnou migrační krizi, jako nemoc naší vlastní společnosti, která ztrácí lidskost a zdravý rozum.

Proto žádáme politiky, aby nezneužívali cizí neštěstí k hromadění levných politických bodů. Jednejte jako odvážní státníci, nikoli jako malicherní obchodníci s mocí! Vyzýváme vás, abyste ve věci přijímání uprchlíků zohledňovali skutečné potřeby a možnosti, ne vrtkavé nálady veřejného mínění. Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení. Ti skutečně potřební musí být přijímáni a integrováni na základě individuálního a spravedlivého výběrového procesu, aniž by je předem diskvalifikovala jejich etnická či náboženská identita.

Apelujeme na média, aby si uvědomila svou nesmírnou moc nad názory společnosti. Informujte pravdivě a s chladnou hlavou, nešiřte vykonstruované senzace a paniku. Svoboda slova patří k tomu nejcennějšímu, co máme. Užívejte ji zodpovědně a citlivě. Historie učí, že strach plodí nesvobodu. Svoboda slova, zneužitá ke lži a očerňování nevinných, zabíjí sebe samu.

Především ale prosíme veřejnost, každého jednoho z vás, tedy nás, o opatrnost v soudech a kritický pohled na svět! Své názory musíme stále znovu konfrontovat s fakty, s vlastním svědomím i obyčejným selským rozumem. Jen tak nepodlehneme primitivním pudům a zůstaneme důstojnými bytostmi obdařenými svobodnou vůlí. Nenechme se manipulovat podvodníky, kteří do nás zasévají falešné důvody ke strachu a sklízejí jeho plody jen k vlastnímu užitku, ať jsou jím hlasy ve volbách či sledovanost médií. Nevěřme každé senzaci. Pamatujme, že čím více je zpráva šokující či děsivá, tím dále bývá od pravdy. Ověřujme si informace, které utvářejí naše názory – mnohdy stačí několik kliknutí na internetu, abychom odhalili lži, tvářící se jako spolehlivé zpravodajství. Neodvracejme se od cizího neštěstí! Je naivní a nebezpečné myslet si, že se můžeme uzavřít před světem a ignorovat jeho problémy. Naopak, čím aktivněji pomůžeme s jejich řešením, tím méně na nás v budoucnu dopadnou. Zajímejme se o dění ve světě, snažme se porozumět skutečným příčinám zla a hledejme způsoby, jak mu společně čelit.

Viz: http://www.vyzvavedcu.cz/

Napsal jsem k této výzavě tehdy tento rozbor: http://radimvalencik.pise.cz/2634-uprchlici-probudili-akademiky.html

Myslím, že dnes by se spíše ti, co ten dokument tehdy podepsali, tváří v tvář tomu, jak reálné nebezpečí narůstá, měli veřejnosti omluvit. Omluvit za nekvalifikovanost svého odhadu budoucího vývoje.

Jak si vysvětlit chování "našich" "akademiků"? – Chorobnou touhou po uznání "shora". "Naši" "akademici" umí rozpoznat, kde je skutečná moc. A té pak slouží do roztrhání těla. Oni dobře vědí, že tuto moc nemá v rukou náš prezident, ale ti, co se ho snaží odstavit. A tak jim slouží.

A co že to je za moc? Pokusil jsem se ji několikrát popsat. Snad se mi to daří stále lépe. Naposledy jsem její popis dal k výročí republiky letos 28. října, kde jsem mj. (na základě předcházejícího podrobného rozboru) uvedl:

"Moc, která stojí proti nám (a to i proti těm, co ji svým počínáním reprodukují, stali se v logice této reprodukce jejími figurkami a postupně se mění v zombie – pro viditelné příklady nemusíme chodit daleko), je obrovská. Propojuje zneužití informací (degeneraci zpravodajských služeb, které měly původně společnost chránit), financí (formou tunelování společnosti shora), srůstání majetku a zločinu vzlínající přes nejrůznější formy porušování obecně přijatých zásad, kdy se za normální považuje to, co normální není. Podřídila si i sféru mediální (která se změnila ve zdroj manipulace) a dokonce i vědeckou, která připuštěním postmodernizace spáchala harakiri, na místo vědecké poctivosti, angažovanosti, erudovanosti a historické kontinuity hledání pravdy dosadila slouhovství, zavírání očí, nad tím co se děje, i úst těm, kteří by se o to, co se děje, přece jen pokusili říci."

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/2634-uprchlici-probudili-akademiky.html

Myslím, dost prorocké. Ale oni už tito "naši" "akademici" neboudou jiní. Přečtěte si třeba na Wikipedii něco o T. Zimovi. A bude vám zřejmé, kde se v něm ten mindrák, ze kterého povstala chorobná touha dosahovat vnějších uznání slouhovstvím odcizené moci, vzal:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Zima

Čím méně schopnosti dělat skutečnou vědu, tím více závisti vůči těm, co to umí, tím více aktivit ve využívání vedlejších cest sebeprosazení, které poskytuji iluzi uznání.

Vůbec není náhodné splynutí aktivit "našich" "akademiků" se schwarzenbergovskou TOP, která se začala pídít po tom, zda M. Zeman byl skutečně na Národní třídě v 17.11.1989, viz:

www.novinky.cz/domaci/386188-nevideli-jste-milose-top-09-hleda-svedky-zemanovy-ucasti-na-demonstraci-v-listopadu-1989.html

Ale k tomu až zítra...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.42 (12x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář