(57.3) Hra: O smyslu, jistotě a kontextu kontextů

1. květen 2013 | 07.03 |

Včera jsem uvedl, že jednou z hlavních příčin toho, co brání přeorientaci současného vývoje (v lokálním i globálním měřítku) od kumulace a vyhrocování problémů k jejich řešení a k otevření prostoru pro další vývoj jezablokovanost schopnosti přesahu. Jsme zkrátka příliš "zabejčeni" do svých představ o příčinách a o možnostech řešení problémů, tak jak je vnímáme, posuzujeme vše příliš dobově, příliš setrvačně, bez potřebného nadhledu a rozhledu. K tomu viz předcházející pokračování této série publikované v rámci seriálu Teorie her jako bojové umění:

http://radimvalencik.pise.cz/234-57-1-hra-o-smyslu-jistote-a-kontextu-kontextu.html

http://radimvalencik.pise.cz/236-57-2-hra-o-smyslu-jistote-a-kontextu-kontextu.html

Uvedu konkrétní příklad, jakou podobu takové zablokování schopnosti přesahu může mít, jak se projevuje a jaké má příčiny. Z mého prvního článku seriálu "Hra: O smyslu, jistotě a kontextu kontextů" vybral Petr Gargulák jako avízo při jeho sdílení následující pasáž:

"Nedovedu si představit lepší vyjádření základního směřování společenského vývoje než to, že jde o to, aby svobodný rozvoj každého jednotlivce byl podmínkou svobodného rozvoje všech ostatních a aby svobodný rozvoj všech byl podmínkou svobodného rozvoje každého."

Potěšil mě tím, protože dle mého názoru je to srozumitelné a mohli bychom se na tom shodnout jako na obecném východisku hledání cesty. Dokonce si pamatuji, že v raném stádiu po "Velkém třesku" (listopadu 1989) v televizní rozpravě mezi levicí (tu tehdy hájil I. Sviták a F. Šamalík) a pravicí (tu hájil P. Bratinka a D. Kroupa) v zápalu boje D. Kroupa uvedl, že se jedná o základní princip liberálního přístupu.

Proč ne? Já to znám z jiného pramene (poměrně exotického), ale to není důležité.

No a teď přijde krásný příklad toho, jak se projevuje to, co nazývám "zablokovanost schopnosti přesahu". Prakticky okamžitě na to zareagoval Karel Dolejš:

"Toho pána znám 22 let a nad každým takovým vznosným textem se vždycky velice nasměju. Svobodný rozvoj Valenčíkem prosazovaného školného je podmínkou svobodného rozvoje všech."

Všimněme si základních atributů, jak se takové zablokování projevuje:

1. Tvrzení se nezpochybňuje na základě vyvrácení jeho obsahu, ale zpochybněním důvěryhodnosti jeho autora.

2. Autor tvrzení není zpochybněn na základě toho, co kdy dělal či co kdy říkal, ale toho, co se mu připíše, že dělal či říkal. A to tak, aby to bylo na jedné straně vágní, na druhé straně působilo sugestivně. Hlavně je nutné to vytrhnout z kontextu, který si tímto dovolím připomenout. Jedná se např. dva články "Jak financovat vysoké školy?" (z 19.12.2012) a "Čeká nás revoluce, pokud ano, tak jaká?" (ze 16.12.2012) na tomto blogu:

http://radimvalencik.pise.cz/5-jak-financovat-vysoke-skoly.html

http://radimvalencik.pise.cz/3-ceka-nas-revoluce-pokud-ano-tak-jaka.html

V tomto případě je motiv Karla Dolejše poměrně čitelný. Souvisí to s obecně se vyskytujícím fenoménem vzájemné rivality mezi intelektuální levicí, který devastuje její potenciál. Když jsem nedávno četl Beránka Lenky Procházkové (její "evangelium"), uvědomil jsem si, že tomu tak bylo vždy. Boj o to, kdo je tím "pravým prorokem". Je to iluze, která vzniká v důsledku představy, že pokud by nebyly vize a recepty, které navrhují ostatní proroci, vzali by všichni moji vizi, moje recepty – to by je sjednotilo a konečně by tu byla síla schopná něco změnit... No, tak tudy podle mého názoru cesta nevede. Model ideového vůdce a poslušných oveček, které se nechají vést je blbost, zvlášť v dnešní době. Dlužno poznamenat, že Karel Dolejš, autor řady podnětných článků v Britských listech, tomuto fenoménu, který by se dal nazvat "boj o místo pravého proroka", podléhá jen částečně. Ale, jak je vidět, ani on není zcela imunní.

Je mnoho dalších forem, kde se fenomén zablokovanosti schopnosti přesahu projevuje. Je to stereotyp nepřítele (který může za všechno), stereotyp nekriticky uctívaného vůdce (který vše vyřeší), stereotyp věčné skepse (všechno špatně dopadne a tudíž nemá smysl nic dělat, na druhé straně tím mám vše povoleno a omluveno). Někdy si říkám, zda se skutečně některé typy zablokovanosti schopnosti přesahu nešíří jako komunikační replikátory. Jako nějaké memplexy, které vykazují některé vlastnosti živých organismů. Bylo by fajn podívat se na problém evoluční stability problematiky sdílení toho, co blokuje přesah, očima evolučních her. (Teorie evolučních her disponuje poměrně robustním aparátem a podařilo se jí již mnohé vysvětlit.)

Když jsem v reakci na zmínku o pravých a falešných prorocích uvedl, že tudy cesta nevede, bylo by dobré dát odpověď na otázku, kudy tedy cesta vede. Nevím, zda to dokážu. Nejsem ten "pravý prorok" (v jehož existenci nevěřím) a doufám, že ani ten "nepravý" (znám jich dost a doufám, že se dokážu vyhnout intelektuální pasti, do které spadli).

Domnívám se, že nejdůležitější je v konkrétních kontextech usilovat o změnu stávajícího základního ideového paradigmatu (tj. spoléhání silově prestižní řešení, frapantní používání dvojího metru, vytváření nepřítele a rozehrávání fiktivních her na tomto základě... vše s podtextem směřování k eskalaci situace a ovládání významných osob in-side informacemi tak, aby každý byl nucen "stál na správně straně" konfliktů a věděl, která to je) směrem k otevřenosti ve smyslu perspektiv budoucího vývoje. Ten je možný a je reálné ho prosadit.

Toto je poslední příspěvek v rámci této série, nikoli však v rámci celého seriálu.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře