RATH: Děsivé selhání! – Ale čí?

25. červenec 2015 | 13.15 |

Začnu provokativním tvrzením: V případu Ratha vůbec není důležité, zda něco ukradl nebo ne.

To není obhajoba Ratha, ale to je OBŽALOBA těch, co ho "dostali".

Nejnebezpečnější, nejperverznější a nejzhoubnější je používání dvojího metru jako nástroje moci.

A to bez ohledu na to, zda jde o oblast politiky či geopolitiky. Používání dvojího metru plodí tu nejnebezpečnější nekontrolovatelnou moc. Kdokoli se s používáním dvojího metru jakoukoli formou smiřuje, nese zodpovědnost za následná strádání, která to přinese. Takovou "mírnou formou" tohoto smiřování může být i názor: "Třeba Rath kradl málo či alespoň méně než ostatní. Ale přece jen asi kradl (bral úplatky, což je totéž). A tak je dobré, že byl potrestán."

Názor velmi nebezpečný, když si uvědomíme, v jaké míře byl dvojí metr doložitelně uplatněn:

- Bleskurychlé rozhodnutí o zbavení imunity.

- Prostorové odposlechy.

- Šaškárna s povolením účasti Ratha na jednání orgánů Poslanecké sněmovny, které se ho týkalo (imunitního výboru, pléna): opatření přesahující ta, která se dostala kanibalovi Hannibalovi.

0pt;font-family:"Times New Roman","serif"">- Nelogické, neúměrné a dokonce protiprávní prodlužování vyšetřovací vazby.

- Další nejrůznější manipulace, o kterých se mi ani nechce hovořit.

- Mediální masáž veřejnosti.

**

Nikoli "první vlaštovka", ale "poslední výstřel"

Zdůrazňuji, že mi nejde o to, zda uvedené postupy vůbec mohly být z hlediska zvyklostí, práva, morality apod. použity. Jde právě o onen dvojí metr, jehož použití je v případě Ratha zcela jasné. Dokonce v jeho případě byl dvojí metr použit exemplárně. A to proto, aby zastrašil všechny, kteří se podíleli na rozhodování o jeho vině. V tom je právě zhoubnost a perverznost použití tohoto nástroje.

Vždyť celý případ "Rath" od počátku vůbec nesloužil jako "první vlaštovka", která vítá příchod nějakého jara. Případ "Rath" byl od počátku pojat jako nástroj ukáznění těch, co musí držet při sobě, protože kradou (porušují obecně přijaté zásady) ještě mnohem (řádově) víc než on.

Případ "Rath" by někteří rádi považovali za "poslední výstřel", který má umlčet všechny ty, kteří by chtěli usilovat na nápravu prohnilé společnosti. Uvidíme, na jak dlouho se jim to podaří.

**

Rathova osobní tragédie

Rathova tragédie začala tím, že podlehl chorobě, kterou jsou nakaženi skoro všichni, kterým se podařilo dobýt určitou pozici (resp. přesněji, kteří byli vtaženi jako figurky do hry spojené s vytvářením struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad): Považoval za normální to, co normální není. Pod vlivem politických ambicí si později uvědomil, že dříve nebo později bude muset přijít náprava stavu a sám před sebou se do role toho, kdo obrodí společnost, situoval. Přehlédl přitom určitou vlastní zranitelnost (která byla nesrovnatelně menší, než u těch, co ho "dostali") a hlavně podcenil prohnilost institucionálního systému. Prohnilost, která umožnila použít dvojí metr s intenzitou a okázalostí, v jaké se to do té doby ještě nestalo.

A tak se z potenciálního reformátora stal největší zločinec. To, že tomu tleskají darebáci, chápu. Posílili tím svoji moc. Zastrašili všechny "tam nahoře", kteří by se snad také v budoucnu chtěli pokusit o nápravu stavu vycházející z uvědomění si, že není normální to, co normální není. Normální člověk by však měl tuto hru prohlédnout. Již proto, že tato hra v rozměru přesahujícím naši zemičku přerostla ve hru typu TITANIK.

**

Co je to hry typu "Titanik"?

Pojmenování hry vychází z toho, k čemu došlo na Titaniku při jeho potopení. Když mocní a informovaní na této lodi zjistili, že dojde k jejímu potopení a že je nedostatek záchranných člunů, nesnažili se maximalizovat počet zachráněných, ale zvýšit svoji šanci na přežití. Jednoduše. Prostě zamkli třetí třídu (ty, kteří tam právě byli) v podpalubí.

Podstatou hry typu "Titanik" je (v případě, kdy vznikne situace, za které nemohou přežít všichni) dilema těch, kteří mají informace a kompetence: Maximalizovat počet zachráněných (ve smyslu jak počtu, tak i kategorizace, např. ženy, děti), nebo maximalizovat počet těch, které zbavíme šance na přežití, abychom zvýšili šanci na vlastní přežití?

Model hry závisí na dvou faktorech:

- Preferencích hráčů.

- Míře zvýšení šance na vlastní přežití na jedné straně, riziku, že se prozradí to, že se tato hra hraje a že se ti, co mají být obětováni, budou bránit.

Pro hru typu "Titanik" platí:

- Čím větší je pravděpodobnost, že se podaří utajit, že se hra typu "Titanik" hraje, tím větší je pravděpodobnost, že převládne strategie OBĚTOVAT, resp. NEDAT ŠANCI těm, kteří netuší, že se daná hra hraje.

- Čím menší je pravděpodobnost, že se podaří utajit, že se hra typu "Titanik" hraje, tím menší je pravděpodobnost, že převládne strategie OBĚTOVAT, resp. NEDAT ŠANCI těm, kteří netuší, že se daná hra hraje.

**

Necháme se zavřít v podpalubí? Spokojíme se s "první vlaštovkou", která jaro nedělá? Doporučuji podívat se na včerejší UK na ČT 24. Poučné. Možná, že to, co tam člověk uvidí, mu napomůže se správně se rozhodnout. Stačí si kliknout zde:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.25 (16x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: RATH: Děsivé selhání! – Ale čí? alena drvotová 25. 07. 2015 - 14:28
RE(2x): RATH: Děsivé selhání! – Ale čí? zdenek 26. 07. 2015 - 00:53