REFORMY (172) Největší současná řecká záhada

20. červenec 2015 | 07.00 |

V logice věci zařazuji do seriálu o reformách též tento článek, který jsem napsal před několika dny:

Jednu věc, která se odehrává v souvislosti s problematikou tzv. řeckého dluhu, si nedokážu vysvětlit. Nikoli proto, že by samotná věc byla nějak zvlášť složitá, ale naopak proto, že je zcela jednoduchá. Takže k oné věci.

V makroekonomii je již na bakalářském stupni a většinou v prvním ročníku vysvětlován fenomén výdajového multiplikátoru. Zvýší-li se v ekonomice, která je pod hranicí potenciálního produktu (jsou v ní nezaměstnané výrobní faktory), autonomní výdaje (výdaje, které nezávisí na výši hrubého domácího produktu), zvýší se domácí produkt o několikanásobek toho, o kolik se zvýšily autonomní výdaje. Totéž platí i opačně, pokud dojde ke snížení autonomních výdajů.

K tomuto jevu dojde opakovanou přeměnou výdajů v příjmy a příjmů ve výdaje. S trochou zjednodušení, ale tak, aby to pochopil každý: Když například Karel IV. uvolnil ze státní poklady nějakou částku a zaměstnal na stavbě Hladové zdi dejme tomu sto lidí (včetně těch, kteří stavbu řídili či dodávali materiál), zaměstnal ve skutečnosti mnohem víc lidí, odhadem tisíc. Sto lidem se totiž zvýšil příjem a mohli více utrácet (za pivo, šátek pro přítelkyni, začit si sami stavět domek apod.) – a svými výdaji zaměstnali další lidi. Další, kteří byli takto zaměstnání ze svého zvýšeného příjmu, zaměstnali další atd.

Makroekonomie na to má vzorečky:

Y = C+I+G+NX (tj. říká, že ekonomický růst budeme vyjadřovat prostřednictvím ukazatele hrubého dokácího produktu, do kterého započítáme jako finální statky spotřebu domácností, investice firem, vládní výdaje a čisté vývozy, tj. rozdíl mezi vývozy a dovozy X-M).

Pouze dvě složky jsou závislé na HDP (tj. Y):

C = Ca + cY

M = Ma + mY

(Předpokládá se lineární závislost, dovozy snižují multiplikační efekt.)

Výsledný vzoreček výdajového multiplikátoru pak je:

∆Y = ∆A/[1 – c (1 – t) + m]

Neboli přírůstek (či úbytek) hrubého domácího produktu, tj. ∆Y je několikanásobný oproti změně autonomního výdaje ∆A. Přičemž:

c je sklon k úsporám, kdy c + s = 1 (každá jednotka příjmu domácností se děli na část, kterou domácnosti spotřebují a kterou uspoří).

t je míra zdanění

m je sklon k dovozům

Efekt multiplikátoru se v ekonomice jako je naše či řecká pohybuje kolem trojnásobku až pětinásobku původního autonomního výdaje.

Co z toho vyplývá? To, že pokud provedeme v ekonomickém systému škrty v oblasti autonomních výdajů (snížením penzí, snížením platů státních zaměstnanců či vládních výdajů, případně tím, že odejmeme firmám a domácnostem peníze prostřednictvím daní), musíme počítat s tím, že o přibližně tří až pětinásobek příslušné částky poklesne hrubý domácí produkt. A velikost hrubého domácího produktu odpovídá tomu, kolik daní může v ekonomice vybrat.

Když byla Řecku "poskytnuta" první "pomoc", říkal jsem studentům, že tato "pomoc" bude mít za následek přibližně pokles hrubého domácího produktu o 20 % (pro sebe jsem odhadoval ještě o něco málo víc a odhad se ukázal přesný). Tím se stane dluh nesplatitelný. K tomu prostě muselo dojít. V tomto smyslu je ekonomická teorie naprosto přesná. Ten, kdo zná podrobněji parametry řecké ekonomiky, příp. má kalibrovaný model, mohl vypočítat pokles s přesností na 0,1%.

Podobně poklesne hrubý domácí produkt po další "pomoci" Řecku, protože do "úsporných opatření" jsou zase zařazeny významné škrty autonomních výdajů, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/2537-reformy-165-recko-pitvani-umirajiciho-pacienta.html

A teď jsme u té velké řecké záhady. Proč je Řecko opakovaně, systematicky a naprosto nesmyslně ekonomicky pohřbíváno? Tunelovat tuto nejen tuto zemi prostřednictvím záměrně vnuceného dluhu a perverzně vysokých úroků šlo i bez toho, aby byla ekonomicky likvidována. Kradení ve velkém – budiž. Ale proč pachatel po sobě zanechává tolik nesmazatelných a čitelných stop? Na tuto otázku nemám odpověď.

"První pomoc" Řecku snad mohla mít ještě smysl v tom, aby se získal čas na převedení nesplatitelného dluhu od těch, kteří na perverzně vysokých úrocích vydělali, přes nadnárodní a národní banky do fondů, v nichž mají občané zemí EU své úspory. Ale nynější škrty? To už nedává smysl. O splácení dluhu už nejde. Snad je to snaha plně doprivatizovat Řecko. Ale aby se ekonomická katastrofa, která je vnucenými "reformami" vyvolána, vyplatila, musely by do privatizace být zahrnuty i tělesné orgány Řeků.

 (Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář