Svobodův Hus, reformátoři a hry o reformy dnes

31. květen 2015 | 15.26 |

Když hovoříme o tom, jak připravit a realizovat nezbytné reformy, nemůžeme z pochopitelných a ze zásadních důvodů opomenout roli reformátorů. Jak z tohoto hlediska hodnotit Huse v podání trilogie režiséra Jiřího Svobody?

Na FB jsem zaznamenal řadu ohlasů. Ve většině z nich se neprojevovalo žádné nadšení. Většina stížností se týkala nudy. Mnohé prý sledování díla uspalo. Určitě se objeví řada dalích hodnocení – a jak tomu u nás bývá, budou kritická.

Jedno z prvních je poměrně vyvážené, resp. spíše neutrální:

"Tragický osud velikána české historie byl naposledy převeden na filmové plátno režisérem Otakarem Vávrou v roce 1954.

Spisovatelka a historička Eva Kantůrková se osudem a odkazem betlémského kazatele zabývala dlouhou řadu let. Bylo jen otázkou času, kdy se právě její román Jan Hus, poprvé vydaný v samizdatu, dočká nového filmového zpracování.

Tvůrci, kteří se u jeho realizace sešli, patří v Česku k nejrespektovanějším filmovým profesionálům, herce nevyjímaje. Díky nim má televizní film Jan Hus všechny atributy mimořádného filmového zážitku a je zároveň důstojnou oslavou historické osobnosti světového významu.

Spisovatelka Eva Kantůrková provádí diváky příběhem Mistra Jana Husa od počátku XV. století až ke kostnické hranici. Na rozdíl od tradovaného obrazu sociálního reformátora sledujeme Husovo myšlenkové a mravní drama, jež předběhlo o celé století zásadní zlom evropského vývoje.

Dramatický děj je ukotven ve spletitém střetu názorů, ambicí a mocenských manipulací církevních i světských autorit – krále Václava IV., jeho bratra Zikmunda, pražského arcibiskupa Zbyňka, ambiciózních kardinálů a tří papežů, kteří si dělají nárok na pastýřský stolec a z toho titulu i na odváděné daně.

Západní církev prochází těžkou mocenskou i mravní krizí. Jan Hus, Mistr Karlovy university a Betlémský kazatel, pociťuje spoluzodpovědnost za osud rozštěpené církve ve vztahu k věřícím a dospěje k přesvědčení, že jediným východiskem z úpadku je víra v živého Krista a jeho učení. Volá po mravnosti těch, kteří mají být věřícím duchovními pastýři. To zesiluje zášť ze strany vysokého kléru i konkurujících farářů. Naštěstí se Jan Hus těšil přízni královny Žofie. V kritických okamžicích to byla právě ona, kdo mohl u svého manžela Václava IV. žádat pro Mistra ochranu.

Husovým opakem je vzdoropapež Baltazare Cossa, pirát, cynický kořistník, a dokonce snad i vrah. Paradoxně také v Kostnici, kde byl Hus souzen za domnělé kacířství, byl Cossa týmž koncilem sesazen z papežského stolce a uvězněn. Prapodivným nástrojem, který sehrál v pronásledování Husa mimořádnou roli, byla nesourodá koalice ambiciózního pražského kléru, žárlivých kolegů z university, včetně Husova přítele, Mistra Štěpána Pálče. Ten se v Kostnici stal dokonce jedním z hlavních žalobců. Jan Hus chtěl své přesvědčení před Kostnickým koncilem v rámci disputace obhajovat. Koncil však taková pravidla nepřijal, Husovi určil pozici obžalovaného kacíře."

Určitý náboj tomuto hodnocení dává jen (podle mého názoru trochu zavádějící) titulek "Film Jan Hus jako memento poslancům, kteří schválili restituce" a vložený odkaz s názvem: "Jan Hus bojoval proti nenažranosti církve. Ten by se dnes divil..." Viz:

http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/film-jan-hus-jako-memento-poslancum-kteri-schvalili-restituce/

Odkaz je na akci Lenky Procházkové, která se bude konat formou konference přístupné veřejnosti, proběhne v Betlémské kapli 13. 6. od 10.00 hod. na téma: MISTR JAN HUS A DUŠE ČESKÉHO NÁRODA, viz:

http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/jan-Hus-bojoval-proti-nenazranosti-cirkve-ten-by-se-dnes-divil-/

Podle mého názoru jde v trilogii o něco jiného a je aktuální z trochu jiného důvodu, než jak to podávají Prvnízpravy.cz. Dílo prostředky televizní trilogie vycházející z poměrně věrné rekonstrukce minulosti popisuje standardní herní situaci, která se vyznačuje následujícími rysy:

- Proces generování modenských elit byl dlouhodobě založen na vzájemné podpoře, krytí a protěžování těch, co na sebe něco věděli.

- Jako ideovou nadstavbu si tento proces vytvořil (jak tomu je v těchto případech vždy) přesvědčení části tehdejších nositelů moci, že je normální to, co normální není (tj. že lze obecně přijaté zásady, jak se jako společenské regulátory vytvářely po tisíciletí, porušovat a demonstroval tím výsady vyvolených oproti bezcenným "obyčejným lidem").

- Současně došlo k boji o personální a lobbystickou reprezentace takto vzniklé moci, současně i konfliktu duchovní a světské moci (jako součásti boje o dominantní mocenské postavení).

- Vznikl tak standardní historický exces, který vždy produkuje reformátory a dříve nebo později vede ke změně.

- Základní (herní) dilemata, která reprezentují jednotlivé osoby, jsou dvě:

            -- Zda je či není normální to, co normální není (okázalá demonstrace "normální nenormálnosti" versus snaha o nějakou reformu obnovující normálnost).

            -- Zda je reálná "transakčně" méně náročná reforma shora, nebo zda reforma shora nutně proběhne až pod tlakem radikálního a "transakčně" náročnějšího odporu zdola.

Do této standardní situace (která jeví výrazné paralely se současností) jsou pak zasazeny individuální existenciální osudy lidí jako hráčů a figurek. Tj. jak hráčů, kteří se snaží pochopit logiku dějiny a uchovat si přehled pro volbu optimální strategie, tak těch, které se různým způsobem, za různých okolností a s různými důsledky pěšáky či figurkami ve hře stávají. (Mj. i Husovi od určité chvíle nezbylo, než dohrát hru určitým "vynuceným" způsobem.)

Z tohoto hlediska dílo poměrně dobře ztvárňuje příslušné hry, které se v určité obdobě hrají i dnes, i dilemata vznikající v rámci her, která jsou aktuální i dnes. A to z našeho domácího hlediska hry, které se hrají globálně a které mají obdobné průměty do našich domácích podmínek (přesto, že naše role je nyní, patrně naštěstí, poněkud skromnější) jako tehdy. (Mj. potěšila mě zmínka o šachách, které Hus hrál a dokonce s královnou.)

Pochopitelně je i řada odlišností. Hus nemohl vidět ve své době přesah historického excesu, ke kterému tehdy došlo. Netušil a nemohl tušit, že definitivním základem sekularizace (ve které významnou roli sehrál Zikmund, což se nám asi nelíbí, ale přesto by asi bylo dobré ve Znojmě zřídit muzeum evropské či katolické sekularizace) bude průmyslová revoluce.

Dnes máme určitou výhodu v tom, že zařazení současného historického excesu (který rovněž naléhavě volá po nápravě) lze zařadit do širších vývojových rámců historického kontextu. Do rámců změny srovnatelné s průmyslovou revolucí, konkrétně pak změny spočívající ve zrodu společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách. To umožňuje spojit vizi s nápravy s pozitivní vizí historického vývoje a snadněji tak prolomit základní globálně sdílené paradigma, kterým se udržuje zdegenerovaná vládnoucí moc.

Jinak – historie si potrpí nejen na tragédie, ale i na zlomyslnost. První díl se promítal právě v den, kdy byl vynesen rozsudek nad Nagyovou-Nečasovou a třemi generály. Aféra, jejíž základ je právě v tom, že se považuje za normální to, co normální není. Aféra, která jen tak neODŠumí, na rozdíl od ODSˇ, která si právě během promítání druhého dílu trilogie změnila své logo.

K tomu pár ohlasů, které jsem na FB zaznamenal:

Ladislav ŽákMoc funguje porad stejne... Vyvolat konflikt muzeme, dokonce je to zadouci, ale skutecne moci se dotkneme malokdy... Nicmene, na poselstvi o naprave zdola a shora je tam trochu mnoho hluchych mist. Ale jak rikam, asi mi neco uteklo..

Roman PetrusNo já nevím. Viděl jsem jen kousek příjezdu Husa do Kostnice a desetiminutový pohled na to, jak všichni církevní představitelé se dobře baví s ženami. Nemohl jsem si pomoci, ale strašně mě to připomnělo jak se Honza Zeman dostal do západního Německa a viděl na každém rohu prostitutku nebo žebráka.

Pavel Sántay Nový Jan Hus je zdařilý projekt. Vyžaduje ovšem poučeného diváka. Kdo nezná tehdejší problematiku, může se v tom někdy ztrácet. Komentáře píšící o nudě jsou toho dokladem.

Lalin von LippowitzPokus chvályhodný, výsledek podprůměrný

Luděk ŠevčíkTak každý remake bude vždy posuzován s tím předchozím dílem.Hodně lidem se líbí spíše ten Vávrův film.

Adrasta ArdamosJá myslím, že bude jasno všem po shlédnutí třetího dílu. Nenažranost církve je však čitelná už od začátku. Já jsem nadšená z Javorského v roli Václava.

Marek TomekNuda to neni. Jen mi vadi ta "nizkorozpoctovost"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší