REFORMY (74) Kaleta: Odpovědi

15. duben 2015 | 07.00 |

V článku "Zemanova cesta do Moskvy a co dělat" jsem zformuloval 10 otázek, které jsem uvedl slovy: "Moc a moc se přimlouvám za to, moc a moc apeluji na to, aby každý, kdo chce něčím prospět k odvrácení rizik, která nám hrozí, si vědomě pěstoval, a to v komunikaci s ostatními lidmi (i lidmi odlišných názorů), určitou ucelenou představu k tomu, o co jde a co dělat, pokusil se postupně stále lépe a přesněji odpovědět na následující otázky". Současně jsem požádal o náměty na další: "Podobných otázek je mnohem víc. Pokusil jsem se jen o prvotní nástřel. Rád uvítám další otázky (myslím, že by bylo dobré dát rozum dohromady a pokusit se o jejich co nejúplnější a nejpřehlednější výčet). Užitečné jsou i upřesňující otázky či výhrady k jednotlivým z 10 skupin otázek." Nešlo mi ani tak o odpověď na příslušné otázky, ale o to, abychom se snažili otevřít se stále plnější odpovědi na ně.

K tomu podrobněji viz: http://radimvalencik.pise.cz/2229-zemanova-cesta-do-moskvy-a-co-delat.html

Od Jana Kalety jsem na ne dostal odpověď. Zde je:

"Pokusím se odpovědět na otázky, protože ne všechny mluví o skutečné volbě nebo dichotomii.

Ad 1. Je to, co děje, jen selháním politiků a projevem toho, že se společenský vývoj může někdy zkomplikovat, nebo jsme svědky určitého historického excesu, který má hlubší příčiny?

Veškeré mocenské struktury jednají více či méně proti společenskému vývoji - snaží se ochudit občany o majetek (tištěním měny) a o schopnost myslet nahrazením skutečných pojmů za metafory typu newspeak (skrze školství). Kulturní kaleidoskop politických metafor se nedá za vývoj označit. Námitky, které vznesl Sókratés proti nahodilosti mocných, jsou stále platné a nebyly nikdy vyvráceny. Proto byl v dalších 2,500 letech "exces" normou, viz např. 300 let reformačních válek v Evropě. Co je ale nového, je snaha o odklon od "excesu", který eskaluje vlivem průmyslu a jaderných zbraní. Navíc většina obyvatel se na "excesu" přímo nepodílí. I přes všechno mají dnes lidé větší svobodu, než kdykoliv předtím. Důsledkem toho mohla být snaha struktur(...) o zvýšení výnosů produktivity tím, že daňovému dobytku dají větší pastvinu, což ale způsobilo rozšíření internetu a podobných překvapení.

Ad 2. Pokud se jedná o historický exces, tak jeho příčinou je souhra řady okolností, nebo to, že se vyčerpaly možnosti setrvačného vývoje společnosti a že jsme vtaženi do dějů podobných, jakými byla kdysi průmyslová revoluce, změna samotného ekonomického základu společnosti?

To spíš ani ne, dnešní ekonomický základ společnosti je stejný, jako za starého Říma - tj. oligarchové centrálně tisknou "sestercius", který už neobsahuje prakticky žádné zlato a je používán k financování žoldáků v dobyvačných válkách. Tato situace je neudržitelná. Šance přijde, jakmile padne dolar, ale ta šance by měla být využita zcela jinak, než dosud - opuštěním principu morální propagandy práva silnějšího. Silnější může krátkodobě zvítězit, ale dlouhodobě vždy zvítězí to, co je považováno za morální. Je tedy třeba, aby jedno nebylo druhé.

Ad 3. V případě, že jde o historickou změnu, bude mít tato změna charakter spíše socialistické revoluce, tak jak socialistické revoluce známe (odehrávat se v politické oblasti a na základě politické moci budou provedeny vlastnické změny), nebo bude mít charakter obdobný jako průmyslová revoluce (probíhat různě v různých zemích, s různými otřesy i bez nich se bude měnit ekonomický základ společnosti, to, co tvoří rozhodující část produkce, následně pak i postavení člověka jako takového v ekonomických procesech).

Socialistická revoluce není inovativní, je to návrat k předchozímu výrobnímu způsobu feudalismu, který je centrálně direktivní. Komunisté měli alespoň tu slušnost znárodnit všechno, i vepříny a továrny, demokracie ale znárodňuje pouze peníze a nechává odpovědnost na lidech. Kapitalismus vede k osvobozování lidí tím, že co bylo dřív nové a drahé, brzy zlevní a je dostupné za pár korun nebo dolarů. To platí o svobodných, málo regulovaných odvětvích, jako počítače nebo optické lékařství. Právě absence regulací (a trestů za produktivitu, tj. daní) povede ke stejnému deflačnímu efektu v bydlení, vzdělání, dopravě, apod. Proto současné změny nepředstavují přechod ke zcela novému výrobnímu způsobu, ale přechod od úporně se držícího a mutujícího feudalismu ke kapitalismu. Kapitalismus je optimální výrobní způsob ke dnešní infrastruktuře, vč. existence trhů, měn, apod. Skutečně nový výrobní způsob by vyžadoval technickou standardizaci světové infrastruktury ( viz The Venus Project).

Ad 4. Vyřeší se současné problémy jen politickými střety či soupeřením různých politických skupin, sil či osobností, nebo budou muset proběhnout změny mnohem hlubší, v samotných ekonomických základech globální společnosti?

Politické střety nemusí stačit. Pravděpodobně dojde ke kolapsu dolarového impéria, což vyřeší mnoho politických otázek. Ekonomické základy se o sebe postarají samy, při absenci politiky, která je největší hrozbou vlastnickým právům a plundruje je efektivněji, než by dokázal jakýkoliv zloděj.

Ad 5. Jak si představit budoucí ekonomiku, na čem by mohla být založena a jak by bylo možné otevřít cestu takovému ekonomickému růstu, který by odpovídal naplnění reálného bohatství lidského života?

Na svobodě. V politice není kam manévrovat za řešením problémů, ale ve svobodné ekonomice lze manévrovat téměř nekonečně a vyhnout se tak násilí. Nenásilný manévr je produktivní, ať už jde o vyjednávání, technická řešení, migraci, rekvalifikaci, nebo bojkot.

6. Víme dostatečně, jak je generována současná moc? Je to jen selhání lidí zpronevěřujících se svému mandátu, který jim byl dán ve volbách, nebo jsou selhání systémová a jsou výsledkem působení různých mechanismů, které je potřeba rozpoznat, znát a teprve v souladu s tím jednat?

Mandát je jen planý slib, na který nikdo racionální nemůže spoléhat, ledaže nemá volbu (potom je ten mandát podezřelý). Moc je generována poslušností. Rodiče vychovávají děti na bázi bezpodmínečné poslušnosti a tato výchova magicky nezmizí s dospělostí, ale přenese se na poslušnost voleným a nevoleným autoritám. Mechanismus je prostý: sociální reprodukce.

7. Lze provést nějaké pozitivní reformy, takové, které by umožnily učinit ekonomiku silnější a život člověka bohatší? Jak? Na jakém základě? Ve kterých oblastech?

O reformy se pokoušet můžeme, ale problém státu je, že co může jeden reformovat, může druhý změnou pár slov v zákoně změnit v nástroj zotročení. Trvalým řešením ale může být jen osvobození měny. Dokud si stát ponechá vládu nad měnou, nepůjde o skutečný kapitalismus. Stát může vybrat jen omezené množství daní, ale manipulací měny může vybírat daně neomezeně a zakládat tak impéria. Stát je ohromné pokušení, protože dokáže konat velké změny, stačí "jenom" zajistit, aby konal ty správné akce. Stačí napsat ty správné zákony a stát bude strojem na poctivé, produktivní občany, tj. Čapkovou továrnou na absolutno. Došel jsem ale k názoru, že tohle je platonické opium intelektuálů. Řečeno pro intelektuály, má to co do činění s problémem šíření informace. Stát je centrální, izolovaný systém s minimem informací, který nemůže lidem předat něco, co nemá, tj. přehled o realitě. To mohou lidé zjistit pouze sami, osobně, milionkrát jinak. A to, co je u všech stejné, tj. rozum, žádný stát nepotřebuje. Stát může lidi ovládat odříznutím od reality, ale nemůže je s realitou spojovat. Stát je efektní divadlo placené násilím a násilí pouze škodí, nepomáhá. Životnost státu lze připsat na vrub více faktorům: - populistické zadlužování s krátkodobým zlepšením na úkor příštích generací (kicking down the can) - nějaká byť špatná organizace společnosti je vždy lepší, než agresivní chaos jako v raném středověku, - schopnosti jednotlivců řešit problémy navzdory systému (černý trh, apod.), - technologickému pokroku, - braní zásluh za cizí práci a očerňování skutečných příčin pokroku (svobodné podnikání, osobní vlastnictví)

8. Mohla mít opozice v Řecku, která se v podobě Syrizy dostala k moci, lepší program, program, který by jí umožnil ofenzívnější vyjednávání s tzv. věřiteli? V čem mohl být lepší?

Pokud je něco centrálně direktivní, což platí pro feudalismus, komunismus, socialismus i demokracii, pak je to všechno předchozí výrobní způsob, který ničí cenové informace a proto všechny dezinformuje a ochuzuje. Syriza ani žádný jednotlivec nemůže vědět, co potřebují a co si zaslouží miliony Řeků a jiných Evropanů. Nejlepší program je emergentní, přirozeně vzniklý za svobodných podmínek tím, že uzavíráme pouze oboustranně prospěšné dohody. Pokud se Řecko naštve na vládu a rozhodne se pro minimální stát, pak jeho ekonomika vyroste, Řekové zbohatnou a o pár generací později socialisté navrhnou to bohatství znárodnit a Řecko zase začne pomalu chudnout, protože nebude dost bohaté, aby se dalo na zahraniční imperialismus. Každopádně na konci je zkrachování přerostlého veřejného sektoru Z tohoto cyklu vede jen jedna cesta, vzdát se autoritářství a začít v rodině.

9. Lze dopředu odhadnout situace, kdy bude možné něco měnit? Jak se na ně co nejlépe připravit? Jak co nejefektivněji spolupracovat s těmi, co se snaží najít cestu ze současné krize? Jak překonávat rozdíly v názorech na to, co se odehrává?

Myslím, že není možné nic měnit, kdyby bylo cokoliv možné měnit, k současné situaci by nedošlo. A kdyby náhodou něco bylo možné "měnit", pak existence takové moci v něčích centrálních rukou povede pouze ke korupci a opakování chyb - jako v české porevoluční politice. Politika má nekonečnou schopnost opakovat chyby, protože je založená na eufemismech a ne na pravém pojmenování násilí a nenásilí. Jediné, nad čím my lidé máme skutečně kontrolu, je to, jak vychováváme své děti (bez donucování), s kým se stýkáme a nestýkáme (např. kdo považuje a nepovažuje násilné donucování za přijatelné) a jaké projekty zahajujeme. Pokud jsou i další možnosti, pak půjde spíše o ad-hoc nepředvídatelné příležitosti, na které bych osobně nespoléhal. Rychlá řešení nám přinesla 2.500 let kulturní stagnace vlivem toho, jak nad námi Sókratés zlomil hůl a raději zemřel, než aby uprchl a dál pokračoval v kritice samozvaných autorit.

10. Je základem správného postoje rozdělování lidí na "ty, co stojí na naší straně barikády, a ty, co stojí na druhé straně barikády", na ty, co jsou s námi, a co jsou proti nám apod.? Nebo je nutné velmi trpělivě a citlivě vnímat to, jak je každý člověk v současné těžké době zkoušen, jak se vyvíjí názory pod tlakem doby jak v případě normálních lidí, tak i politiků?

Je třeba definovat barikádu. Já navrhuji jako kritérium princip neagrese. Kdo jej uznává, ten nezahájí agresi pod žádnou záminkou, ale bude bránit sebe i jiné podle svých možností. Kdo argumentuje proti principu neagrese (tj. za zachování poslušnosti státu a rodičům), ten si sám protiřečí, protože argumentace je neagresivní metoda. Pravdou ale je, že většina lidí nejsou odborníci na ekonomiku, politiku a principy a nemá tedy smysl odsuzovat je kvůli nepřesnostem. Je třeba nepromrhat tolik dobré vůle, kolik mají. Osobně doporučuji seznámit je s projektem Nevýchova.cz, který je pro ně ideální. Nemyslím si, že z naší situace vede politická změna, velké strany spolehlivě blokují jakékoliv pokusy o reformu shora. Jediná reforma zdola je dle mého názoru neautoritářská výchova a možná bitcoinové projekty...

K tomu má poznámka: Nepochybně velmi podnětné. Hlavní je chápat každou úroveň odpovědí jen jako krok k odpovědí přesnější, odpovědi, která přesněji odpovídá na otázku, co dělat (pochopitelně ve smyslu každodenního snažení a ne nějakých revolučních aktů).

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář