Po 4. v Istrii (1): Zážitky z cesty

18. červenec 2015 | 06.32 |

Letos se to sešlo tak, že jsem procestoval skoro celou bývalou Jugoslávii. Dodnes je na jejím místě cítit morální sílu tohoto multikulturálního, multináboženského, multijazykového státu, který se pokusil spojit tradici království, ideál socialismu a demokracii. Pokračovatele v nejlepších tradicích Rakouska-Uherska a předchůdce nevděčné EU.

Na chvilku přerušuji (a v nejzajímavějším) povídání o cestě po Kosovu (před setkáním při příležitosti připomenutí bitvy na Kosově poli) a věnuji pár příspěvků cestě po Istrii. Jsem zde po páté a cítím se už skoro jako doma. Ale ono to tu je skutečně velmi milé, přátelské, nám blízké. Až do penzionu v Truške (Slovinsko, kousek od moře a od Koperu) je to z Prahy něco málo přes 800 km a 8 hodin cesty. Penzion je v kopcích mezi vinicemi s nádherným výhledem na Julské Alpy, Dolomity, zátoku Jaderského moře, Terst, okolní kopce připomínající Jeseníky.

Program pohodový - posnídáme, výlet do hor, přejezd k moři, piknik, spánek pod borovicemi, koupání v moři, procházka městem a nákup, večeře na verandě s výhledem. A nebo celodenní výlet.

Foto 1: Socha Josefa II. hned za našimi hranicemi v rakouském Poysdorfu. Povšimmnul jsem si ji poprve. Už druhá, kterou v Rakousku vidím. Vzpomněl jsem si na Troškův film Poklad hraběte Chamaré.

Foto 2: Pohled z Lubljanského hradu na hlavní město.

Foto 3: Dolů (i nahoru) vede lanovka. Nahoře se dá dobře zaparkovat. Tentokrát se něco točilo, takže jsem musel parkovat jinde.

Foto 4: A už jsme skoro na místě! Kousek od Truške v Marezige. Tady býval partyzánský štáb pro oblast Kopru. Kopr je dole. (Název není od voňavé rostliny, ale z latinského pojmenování "Kozí ostrov".

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář