REFORMY (97) Evoluce finančních trhů 11

7. květen 2015 | 07.00 |

Pro ty, co chtějí poznat a pochopit, o co v dnešním světě jde, a nebojí se přemýšlet, může být série, kterou postupně uveřejním pod názvem "Evoluce finančních trhů", užitečná.

Od 19.4. do 27.4 jsem uveřejnil základní část, nyní uveřejňuji dodatky k důležitým bodům. Zde je odkaz na první část série:

http://radimvalencik.pise.cz/2244-reformy-78-evoluce-financnich-trhu-1.html

Důležitá upozornění:

1. Vzhledem k tomu, že základem je odborný text, je nutné před každým pokračováním prostudovat předcházející díly série. Podle mého názoru to stojí zato.

2. Do hlavního odborného textu vkládám popularizační a objasňující poznámky, z důvodu jednoznačného odlišení menším písmem a do rámečku.

0pt;font-family:"Times New Roman","serif"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";mso-fareast-language:CS">Nyní již 11. část:
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/2285-reformy-96-evoluce-financnich-trhu-10.html

Poziční investování a rovnostářské rozdělení

Z hlediska investování do společenské pozice získává zajímavou interpretaci rovnostářské rozdělení. Pod názvem Kalaiovo rovnostářské řešení je jedním z těch řešení kooperativních her, kterému odpovídá již dlouhou dobu známý axiomatický systém.

Představme si, že oba ekonomické subjekty mají stejnou výchozí pozici, pokud jde o investiční prostředky. Pokud se budou chovat racionálně, nemohou formou pozičního investování získat výhodu. Pokud by uzavřeli dohodu, že investiční prostředky, kterými disponují, nepoužijí k pozičnímu investování, předcházela by příslušné kooperativní hře hra typu Vězňovo dilema.

Pokud hráči hrají jakoukoli kooperativní hru, ve které si dělí budoucí výnos, a pokud na tuto hru může navázat hra spojená s pozičním investováním, musí si v příslušné kooperativní hře rozdělit prostředky rovným dílem. V opačném případě hráč, který získá méně investičních prostředků, prohraje v navazující hře spojené s pozičním investováním.

Ve společenské realitě tomu odpovídají významné společenské tendence k rovnostářskému či alespoň rovnějšímu rozdělení bohatství. Odhalení původu těchto tendencí je mimořádně významné z hlediska pochopení toho, co se ve společnosti odehrává. Existují totiž dvě podstatně odlišné možnosti, jak omezit roli pozičního investování:

1. Kompenzovat důsledky narůstající nerovnosti v rozdělení bohatství částečným přerozdělením.

2. Vytvořit podmínky pro kontrakty umožňující spojení investičních prostředků a investičních příležitostí, které jsou nezávislé na výchozí příjmové či majetkové pozici (na vlastnění investičních prostředků) a které nejsou omezovány pozičním investováním.

Zde se ukazuje, jak účinně lze požít abstraktní model formou stupňovité interpretace k postižení toho, co je v realitě nejvýznamnější.

Všudypřítomnost pozičních her, jejich přeměna v systém vedoucí k fatální ekonomické segregaci společnosti je přirozeným zdrojem snahy o větší míru rovnostářství ze strany těch, co na vlastní kůži cítí, jak v pozičních hrách prohrávají.

Dopouštějí se přitom dvou typů omylu:

- Jednak přehlížejí, že samotné institucionální přerozdělování, které jakoby snižuje míru nerovnosti, se ve skutečnosti stalo nástrojem tunelování ekonomiky společenského systému "shora" a současně i nástrojem prohlubování ekonomické segregace. Je zneužíváno k vyvádění velkých prostředků jak veřejných, tak soukromých subjektů ve prospěch nejbohatších elit, vytváření slouhů a oddělování elit od slouhů. Neslouží tedy k omezení ekonomické segregace společnosti, ale naopak, již existující segregaci zneužívá k získání prostředků k segregaci ještě větší s ještě více fatálními důsledky.

- Jednak přehlížejí hru na Titanik, tj. že když se loď potápí a člunů je málo, první co je nutné udělat, je zamknout třetí třídu v podpalubí (pokud to jde). Tj. neumožňuje-li systém přežití všech, není první stranou těch, co jsou na tom lépe, zvýšit šanci na přežití co největšího množství lidí, ale vyloučit co nejvíce lidí ze šance na přežití. Současný ekonomický systém se stává svého druhu potápějícím se Titanikem, a to právě v důsledku ekonomické dysfunkčnosti, kterou do něj vneslo poziční investování a jeho propojení s vytvářením struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

Návazně se pak hraje ještě další hra: Hra na nepřipuštění pozitivního řešení, které spočívá ve vytvoření podmínek pro kontrakty umožňující spojení investičních prostředků a investičních příležitostí; kontrakty, které jsou nezávislé na výchozí příjmové či majetkové pozici (na vlastnění investičních prostředků) a které nejsou omezovány pozičním investováním.

Současný ekonomický systém tak z hlediska popisu evoluční dynamiky finančních trhů můžeme chápat jako systém plně ovládaný pozičním investováním, které i samotnou přirozenou reakci na poziční investování (a tou je snaha o rovnostářské přerozdělení) využívá k prohlubování ekonomické segregace.

Ukážu jeden ze zajímavých případů, kdy se výše uvedené zcela zřetelně v dynamice vývoje finančních trhů projevilo. Šlo o možnost uzavírat HCC (human capital contracts, tj. kontraky týkající se lidského kapitálu) mezi poskytovatelem vysokoškolských vzdělávacích služeb a jejich nabyvatelem. Nejdříve byly připraveny různé formy HCC, které skutečně umožňovaly odstranit jakoukoli ekonomickou bariéru v přístupu i k tomu nejkvalitnějšímu vysokoškolskému vzdělání. Přesněji existovaly různé systémy v podobě návrhu či dokonce i realizované, které motivovaly univerzity k tomu, aby vyhledávaly či dokonce se podílely na přípravě co nejkvalitnějších uchazečů o studiu, a to bez ohledu na jejich výchozí majetkovou či příjmovou situaci.

Všechny tyto systémy (postupně proměňovaný australský HECS, americký průkopnický MyRichUncle, původně navrhovaný britský systém připravený N. Baarem, u nás systém navržený P. Matějů v podobě zákona o změně financování na vysokých školách projednávaný v Poslanecké sněmovně v roce 2002) byly prakticky ve stejném období různým způsobem likvidovány. Místo přímého neúročeného závazku vůči příslušné univerzitě byly nahrazeny mechanismem půjčování přes banky se státem dotovaným úročením a státem garantovaným splácením. Z mechanismu, který měl působit proti ekonomické segregaci, se stal nástroj segregace, a to dokonce několika formami současně:

- Ze systému, do kterého velkými prostředky přispívá stát, jsou finančními skupinami vytahovány velké prostředky (to by bylo to ještě nejméně škodlivé).

- Univerzity nejsou zainteresovány na vyhledávání nejtalentovanějších uchazečů (to už je horší, ale ani to by ještě nebylo to nejhorší).

- Systém výrazně omezuje přístup chudším na kvalitní univerzity. Tam je totiž velmi vysoké školné a pro chudší představuje i s dotovaným úrokem obrovské riziko. Bohatým problém nedělá a hojně dotovaný úrok využívají. V důsledku pozičního investování a ekonomické segregace též bohatí snadněji získávají uplatnění, zatímco chudí mnohem obtížněji. (To už je typický příklad, jak to, co mělo sloužit zvýšení rovnosti, slouží přímo opaku, ale ani to ještě není nejhorší.)

- Chudší absolventi mají závazek vůči bance, který mohu splácet jen tehdy, když budou "úspěšní", přesněji – vydíratelní zaměstnavatelem. A zaměstnavatel často chce právě takové zaměstnance např. ve státní správě, aby je mohl využít při rozkrádání veřejných prostředků jako bílé koně. (To je to nejhorší.)

To, k čemu došlo, lze popsat nástroji, které rozpracováváme. Ty totiž (s využitím modelu umožňujícího rozklíčován reality) jsou schopny vidět "přes stromy les".

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář