Historické i dobové kontexty hry typu TITANIC III.

9. září 2015 | 08.19 |

Společenská podmíněnost přechodu k ekonomice založené na produktivních službách

Ohlédnutí za společenskou podmíněností průmyslové revoluce

Každý způsob výroby (vezměme si například někdejší cechovní výrobu) má tendenci se setrvačně držet zuby nehty. Jednak proto, že překonat setrvačné vidění reality je obecně obtížné. Jednak proto, že daný stav vždy přináší někomu výhody a někomu nevýhody, někdo je privilegován a druhý diskriminován. A ti co mají peníze, moc a informace ze svých privilegií, se snaží tato privilegia, pocházejí právě z daného stavu, udržet.

Nikdo landlordům v Anglii či pozemkové šlechtě u nás nebránil podnikat a rozjet průmyslovou výrobu. A mnozí to také dělali. U nás na Blanensku třeba Salmové. Ale staré se prostě drží zuby nehty a tak se nové prosazuje obtížně, často za doprovodu společenských otřesů.

Marxův omyl

Marx (a nejen on) za budoucí převratnou změnu společnosti považoval změnu vlastnictví umožněnou i vynucenou rostoucím "zespolečenštěním výroby". V tom se mýlil. Ve změně, která je před námi, nepůjde ani tak o změnu vlastnických vztahů, jako o prosazení ekonomiky založené na produktivních službách.

A základem této změny paradoxně nebude ani tak "znárodnění" jako spíše opak. To, aby mohly (dobrovolně a na tržním základě) vznikat kontrakty mezi poskytovateli a nabyvateli produktivních služeb. Tak, aby se poskytovatelé produktivních služeb mohli podílet na ekonomických efektech své činnosti, na tom, jak je jejich příspěvek k tomu, aby jejich klient nabyl, uchoval či lépe uplatnil své schopnosti, oceněn profesními trhy.

Marx měl v mnohém pravdu. Zejména pokud jde o jeho pojetí "všeobecné práce" a podřízení ekonomického systému tomu, co touto "všeobecnou prací" je. A s touto změnou souvisejí i změny ve vlastnických vztazích. Nikoli ovšem tak, jak si představoval.

A tak se lpění na vizi, kterou ke kanonické podobě přivedli marxisté, stává tím, co přispívá k setrvačnému vidění reality a blokuje velmi významnou a podstatnou část intelektuálního potenciálu, tolik potřebného pro zvládnutí úkolů, před kterými stojíme.

Přitom Marxovo pojetí dějin jako přírodně historického procesu a metodologická výbava takového chápání vývoje společnosti je to nejlepší, co dnes máme. A u nás konkrétně v interpretaci dodnes nesmírně aktuálního odkazu R. Richty.

Mj. na to, že to s tou změnou vlastnictví nebude tak jednoduché, upozornil ve svém prorockém a do puntíku se vyplněném díle skvělý pokračovatel v Marxově díle M. Djilas (pochopitelně ve své době označen za jednoho z největších revizionistů).

To, co nás čeká a před čím stojíme, je obdoba průmyslové revoluce, nikoli "buržoazní" revoluce. Jde o proměnu způsobu výroby, zrod nového ekonomického sektoru. Sektoru produktivních služeb. Podobně, jako se ve své době zrodil s řemeslné výroby průmysl. Uvedená změna má pochopitelně různé kontexty z hlediska zájmů skupin lidí, má svou politickou i ideologickou dimenzi, ale primárně jde o změnu způsobu výroby.

O co jde z politicko-ekonomického hlediska nyní (při zrodu společnosti, jejíž ekonomika je založená na produktivních službách)

Možnost podstatného vzrůstu role produktivních služeb působících na nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu přímo a bezprostředně koreluje s vytvářením rovných podmínek, resp. rovných příležitostí pro nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu. Jen v těchto podmínkách totiž mohou fungovat kontrakty založené na využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem, uchování a uplatněním lidského kapitálu, jen za tohoto předpokladu může dojít k využívání těchto investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti.

Právě v této oblasti leží základ zájmové podmíněnosti přechodu ke společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách. Právě zde se "láme chleba".

Konkrétní příklad komplikací, Sorosův obrat

Ještě na přelomu minulého a tohoto století G. Soros financoval v řadě zemí projekty, jejichž poctivým úmyslem bylo napomoci k vytvoření rovnosti příležitostí pro společenský vzestup nezávislý na výchozích majetkových poměrech člověka. Tj. pro podporu tendence, která měla kompenzovat důsledek toho, že "bohatí bohatnou a chudí chudnou", která měla omezit prohlubování ekonomické segregace společnost.

Během jednoho desetiletí (jak přesně a kdy k tomu došlo nevím, protože jsem měl možnost to pozorovat pouze na dálku a zvnějšku) dochází k obratu o plných 180°. Soros se stává jedním z těch, kteří otevírají cestu k segregaci společnosti na bázi pozičního investování (tj. přeměny majetkové výhody v privilegium, které druhému omezuje možnosti využívání jeho investičních příležitostí a návazně pak i společenský vzestup).

Od pozičního investování zaměřeného na ekonomickou segregaci společnosti už je jen krůček ke hře typu "Titanic".

Jak a proč došlo k velkému Sorosovu obratu nevím. Bylo to jen stářím či únavou z neúspěšných pokusů prosadit projekty zaměřené na vyšší míru rovností příležitostí? Přidal se k ostatním, kteří začali rozehrávat hru typu "Titanic"? Bylo to ze zklamání z toho, že jeho snaha o vytváření rovných šancí narazila na odpor vyplývající z nepochopení, že se ukázala v původní podobě neprůchodná?

(Pokračování 4. dílem série)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář