REFORMY (238) Kotěšovcová: Penzijní systémy/II

24. září 2015 | 07.00 |

Vzhledem k blížícímu se 18. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání zařazuji do seriálu o reformách příspěvek J. Kotěšovcové, který analyzuje zkušenost z fungování některých vybraných penzijních systémů ve světě. Toto je druhá část dvoudílné série.

Penzijní systémy ve světě II. část

Jana Kotěšovcová

(Pokračování)

Za zásadní chyby důchodové reformy v Maďarsku, lze označit institucionální a legislativní nepřipravenost reforem. Maďarsko zvolilo postupnou reformu, kdy příspěvky do druhého pilíře měly být zvyšovány podle stanoveného časového plánu. Ukázalo se však, že takto navržená postupná reforma neodolala změnám vlády. Některé zásadní prvky nového systému, včetně otázky povinné účasti ve druhém pilíři či výše příspěvkových sazeb, procházejí v Maďarsku vlivem politického cyklu častými změnami. Zkušenost Maďarska potvrzuje nezbytnost politického konsenzu pro hladký průběh důchodové reformy, opakovaně zmiňovaný ve výzkumných zprávách VÚPSV (POLLNEROVÁ, Š. Analýza nově zaváděných systémů NDC. VÚPSV: Praha, 2008). Tranzitivní náklady byly v Maďarsku kryty vnitřním financováním (snížením důchodů z prvního pilíře) a subvencemi ze státního rozpočtu, resp. dluhovým financováním. Problémem je, že v Maďarsku platí účastníci fondového pilíře stejné příspěvky na sociální pojištění jako ti, kteří se fondového pilíře neúčastní. S částečnou privatizací důchodového systému je spojeno riziko tzv. overselling, kdy se dobrovolně do fondového pilíře zapojují i osoby, pro které je to nevýhodné. V Maďarsku se do druhého pilíře zapojilo více osob, než předpokládaly původní odhady, což prohloubilo problémy spojené s jeho financováním. Tyto zkušenosti potvrzují význam státní informační kampaně, která by měla objasnit občanům základní ideu nového důchodového systému, a také poskytnout informace, které napomohou při rozhodování o zapojení do fondového schématu. K dalším problémům fondového pilíře v prvních letech jeho existence v Maďarsku patřily nízké čisté míry výnosu spojené s vysokými administrativními náklady.

Švýcarská kombinace metody průběžného financování a metody kapitálového krytí v důchodovém systému snižuje fiskální dopady demografického stárnutí. Přesto však švýcarský první pilíř musel projít parametrickou reformou, aby bylo možné jej v budoucnosti financovat, a také fondový systém musel být přizpůsobován jednomu z faktorů stárnutí populace - rostoucí střední délce života. Na tuto potřebu reagovala reforma povinného zaměstnaneckého pojištění, která mimo jiné zavedla postupné snižování konverzního faktoru používaného při výpočtu důchodu. Dále byla přijata opatření reagující na skutečnost, že druhý pilíř švýcarského důchodového systému utrpěl poklesem na finančním trhu a většina fondů neměla dostatek kapitálových prostředků na krytí svých závazků.

V Polsku i Švédsku byl nový důchodový systém zaveden shodně v roce 1999. Obě země umožnily svým občanům částečné vyvázání z povinného důchodového pojištění a možnost spořit do soukromých penzijních fondů. Podle názoru mezinárodního experta Mezinárodní organizace práce Kenichi Hirose důchodové reformy v těchto zemích nesplnily své cíle. Podle jeho slov byla ze státního systému vzata určitá částka, takže v něm vznikla "díra", a bylo potřeba financovat i náklady spojené s přechodem. Důchodové reformy proto spíše zatížily státní rozpočet, než aby zvýšily úspory na důchod a rozložily rizika v důchodovém sytému.

Příkladnou zemí, v které proběhla poměrně úspěšně důchodová reforma, je Polsko. I přesto, že v prvních dvou letech nastaly v zavádění důchodové reformy v Polsku problémy v  administrativní a technické stránce, můžeme celkový dopad reformy považovat za zdařilý. Jako kritérium úspěšnosti poslouží výnosnost polských penzijních fondů, která byla několikanásobně vyšší než v ČR, např. v letech 2011 – 2013 byl roční výnos v průměru vyšší než 5%. V porovnání s ČR, kde v těchto letech průměrný roční výnos nedosáhl ani 2%, je to výborný výsledek.  Slovensko a Maďarsko se potýkalo s velkým vlivem politického cyklu, který silně narušil novou reformu. Z těchto zemí plyne ponaučení,  že je třeba zavést politický konsensus  důchodové reformy. Politici v Maďarsku, Polsku a Slovensku provedli velmi podobnou reformu, doplnili průběžně financovaný pilíř důchodového systému povinným pilířem fondovým, jednotlivé reformy se však liší v systémovém nastavení jednotlivých pilířů.

V druhém pilíři polského systému fungují pomyslné účty, které informují účastníky o stavu jejich odvedených příspěvků, jejich zhodnocení a očekávané výši jejich budoucího důchodu. Tento princip napomáhá vytvářet kolektivní povědomí o tom, že důchod je něco, o co se musí každý svojí činností zasloužit. Polsko stanovilo zákonem jasně, kdo se bude druhého pilíře účastnit. Maďarsko a Slovensko ponechali volbu na občanovi, vstup do druhého pilíře byl tedy dobrovolný.

Závěr

Na závěr podáváme několik návrhů v oblasti příspěvkového penzijního systému v ČR, které vyplývají z výše uvedených hodnocení penzijních systémů ve světě. Navrhujeme zřídit jednu centrálně řízenou organizaci, která by rozdělovala účastníky penzijního připojištění do jednotlivých druhů fondů, existuje např. v Polsku. Tím by došlo k obrovskému snížení nákladů na marketing, výplatu provizí jednotlivým zprostředkovatelům penzijního pojištění, které by vedlo ke zvýšení výnosů pro účastníky penzijního pojištění. Dalším návrhem je ve třetím pilíři zavést virtuální účty po vzoru ve Švédsku, Polsku nebo na Slovensku, které budou aktuálně každý den informovat účastníky o stavu jejich odvedených příspěvků, jejich zhodnocení a očekávané výši jejich budoucího důchodu. Navrhujeme upustit od garance nezáporného výnosu, výnos by se měl každoročně přepočítávat, jako např. v Polsku, kde se počítá každoročně vážený průměr výnosnosti všech fondů. Minimální požadovaná míra výnosnosti je zde vážený průměr, který je polovina průměru nebo minus 4 procentní body, v závislosti na tom která z těchto hodnot je nižší. Když fond nedosáhne minimální požadované míry výnosnosti, musí být doplněn vlastním kapitálem. Požadujeme za vhodné ve třetím pilíři zrušit příspěvek státu. Penzijní fondy by si na svou činnost měly vydělat především dobrým spravováním majetku účastníků pojištění a snižováním nákladů. Vhodné je vyvarovat se institucionální a legislativní nepřipravenosti reformy, podle negativních zkušeností z Maďarska a Slovenska. Reforma by měla být připravena tak, aby byla zajištěna její dlouhodobá realizace a nemožnost následujících vládnoucích stran měnit předem nastavený systém průběžného zavádění jednotlivých změn.

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář