REFORMY (139) Evoluce finančních trhů 16

18. červen 2015 | 07.00 |

V rámci diskuse o reformách uveřejňuji ještě další pokračování analýzy evoluce finančních trhů prostřednictvím teorie kooperativních her. Jedná se sice o problematiku velmi abstraktní, nicméně klíčovou z hlediska logiky vývoje finančního trhu a možností realizovat reformy v dané oblasti.

Třetí část pokračování:

Lze namítnout, že fenomén zádrhele má jen velmi omezenou roli, že v praxi je jeho vliv "překrýván" řadou dalších vlivů, které jsme z "čistého" modelu vyloučili, například:

- Subjekty, které na finančním trhu vystupují, mají jen velmi omezenou evidenci investičních příležitostí (svých vlastních a zejména pak toho druhého subjektu). V podstatě jen odhadují budoucí výnos a mohou ho odhadovat odlišně.

- Využití investičních příležitostí jedním subjektem má vliv (zpravidla negativní, ale může mít i pozitivní) na využití investičních příležitostí druhým subjektem.

- Subjekty finančního trhu se vždy nacházejí v určitém prostředí (nejen ekonomickém, ale společenském), disponují odlišnými informacemi i vlivem, tj. jejich postavení není zpravidla zcela symetrické.

- Na finančním trhu působí subjekty velmi odlišné povahy – velké finanční instituce, velké korporace, malé a střední podniky, jednotlivci či domácností, nejrůznější instituce, které se zabývají mimoekonomickou činností apod., což vede k jejich výrazně odlišnému a nerovnému postavení na tomto trhu.

Apod.

Nicméně jsme ukázali, že fenomén zádrhele je všudypřítomný. Při podrobnější analýze se může ukázat, že jde o zanedbatelný jev, který skutečně neovlivňuje reálné dění. Může se však rovněž ukázat, že je obecným základem všech (nebo alespoň velkého množství) "poruch", které vznikají při spojení investičních prostředků a investičních příležitostí na finančním trhu. Základem, který je zesilován a umocňován vlivy, jejich částečný přehled jsme výše uvedli. Domnívám se, že tento pohled je bližší realitě.

V případě, že působí zádrhel, řeší subjekty finančního trhu typický Nashův (S, d) vyjednávací problém. Jak ukázal vývoj teorie, je "elegantních" (tj. intuitivně přijatelných, jednoznačně vymezených soustavou axiomů) neomezené množství. Některá z těchto řešení reagují na odlišný kontext úlohy a na daný případ se nehodí. Některá řešení se zdají být přijatelná.

V této souvislosti stojí zato uvědomit si jednu velmi důležitou okolnost. Pokud subjekty finančního trhu zvolí jakékoli jiné řešení než to, které je založeno na maximalizaci součtu výplat a tomuto řešení bude odpovídat určitá cena investičních prostředků, nebudou využity všechny investiční příležitosti, které umožňují paretovské zlepšení.

Tj. budou stát před obdobným Nashovým (S, d) vyjednávacím problémem, pokud se jedná o využití "zbytku" investičních příležitostí. Hráči přitom mohou zvolit stejný řešení, ale i jiné. Situace se bude znovu a znovu opakovat (obdobně jako v případě Raiffova sekvenčního řešení, zde ovšem předpokládáme, že způsob řešení se může měnit), až koneckonců skončí v bodě rovnováhy dané rovností mezních výnosů z poslední realizované investiční příležitosti. Budou však mít odlišně rozdělené příjmy, než jak vyjadřoval obrázek 1.

Námi nastíněná problematika je zajímavá nejen z praktického, ale i teoretického hlediska. Otevírá totiž velké množství otázek týkajících se vztahu mezi (na jedné straně) formulováním intuitivně přijatelných předpokladů, které vycházejí z empirické analýzy chování věřitele a dlužníka na finančním trhu, a (na straně druhé) různými řešeními Nashova (S, d) vyjednávacího problému a jejich axiomatizací.

Za jednu z perspektivních hypotéz považujeme to, že o tom, jaké řešení příslušného Nashova (S, d) vyjednávacího problému v tom či onom případě zvolit, je podstatným (či výlučným) způsobem dáno právě kontextem příslušné hry, tedy tím, co zdánlivě působení fenoménu zádrhele překrývá.

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře