REFORMY (192) Hra TITANIK a současnost

9. srpen 2015 | 07.00 |

Před několika dny jsem napsal sérii článků provnávajících koncept tzv. "Čtvrté průmyslové revoluce" s konceptem změny srovnatelné s průmyslovou revolucí spojené se zrodem společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách. Dnes zařazuji první ze dvou článků, které volně navazují na uvedenou pětidílnou sérii:

V pátém dílu série "Čtvrtá průmyslová revoluce? Nepochopení doby", který jsem uveřejnil na svém blogu 27. července, jsem nastínil koncept hry typu TITANIK a na něj navazující paradox NENAŽRANOSTI, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/2578-ctvrta-prumyslova-revoluce-nepochopeni-doby-5.html

Původně jsem chtěl propracovaný koncept hry typu "Titanik" (a případně i model) uveřejnit později. Převést realitu do dobře postaveného konceptu je totiž značně obtížné a jeho "uzrání" či "vychytání much" vyžaduje hodně času. Velké množství přečtení a pozitivních ohlasů článku týkajícího se hry typu "Titanik" mě však pobídlo k tomu, abych o této hře napsal něco víc. Dal trochu víc rozpracovaný koncept.

Připomínám: "Podstatou hry typu "Titanik" je (v případě, kdy vznikne situace, za které nemohou přežít všichni) dilema těch, kteří mají informace a kompetence: Maximalizovat počet zachráněných (ve smyslu jak počtu, tak i kategorizace, např. ženy, děti), nebo maximalizovat počet těch, které zbavíme šance na přežití, abychom zvýšili šanci na vlastní přežití?"

0pt;font-family: "Times New Roman","serif";mso-fareast-font-family:"Times New Roman";mso-font-kerning: 16.0pt;mso-fareast-language:X-NONE">Koncept hry typu "Titanik"

Nejdříve alternativy ve hře typu "Titanik":

1. Základní situace:

- Záchrana maxima.

- Záchrana jen těch, co budou "nahoře".

Tj. v realitě existují dvě alternativy. Buď se může zachránit velká většina, pokud existuje cesta ke společné záchraně a pokud bude většina kooperovat, nebo taková cesta neexistuje. Naděje na to, že převládne kooperativní přístup, je tím větší, čím větší je efekt z kooperace oproti situaci, která vznikne převládnutím snahy zachránit se na úkor druhých.

Poznámka: Na Titaniku kooperativní přístup moc velký efekt přinést nemohl. V naší dnešní realitě může přinést stoprocentní. Existuje možnost řešit současné problémy s minimálními ztrátami.

2. Strategie "dostat se nahoru":

- Budu "nahoře", až se bude rozhodovat, kdo se zachrání a kdo ne.

- Nebudu "nahoře", až se bude rozhodovat, kdo se zachrání a kdo ne, proto se mi vyplatípodpořit kooperativní řešení.

Pokud člověk neví, že se hraje hra typu "Titanik", uvedená alternativa před ním nestojí. Může to však tušit, a pak se částečně pod vlivem uvedené alternativy rozhoduje. Pokud ví, může se pokusit buď podpořit snahu kooperovat, nebo se může snažit dostat mezi vyvolené. Záleží na výchozích podmínkách a použitých prostředcích, zda se člověk může dostat mezi ty, kteří si zvýší na záchranu.

Poznámka: Na Titaniku bylo věcí náhody, kdo z pasažérů třetí třídy byl zrovna v podpalubí a kdo ne, když došlo k jejímu uzamčení. V současné realitě se jedná o dost významnou otázku. Téměř každého, kdo se vydá cestou "získat dost na to, abych byl nahoře, mezi vyvolenými, a to jakýmikoli prostředky", čeká zjištění, že ať dělá, co dělá, bude mít stejně málo.

3. Otázka odporu a vzpoury:

- Proběhne vzpoura.

- Neproběhne vzpoura.

Pokud převládne orientace na nekooperativní řešení umožňující záchranu pouze těch "nahoře", může dojít ke vzpouře. Výsledkem vzpoury může být buď jen nahrazení jedněch, těch co byli "nahoře", druhými, nebo otevření cesty ke kooperativnímu řešení.

Poznámka: Na Titaniku byla možnost vzpoury velmi malá. O těch zamčených v podpalubí téměř nikdo nevěděl a sami neměli šanci. Naopak - nahoře se celkem dařilo udržet kooperativní řešení spočívající v minimalizaci ztrát. Současná realita naopak otázku vzpoury dělá zásadní a zejména povahy vzpoury, tj. zda výsledkem bude otevření cesty ke kooperativnímu řešení či nikoli.

Na jakých faktorech závisí řešení hry:

- Jaká je pravděpodobnost, že existuje cesta záchrany a jak se možnost povědomí o pozitivním kooperativním řešení rozšíří.

- Jak se rozdělí komunita na ty, co hledají společnou cestu, a ty, kteří se snaží zachránit na úkor druhých snahou dostat se "nahoru".

- Čím je dána (jak velká je mez) umožňující dostat se "nahoru".

- Jak je reflektována možnost překonání této meze (jak rychle dojde části těch, co se snaží tuto mez překonat, že nemají šanci).

- Jaká je možnost vzpoury proti nekooperativnímu řešení jako takovému.

- Jaká je možnost vzpoury proti principu selekce (tj. jedni budou zachráněni na úkor druhých, jen se změní princip selekce).

- Jaké má ten či onen hráč výchozí podmínky.

- Jak se s časem mění parametry hry.

Zítra si ukážeme pracovní verzi popisu hry typu "Titanik" prostřednictvím matice výplat a některé závěry, které lze na základě toho zformulovat. Například - jak je hra citlivá na roli těch, kteří se snaží dostat "nahoru", a zjistí, že nemají šanci. A s tím související fenomén "exemplárního trestání" těch, kteří se na základě toho pokusí zvrátit nekooperativní řešení, ze strany těch, kteří nekooperativní řešení prosazují.

Zjistíme přitom zajímavou skutečnost. To, že reálné hry, které se hrají, si "nacházejí své figurky".

(Pokračování zítra)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře