REFORMY (95) Nepodařený program levicové platformy

5. květen 2015 | 07.00 |

V předcházejících dnech jsem na devět pokračování uveřejnil příspěvky, ve kterých byl popsán teoretický základ problematiky evoluce finančních trhů včetně vysvětlujících poznámek pro ty, kteří nejsou odborníky v daném oboru. Mezitím se hodně událo. Proto několik nejbližších pokračování budu věnovat aktuálnímu kontextu reforem, které jsou nezbytné k tomu, abychom se vymanili za slepé uličky prudce se vyostřujících konfrontací.

V dalším článku (z 13.4.) reaguji na - podle mého názoru - nepodařený pokus napsat program levicové platformy ČSSD (tudy asi cesta nevede):


Jaroslav Foldyna, Jan Kavan a Lukáš Ulrych založili novou, prý levicovou, platformu ČSSD. Čekal jsem, s čím novým přijdou. Dočkal jsem se posunu od ideové prázdnoty, kterou se vyznačovaly dřívější pokusy, k naprostým hloupostem.

Tak trochu se to dalo čekat již tím, že se prezentovali jako "levicová" platforma s označením "DOLEVA". V době, kdy hlavní problém je akutní nebezpečí toho, že se EU nechá dotlačit do globálního konfliktu s Ruskem, přinejmenším strategická slepota. Připomíná to selhání levice v době nástupu fašismu, kdy se levice přela o to, kdo je ten "správně levicový", a propásla čas, kdy bylo ještě možné vytvářet jednotnou lidovou frontu všech protifašistických sil a zabránit tomu nejhoršímu.

K některým bodům programu:

0pt;mso-fareast-language: X-NONE;mso-bidi-font-weight:bold">Dřívější ideová prázdnota podobných programů se změnila ve snůšku hloupostí. Uvedu jen některé z nich (nejdříve cituji z programu proloženě v uvozovkách a pak dávám stručný komentář):

- "Nemluvíme za výrobce, ale za spotřebitele."

K tomu: Vzhledem k tomu, že je to v kontextu polarit, kdo je proti komu, snad ani nedokážu tuto hloupost komentovat. "Spotřebitelé" jsou asi ti hodní a bezbranní, výrobci ti mocní a zlí. No, když si někdo myslí, že toto je ten správný levicový postoj...

- "Chceme hájit zájmy zaměstnanců i nezaměstnaných, studentů i seniorů. Všech, kteří se živili, živí nebo chtějí živit poctivou prací. Ti, kteří v náprsní kapsičce nosí zlaté pero, se o sebe jistě dokáží postarat sami."

K tomu: Je v tuto dobu potřeba aby někdo hájil něčí zájmy, nebo jde o to, aby se všichni rozumní lidé sjednotili v boji proti tomu, co nás dnes ohrožuje? Aby se sjednotili třeba i zaměstnanci s úspěšnými manažéry. Je opravdu namístě v tuto dobu vnášet averze a považovat každého, kdo se lépe obleče, za nepřítele?

- Na řadě míst zuří ozbrojené konflikty, které jsou živeny náboženskou či rasovou nesnášenlivostí, sektářskou nenávistí či zájmy nejrůznějších oligarchů nebo i států, kde mají tito boháči nepřiměřeně velký vliv.

K tomu: Jsou tímto správně identifikovány příčiny ozbrojených konfliktů? Pokud si to ti, co se spojí pod tímto programem, myslí, pak jsou prostě diletanti. V tuto dobu s takovýmto pohledem na příčiny konfliktů postupně přerůstajícími v globální válku vytvářet platformu – no to chce hodně sebevědomí, nebo nemyslet to vážně.

- Lidem chybí naděje.

K tomu: To chce platforma utěšovat někoho nějakou nadějí? Z čeho má tato naděje pocházet? A i ta dikce – "Lidem chybí naděje" asi s dovětkem "nám ne". Proboha! Nám všem se nedostává jasné odpovědi na otázku, "Co dělat?". A první krok je společně, poctivě, na základě myšlení (což je dřina), na základě komunikace (což mj. znamená obětovat svá zažitá schémata a vnímat to, co říká ten druhý) hledat kvalifikovanou odpověď na otázku, proč se vyhrotily současné problémy a jak je řešit. To přece nejvíce chybí nám všem. Ale o tom není v programu ani zmínka.

- Evropská unie vznikla díky snaze zabránit válce a zajistit mír a bezpečnost na celém kontinentě. Má-li tento společný projekt obhájit svou existenci, musí dnes odmítnout řinčení zbraněmi a zcela jednotně prosazovat mírová a diplomatická řešení ozbrojených konfliktů, které ohrožují stabilitu a prosperitu celého kontinentu. Jsme si vědomi, že neoliberalismus, k němuž se hlásí některé vlivné síly jak v Evropě, tak i v domácím prostředí, ohrožuje demokracii a omezuje svobodu.

K tomu: Takže za to vše, co se dnes děje, může "neoliberalismus". Ještě že to víme...

Shrnutí:

Četl jsem už hodně slabých programových textů, ale toto je jeden z nejhorších. Ten, kdo to psal, si vůbec neuvědomoval, o co dnes jde. A snad ani nechtěl. Chtěl napsat jen něco, co se bude líbit. Třeba to bude stačit k tomu, aby se někdo někdy dostal na nějakou kandidátku.

Jenže ono to stačit nebude. Pokud si členové platformy, příp. i ten, kdo to psal, myslí, že jim křivdím, ať si přečtou těchto 10 otázek a pokusí se na ně odpovědět:

1. Je to, co děje, jen selháním politiků a projevem toho, že se společenský vývoj může někdy zkomplikovat, nebo jsme svědky určitého historického excesu, který má hlubší příčiny?

2. Pokud se jedná o historický exces, tak jeho příčinou je souhra řady okolností, nebo to, že se vyčerpaly možnosti setrvačného vývoje společnosti a že jsme vtaženi do dějů podobných, jakými byla kdysi průmyslová revoluce, změna samotného ekonomického základu společnosti?

3. V případě, že jde o historickou změnu, bude mít tato změna charakter spíše socialistické revoluce, tak jak socialistické revoluce známe (odehrávat se v politické oblasti a na základě politické moci budou provedeny vlastnické změny), nebo bude mít charakter obdobný jako průmyslová revoluce (probíhat různě v různých zemích, s různými otřesy i bez nich se bude měnit ekonomický základ společnosti, to, co tvoří rozhodující část produkce, následně pak i postavení člověka jako takového v ekonomických procesech).

4. Vyřeší se současné problémy jen politickými střety či soupeřením různých politických skupin, sil či osobností, nebo budou muset proběhnout změny mnohem hlubší, v samotných ekonomických základech globální společnosti?

5. Jak si představit budoucí ekonomiku, na čem by mohla být založena a jak by bylo možné otevřít cestu takovému ekonomickému růstu, který by odpovídal naplnění reálného bohatství lidského života?

6. Víme dostatečně, jak je generována současná moc? Je to jen selhání lidí zpronevěřujících se svému mandátu, který jim byl dán ve volbách, nebo jsou selhání systémová a jsou výsledkem působení různých mechanismů, které je potřeba rozpoznat, znát a teprve v souladu s tím jednat?

7. Lze provést nějaké pozitivní reformy, takové, které by umožnily učinit ekonomiku silnější a život člověka bohatší? Jak? Na jakém základě? Ve kterých oblastech?

8. Mohla mít opozice v Řecku, která se v podobě Syrizy dostala k moci, lepší program, program, který by jí umožnil ofenzívnější vyjednávání s tzv. věřiteli? V čem mohl být lepší?

9. Lze dopředu odhadnout situace, kdy bude možné něco měnit? Jak se na ně co nejlépe připravit? Jak co nejefektivněji spolupracovat s těmi, co se snaží najít cestu ze současné krize? Jak překonávat rozdíly v názorech na to, co se odehrává?

10. Je základem správného postoje rozdělování lidí na "ty, co stojí na naší straně barikády, a ty, co stojí na druhé straně barikády", na ty, co jsou s námi, a co jsou proti nám apod.? Nebo je nutné velmi trpělivě a citlivě vnímat to, jak je každý člověk v současné těžké době zkoušen, jak se vyvíjí názory pod tlakem doby jak v případě normálních lidí, tak i politiků?
Připomínám, že závěr toho článku, ze které jsou otázky, zní:

"Teprve ten, kdo si začne bez předsudků či "zapouzdření" do vlastní předpojatosti systematicky pěstovat kvalifikovaný názor na současné dění, příčiny problémů a cesty jejich řešení (a to v celé šíři, v celém komplexu toho, s čím je nutné se vyrovnat), bude dostatečně připraven na řešení velmi složitých situací, do kterých jdeme. Teprve tehdy, když si budeme vzájemně rozumět na bázi kvalifikovaného vytváření názorů na současnost (a to chce učit se – komunikovat, číst), budeme schopni jednat dostatečně efektivně. Nebo zná někdo něco lepšího?"

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/2229-zemanova-cesta-do-moskvy-a-co-delat.html

Pro úplnost uveřejňuji celý program Foldynovy platformy (který mě hodně zklamal):

Nemluvíme za elity, ale za vás.

Nemluvíme za bankéře a rentiéry, ale za ty, kteří si váží každé vydělané koruny.

Nemluvíme za velké podnikatele, ale za zaměstnance a drobné živnostníky.

Nemluvíme za výrobce, ale za spotřebitele.

Nemluvíme za majitele vil a činžovních domů, ale za jejich nájemníky.

Nemluvíme za vlastníky limuzín, ale za ty, kteří jezdí veřejnou dopravou.

Nemluvíme za zbrojaře, ale za mrtvé i ty živé, kterým válka bere vše.

Chceme hájit stát, protože je stále ještě náš. Nás všech. I váš.

Chceme hájit zájmy zaměstnanců i nezaměstnaných, studentů i seniorů. Všech, kteří se živili, živí nebo chtějí živit poctivou prací. Ti, kteří v náprsní kapsičce nosí zlaté pero, se o sebe jistě dokáží postarat sami.

Budeme hájit veřejný prostor, veřejné služby, veřejné statky a spolutvořit tak veřejný dialog.

Proto chceme mluvit i s vámi.

Stav světa, v němž žijeme, je v současné době neutěšený. Na řadě míst zuří ozbrojené konflikty, které jsou živeny náboženskou či rasovou nesnášenlivostí, sektářskou nenávistí či mocenskými zájmy nejrůznějších oligarchů nebo i států, kde mají tito boháči nepřiměřeně velký vliv. Ve stejné chvíli vice než polovina obyvatel planety má příjem menší než 2 dolary denně a více než jedna miliarda lidí dokonce menší než 1 dolar denně. Už i ve vyspělých zemích se mluví o tématech, jako je pracující chudoba. Obavy z rostoucí příjmové a majetkové nerovnosti vyjadřují i renomované instituce jako Mezinárodní organizace práce. Miliony lidí žijí v nejistotě, ve strachu z hladu nebo ve strachu o život, ve strachu z útlaku, z represe, z porušování jejich základních lidských práv, ze sebevražedných atentátníků nebo ze státního terorismu. A další miliony lidí ze strachu ze spoluzodpovědnosti nechtějí nic z toho vidět či slyšet a strkají hlavu do písku, vzývají všeobjímající lhostejnost a bojují maximálně jen o vlastní korýtka. Stávají se tak spoluviníky prohlubujícího se marasmu, který je pro vyrůstající generace normálním stavem, jiný totiž neznají.

Lidem chybí naděje

Nemůžeme lhostejně přihlížet ani k situaci v naší vlastní zemi. Mnozí naši spoluobčané se potýkají s extrémní chudobou, další jsou nezaměstnaní nebo pracují za platy, které ani zdaleka nedosahují národního průměru. V nezáviděníhodné situaci se často ocitají ti nejzranitelnější, matky samoživitelky, senioři nebo vyučení či vystudovaní mladí lidé bez praxe. Ve stejné chvíli se jiným daří bohatnout díky daňovým únikům či korupci včetně zmanipulovaných státních zakázek. I u nás jsme svědky narůstajících rozdílů mezi bohatými a chudými i nárůstu moci našich domácích oligarchů.

Nedůvěra a netolerance mezi lidmi je přiživována medii, včetně veřejnoprávních, která rezignovala na jakoukoliv snahu o objektivní informování a kultivovanou podobu demokratického diskursu a naopak přispívají k polarizaci společnosti. Nedůvěra a netolerance mezi lidmi je živena nejrůznější xenofobií včetně rusofobie či islamofobie. Očekávání z polistopadového vývoje se pro většinu našich občanů nenaplňují, nebo se realizují jen ztěžka a polovičatě. Lidem chybí naděje.

Sociální demokracie potřebuje restart

Nejstarší česká politická strana-ČSSD-se těšila podpoře mnoha občanů, kteří si přáli demokratickými metodami zajistit fungování právního a sociálního státu. Hodnoty, které před více než sto lety stály u zrodu této strany, jsou dodnes nezpochybnitelné. V každodenních politických půtkách se však na ně často zapomíná a slova o nich se stávají prázdnými frázemi bez reálného obsahu. Jsme přesvědčeni, že těmto hodnotám je třeba vdechnout novou energii, očistit je a neustále je připomínat těm, kteří rozhodují o věcech veřejných. Současně se musíme vlastními silami snažit o jejich důslednou realizaci. Chceme jednoznačně zdůrazňovat, že nám jde o fungování sociálního státu, o spravedlivou společnost a srozumitelnou mezilidskou solidaritu a tedy o zajištění podmínek pro důstojný a kvalitní život všech našich občanů. S tímto cílem zakládáme Levicovou platformu ČSSD.

Nepřejeme si jakkoliv oslabovat jednotu ČSSD. Nijak nezpochybňujeme zakotvenost Levicové platformy v rámci ČSSD. V ČSSD budeme podporovat co nejdemokratičtější mechanismy, tedy co nejvíce rozhodovacích pravomocí řadovým členům. Citlivě vnímáme i potřebu respektovat zájmy, seniorů, mladých a žen, a to jak členů strany, tak i voličů. Jsme přesvědčeni, že sociálně demokratická strana, která podporuje vnitřní pluralitu názorů a dialog o možných alternativních přístupech či řešeních nejtíživějších problémů, je stranou silnou a v očích voličů zcela důvěryhodnou i proto, že neuráží jejich inteligenci. Neobjevujeme objevené. Již Antonio Gramsci zdůrazňoval, že "jednota v různosti" je daleko realističtější a přitažlivější než proklamovaná jednota stejných hesel.

Jednota v rozmanitosti

"Jednota v rozmanitosti" byla i základním mottem Evropské unie. V současné praxi se však EU od této myšlenky značně odchýlila. Evropský duch sjednocení a vzájemné solidarity se vytratil. Nerozhodují občané, ale velké banky a nadnárodní společnosti. Považujeme za nezbytně nutné omezit moc této finanční oligarchie a prosazovat principy evropské solidarity a spolupráce. Chceme Evropu autenticky demokratickou, sociálně spravedlivou, Evropu svobodných občanů a jejich aktivního podílu na rozhodování o celé evropské agendě. Nechceme Evropu nikým nevolených elit, ratingových agentur, finančního kapitálu a nenasytných nadnárodních korporací. Podporujeme společný evropský integrační proces, který však musí doma i v Evropě respektovat jak národní principy, tak především zájmy řadových občanů a jejich lidských, občanských a sociálních práv.

Demokracie není samozřejmost

Evropská unie vznikla díky snaze zabránit válce a zajistit mír a bezpečnost na celém kontinentě. Má-li tento společný projekt obhájit svou existenci, musí dnes odmítnout řinčení zbraněmi a zcela jednotně prosazovat mírová a diplomatická řešení ozbrojených konfliktů, které ohrožují stabilitu a prosperitu celého kontinentu. Jsme si vědomi, že neoliberalismus, k němuž se hlásí některé vlivné síly jak v Evropě, tak i v domácím prostředí, ohrožuje demokracii a omezuje svobodu. Ničí veřejný prostor, rozkládá lidské vztahy, degraduje kvalitu života i přírodní prostředí. Proti neoliberální destruktivní ekonomice založené na "růstu pro růst" prosazujeme ekonomiku trvale udržitelného rozvoje, v jejímž centru stojí vždy člověk a kdy je budoucím generacím garantován život minimálně v podmínkách takového životního prostředí, ve kterém žijeme my dnes. Ve snaze omezit jeho nepříznivý vliv budeme spolupracovat s evropskými skupinami a silami, které sdílí naše postoje, například v Řecku, ve Španělsku, ale i v Německu. Doma chceme spolupracovat s řadou levicových občanských iniciativ a sdružení, a samozřejmě s odbory, na obraně práva na práci, práva na spravedlivou odměnu za práci spolu s právy na důstojné bydlení i na sociální zabezpečení. Chceme být otevření ke všem levicovým silám vně ČSSD. Budeme organizovat různé diskuse a semináře ve snaze najít společné průsečíky a tím přispět k větší spolupráci a akceschopnosti v celém spektru české levice.

Podpoříme rovněž všechna úsilí o prosazení zákona o obecném referendu a všechny kroky, které umožní občanům se větší měrou podílet na rozhodování jak ve sféře politické tak i ekonomické, např. zaváděním principů ekonomické demokracie. Jsme přesvědčeni, že s výší majetku roste i zodpovědnost vůči druhým, protože soudobé tržní hospodářství neumožňuje rozdělovat bohatství spravedlivě, rovnoměrně ani zaměstnat všechny ty, kdo o práci mají zájem. To se negativně odrazuje na stavu celé společnosti, která je současně zdrojem veškerého bohatství. Proto by majetní občané čerpající své bohatství i jiné výhody z demokratické společnosti měli zvýšeným příspěvkem v daňové oblasti přispívat na její trvalý rozvoj, který prospívá všem posílením sociální soudržnosti a sociálního smíru.

Viz: http://teplickykuryr.info/news.php?extend.8379.2

 (Pokračování připomenutímdalšího článku reflektujícího dobový kontext)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář