Hitler a Peroutka, Porošenko a my

30. duben 2015 | 12.21 |

Už několik dní si říkám – "Proč nenecháte Peroutku (a v této kauze i Zemana) na pokoji?". Peroutkovi tím nepomůžete (dokonalý nebyl) a Zemanovi neuškodíte (o něm víme, že dokonalý není). Začínám si myslet, že nekritickou obhajobou Peroutky obhajujete spíše svá současná selhání. Že podobně jako si on ve své době dělal určité iluze o Hitlerovi (a ty si dělal), tak si dnes děláte iluze o těch, co se dostali k moci na Ukrajině a co se odkazu brutalit, ke kterým otevřel prostor právě Hitler, hlásí. Žádná paralela není dokonalá (protože je jen paralelou), ale na této (jak ukážu v druhé části článku) je více, než to vypadá na první pohled.

Z Milana Zeleného se stal mistr ve vytrhávání z kontextu

Milana Zeleného si velmi vážím. Ostatně Ferdinanda Peroutku taky. V článku "Poukázka do koncentráku aneb Jak číst Peroutku" však M. Zelený obhajuje neobhajitelné. Abych nebyl obviněn, že něco vytrhávám z kontextu, dáváme jeho článek celý (modře):

0pt; font-family:"Times New Roman","serif";mso-fareast-font-family:"Times New Roman"; color:#0070C0;mso-font-kerning:16.0pt;mso-fareast-language:X-NONE;mso-bidi-font-weight: bold">Již bible učí, že za pobloudilé ovečky nelze vinit prostého pasáčka, ale vždy a jen jeho pána. Prezidentův mluvčí Ovčáček je v tom tedy nevinně, Peroutkův text Dynamický život zjevně nepochopil jeho nadřízený – Miloš Zeman.

Zmíněná Peroutkova úvaha pochází z 26. dubna 1939. V dobách extrémního nebezpečí, persekuce a hrozby vězení či popravy je velmi těžké a náročné veřejně oslovit národ a je až neuvěřitelně snadné a krutě rozmarné plácání neinformovaných "soudů" s odstupem 76 let.

Prostě to udělat musel

Česká tradice exulantská, od Komenského a Havlíčka, po J. Baťu, Peroutku a (vnitřního exulanta) Čapka, vyrůstá z masivního podloží statisíců prostých lidí, kteří komunikují a rozumí komunikaci v celé škále náznaků, jinotajů, dvojsmyslnosti a významných gest, úsměvů i dobře umístěných pauz. Toto podloží je dědictvím i pokladem národního přežití – minulého., současného i budoucího. Jsou to ale právě špičky, hroty a výkvěty téhož úrodného podloží, které svojí viditelností musí často obětovat sami sebe.

Peroutkův "Dynamický život" byl zcela jasnou cestou do koncentráku – a Peroutka o tom riziku dobře věděl. To, že přežil, vrátil se a byl bez okolků vyhnán do exilu, jsou jen následky toho prvního osudného kroku, který v daném kontextu doby národní "špička" udělat musí. Ne proto, že se chce obětovat, ale proto, že už jinak nemůže, že už je plně definovaná svým myšlením a přesvědčením. Prostě musí. V takové chvíli již to současné, úrodné podloží lidového pochopení nepomůže, nespasí a neochrání. Co je bolestné, naštěstí již jen vůči mrtvým, je nepochopení a arogance generací, tak vzdálených v mlhavé a jen těžko pochopitelné budoucnosti.

Z vůdce národa vůdcem národů?

Peroutka (v Praze, v dubnu 1939) otvírá úvahu výčtem fakt tak, jak se tehdy jevila pochopitelná: Hitler byl před šesti lety demokraticky zvolen kancléřem a stal se vůdcem národa; odčinil následky válečné porážky, vrátil Němcům národní hrdost, rozběhl průmysl, snížil nezaměstnanost, atp. Patří mu místo v německé Walhalle. "Celý svět stojí pod dojmem, že vysychající Francie a rozpačitá Anglie, jsou odsunovány do pozadí svalnatou rukou Německa." Poukazuje na "tři spěšné návštěvy britského ministerského předsedy u hlavy německého státu," které jsou "sensací světových dějin." Později se tomu říkalo Mnichov a mnichovská zrada.

Pak Peroutka vsunuje svoji základní myšlenku: Hitler stojí na významném rozcestí "... kdy snad z vůdce národa stává se vůdce národů." Tou vsuvkou "snad" si připravuje půdu pro své další i konečné úvahy. Další věta upozorňuje čtenáře, že "Toto vše jsou ne úsudky, nýbrž fakta, nezávislá na úsudcích."

Mluví, myslí a jedná jako Němec

V dnešní době názorů, úsudků, víry a propagandy se fakta z textů vytrácejí, spolu s realitou a racionalitou. Tehdejší čtenáři však, v ohrožení své vlastní existence, rozuměli.

Pak už je Peroutka na lavinovém svahu, který má jen jednu možnou bránu vyústění. Začíná: "Adolf Hitler mluví jako Němec, myslí jako Němec a jedná jako Němec." Dále: z každé stránky spisu "Mein Kampf" lze zjistiti, že: "jeho autor se pokládá za kvintesenci německého způsobu myšlení a cítění... Vůdce a německý národ jedno jsou..."

"Maje již své první místo ve Walhalle, [Hitler] nemůže být postaven do Slavína;" pozor, milý Peroutko, pozor.

Pozor: "Pozdrav Heil Hitler jest německý pozdrav, na který mají právo jen příslušníci německého národa. Který Čech nebo Slovák by jím tak zdravil ... nikdo nemůže býti Čechem a Němcem zároveň ... tedy i po 15. březnu 1939 Čech zůstává Čechem ... Vůdce a říšský kancléř není Čech a Češi nejsou Němci... Mein Kampf zůstane biblí německého národa, kdežto biblí českého národa jsou spisy jiné ... České politické metody musí se vytvářet podle našich vlastních poměrů a zkušeností ..."

Národní vůdcové mohou být jen Češi

Pravda, zní to dnes podivně, ta Peroutkova oslava národa a důvěra v národ, ale tehdy to představovalo vzpouru proti němectví, proti Vůdci a proti německému "Sjednocení evropských národů". Čeští lidé tomu rozuměli a čerpali z toho povzbuzení, naději a inspiraci v nejtemnějších letech naší historie. Proto se stal Peroutka národní ikonou a modelem českého novinářství v době svobody i v dobách porobení.

Svůj vlastní rozsudek koncentráku si pak, zcela nevyhnutelně, podepsal sám: "Národní vůdcové mohou vyrůstat jen vždy z vlastní národní půdy." Alea iacta est, sekera padla. Následné přežití a odchod do exilu jsou již jen náhodné a nepředvídatelné rozmarnosti dějin.

Stárnoucího Ferdinanda Peroutku jsem měl čest a privilegium poznat v newyorském exilu. Článek "Dynamický život" mu vynesl koncentrák. K zatčení došlo v létě roku 1939 (Dachau, Buchenwald). Dle mého názoru to byla právě ta jeho poslední slova.

Němci a národ jeho odhodlanou dvojsmyslnost pochopili již tehdy; dnešní vůdcové ČR – ani dnes ne.

V exilu mě Peroutka zaujal následujícím "reaganovským" výrokem:

"Škodlivá lhostejnost státu byla nahrazena škodlivou všemohoucností státu, a občan ztratil poslední útulek, kam by se skryl před domýšlivým dohlížitelem. Lidskost je odsuzována jako chyba, která je pod úrovní cílevědomého politika." 

Ferdinand Peroutka

Stejně tak rezonoval již mrtvý, věčný exulant, Karel Čapek:

 "Ne, je-li nám čeho třeba, tedy je to pracovat proti stranám, proti vládě stran, proti hlasovací mašinérii, proti inkompetenci, proti politice za zavřenými dveřmi, proti všemohoucnosti výkonných výborů, proti našemu ponížení, proti úpadku demokracie."  

Karel Čapek

Viz: http://hlidacipes.org/milan-zeleny-poukazka-do-koncentraku-aneb-jak-cist-peroutku/

K článku M. Zeleného mám řadu závažných výhrad:

1. V článku uveřejněném na Novinky.cz "Vybírat citáty z článků je podlé, napsal kdysi sám Peroutka", který je pokusem obhájit F. Peroutku, se mj. připomíná jeho citát: "Zbavte dvacet vět souvislostí, do níž byly zasazeny, a uděláte přívržence agrárníků z muže, jenž proti nim bojoval," napsal v březnu roku 1947 Ferdinand Peroutka ve Svobodných novinách." Platí to ovšem i naopak. Vytrháváním z kontextu lze udělat z normálního, vznešeného, ale občas chybujícího člověka světce bez vady. A ve vtrhávání vět z kontextu za účelem jednostranné argumentace M. Zelený postupuje opravdu mistrně. Pro srovnání s tím připomínám svůj článek (již z 22. dubna 2015, tj. napsaný týden před Ovčáčkovým žvástem), kde najdete celý Peroutkův text inkriminovaného článku z 26. dubna 1939, jeho rozbor v adekvátních kontextech a seriózní hodnocení F. Peroutky, za kterým si stojím, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/2263-hitler-peroutka-a-zradna-pritomnost.html

2. Hned první Zeleného větu lze považovat za – přinejmenším úlet: "Česká tradice exulantská, od Komenského a Havlíčka, po J. Baťu, Peroutku a (vnitřního exulanta) Čapka, vyrůstá z masivního podloží statisíců prostých lidí, kteří komunikují a rozumí komunikaci v celé škále náznaků, jinotajů, dvojsmyslnosti a významných gest, úsměvů i dobře umístěných pauz." Srovnávat např. K. Čapka v dané době s F. Peroutkou je absurdní. Dovede si někdo představit, že by K. Čapek (který si ještě v "Bílé nemoci" o Hitlerovi určité iluze dělá, i když nesrovnatelné s tím, co píše F. Peroutka 26. dubna 1939) napsal něco tak ubohého na začátku roku 1939 jako F. Peroutka?! Ale o principiálním rozdílu mezi Čapkem a Peroutkou jsem hovořil již ve svém článku z 22. dubna 2015. Těch, kteří moc dobře věděli, jaké zlo nastupuje, a nebáli se vystoupit proti zlu, si můžeme připomenout, více:

- Toto jsou unikátní záběry z roku 1938, z vystoupení Voskovce a Wericha:

https://www.youtube.com/watch?v=Xi1TP7khjZk

- A toto je píseň ze hry "Těžká Barbora":

https://www.youtube.com/watch?v=qLnrJmjuEvo

Zde je text této písně (ale lepší je si ji poslechnout):

CO NA SVĚTĚ MÁM RÁD                            

Ten, kdo se na svět dívá a ke všemu kývá,

ten samozřejmě bývá vždy vážený a ctěn,

takový mozek ptačí tomu to snad stačí,

já, ať se páni mračí, já musím s pravdou ven.

Co na světě mám rád, nedám si brát,

než s lumpy tancovat, to se chci radši prát!

Teď slyšte drazí páni, mé písně poslání:

teď je po tancování, teď se budeme prát!

Nebuďte, lidi, hluší a nastavte uši,

chceme vás, na mou duši, upřímně varovat:

Nemáte ani zdání, že jsou s vámi páni,

falešně hrají s vámi, chtějí vás obehrát.

Co na světě mám rád, nedám si brát,

než s lumpy tancovat, to se chci radši prát!

Nebuďte, lidi, hluší a nastavte uši,

nechceme, na mou duši, nic víc, než varovat.

Po jejím poslechnutí a přečtení textu Peroutkova článku z 26. dubna 2039 asi těžko kdo bude tvrdit, že je F. Peroutka bez chyby. Řečeno slovy z písničky V+W+J – Peroutka tancoval s lumpy ve chvíli, když už bylo potřeba se prát. Jak z tohoto hlediska dopadne Zeleného výrok o "masivním podloží statisíců prostých lidí, kteří komunikují a rozumí komunikaci v celé škále náznaků, jinotajů, dvojsmyslnosti a významných gest, úsměvů i dobře umístěných pauz"? Chce se říci – Milane, co žvaníš?! Peroutkův problém byl z tohoto hlediska v tom, že se spíše identifikoval s elitou a na "na masivní podloží statisíců" se díval dost přezíravě. To neříkám, abych ho poškodil, ale F. Peroutka prostě takový byl a takového ho znali (a přes vyprávění svých rodičů dodnes znají ve Staré Huti).

Článek, který dostal Peroutku do koncentráku?

V Lidovkách 27. dubna 2015 byl podniknut ještě jeden pokus o nekritickou obhajobu F. Peroutky (cituji příslušné pasáže i s kontextem, pro odlišení od mého textu modře):

"Po válce Peroutka napsal jeden nebo dva články a hovořil mezi svými přáteli o tom, že gestapák, který ho vyslýchal a vedl s ním vyšetřování, než ho transportovali do koncentračního tábora, uváděl jako jeden z hlavních důvodů zatčení článek Dynamický život. K napsání uvedeného textu byl Peroutka přinucen redakčním befelem. Přesto ho pojal velice kriticky, což v té době vyžadovalo značnou odvahu. Protektorátní režim proto nad Peroutkou zlomil hůl a nechal ho uvěznit," popsal Bauer.

"Německý cenzor zřejmě pochopil to, co pan Ovčáček pochopit nechce," citují Martina Gromana ze Sdružení Ferdinanda Peroutky Novinky.cz. "V první polovině článku Peroutka konstatuje fakta, neříká, co si myslí. Ve druhé polovině se musí číst mezi řádky. Nemohl natvrdo napsat, aby lidé četli Masaryka a Havlíčka. Neprošlo by to ani cenzurou," řekl Groman.

Viz: http://www.lidovky.cz/ovcacek-vytahl-proti-peroutkovi-clanek-za-nejz-musel-do-koncentraku-1i3-/zpravy-domov.aspx?c=A150427_174236_ln_domov_sho

Jenže svědectví o gestapákovi, který mu jako jeden z hlavních důvodů jeho uvěznění uvedl článek "Dynamický život", pochází jen od F. Peroutky samotného. A on sám nejlépe věděl, jak moc v článku ujel. Co si skutečně řekl s gestapákem a zda si v tomto smyslu něco řekli, věděli jen oni dva. Já bych v tom, co Peroutka říká, viděl buď fabulaci, nebo přinejmenším autostylizaci, a to právě jako důsledek toho, že si byl dobře vědom, jak moc to s článkem o Hitlerovi přehnal.

Jen na okraj: M. Groman nemá pravdu, když říká: "V první polovině článku Peroutka konstatuje fakta, neříká, co si myslí." Přečtěte si ten článek z 26. dubna 2039. Článek neobsahuje jen fakta, ale i velké, až moc velké množství hodnotících soudů, které dává sám Peroutka a které dávat nemusel. Pokud jeho hodnotící soudy podtrhneme a přečteme, nemůže z toho mít nikdo soudný dobrý dojem.

Aktuální dnes

Proč je dnes diskuse o Peroutkovi aktuální? Nejen kvůli tomu, že byla snaha přeměnit spor o Peroutku ve spor o Zemana. Ke sporu o Zemana on sám a lidé kolem něj určitě nabídnou ještě hodně dalších příležitostí. Hlavním důvodem je, že je to spor o iluzích. O iluzích, které si dělal nejen Peroutka (ale i velká část tehdejší politické reprezentace evropských demokracií) o Hitlerovi. O iluzích, které si dělá převážná část politické euroreprezentace o Porošenkovi, přesněji o těch, co se dostali na Ukrajině k moci.

V úvodu jsem zmínil, že žádná paralela není dokonalá. Zde v jedné věci určitá (nikoli dokonalá, ale určitě ne nevýznamná) paralela je:

- Tehdejší politická reprezentace evropských demokracií hlásící se k hodnotám, které jsou nám i dnes blízké, tehdy selhala. Dělala si příliš velké iluze o Hitlerovi a připustila podporu zla těmi, kteří se báli odporu vyplývajícího ze sociální nespokojenosti. K tomu jí napomáhali i intelektuální rozsévači iluzí, nadšenci času, kteří s ní tancovali, místo varování lidí, aby nebyli hluší.

- Dnes je EU před složitou situací. Především v důsledku toho, že je rozkrádána shora. Místo, aby se hledala cesta k nápravě, dělá si současná euroreprezentace iluze o těch, co se na Ukrajině dostali k moci. Ti s podporou určitých kruhů v USA dělají vše pro to, aby EU vtáhli do války s Ruskem. Ti, co mají na Ukrajině moc, otevřeně volají po Třetí světové. Otevřeně se hlásí k ukrajinskému genocidnímu nacionalismu, k němuž cestu otevřel Hitler. A opět se ukazuje, že (tentokrát nynější) euroreprezentace je slabá. Opět ustupuje. Opět nechce vidět reálný stav věcí. A opět se nachází dost těch, kteří jsou hluší, aby mohli s lumpy tancovat.

Sociální situace na Ukrajině bude dramatická a EU Ukrajincům moc nepomůže. Jde jen o to, zda v EU projde či neprojde snaha situaci na Ukrajině zneužít. Na toto nebezpečí jsem upozornil již 1. března loňského roku, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/1107-pokus-o-hnedy-puc-na-ukrajine-ne-v-eu.html

Tehdy jsem si myslel, že s určitou nadsázkou...

Osobní dovětek: To, že to bude zrovna Milan Zelený, mě překvapuje a mrzí. Není mu to zapotřebí a je dost inteligentní, aby si dokázal představit budoucí vývoj.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (9x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Hitler a Peroutka, Porošenko a my michal rusek 01. 05. 2015 - 17:57