Po 4. v Istrii (17) Opicina a zase Tito

14. srpen 2015 | 08.41 |

Letos se to sešlo tak, že jsem procestoval skoro celou bývalou Jugoslávii. Dodnes je na jejím místě cítit morální sílu tohoto multikulturálního, multináboženského, multijazykového státu, který se pokusil spojit tradici království, ideál socialismu a demokracii. Pokračovatele v nejlepších tradicích Rakouska-Uherska a předchůdce nevděčné EU.

Věnuji pár příspěvků cestě po Istrii. Jsem zde po čtvrté a cítím se už skoro jako doma. Ale ono to tu je skutečně velmi milé, přátelské, nám blízké. Až do penzionu v Truške (Slovinsko, kousek od moře a od Koperu) je to z Prahy něco málo přes 800 km a 8 hodin cesty. Penzion je v kopcích mezi vinicemi s nádherným výhledem na Julské Alpy, Dolomity, zátoku Jaderského moře, Terst, okolní kopce připomínající Jeseníky.

Program pohodový - posnídáme, výlet do hor, přejezd k moři, piknik, spánek pod borovicemi, koupání v moři, procházka městem a nákup, večeře na verandě s výhledem. A nebo celodenní výlet.

Foto 1: Pohled na Terst z kopců u Opiciny.

Foto 2: Kousek od vesnice s krásným názvem Svatý Antoníček. Zase vzpomínka na Tita, který je tu stále přítomen.

Foto 3: Břeh moře. Vypadá, jako kdyby byl uměle dláždění. Není. To příroda.

Foto 4: Tato fotka sem nezabloudila z jiného alba. Je z výletu do Jamy Postojné a hradu Predjama. O tom příště.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář