REFORMY (57) Diskuse - Wawrosz 1.

29. březen 2015 | 07.00 |

Úvodní poznámka: Začínám uveřejňovat na pokračování úvodní podněty do diskuse o tom, jak zpracovat a jak zaměřit letošní hlavní výstup v podobě monografie-ročenky "Financování a perspektivy odvětví produktivních služeb 2015". Pak se k jednotlivým příspěvkům i k celému jejich souhrnu vyjádřím. Uvítám zapojení kohokoli dalšího. Další příspěvek je od P. Wawrosze. Toto je první část, zítra uveřejním druhou:

Petr Wawrosz

Mikroekonomická teorie a některé aspekty reforem zejména z hlediska omezení investování do pozice - 1. část

V rámci navrhovaných reforem je podle mého názoru mj. rovněž nutné zkoumat vazby mezi danými reformami a standardní (mikro)ekonomickou teorií. Platí zde, že reformy se lépe prosazují, pokud se je nějak podaří zahrnout do standardního ekonomického rámce, byť tento rámec překračují nebo překonávají. Rovněž je užitečné zjistit, zda existující teorie má, co říci k navrhovaným reformám. V tomto textu se o prozkoumání daných vazeb i toho, co je schopna teorie říci pokusíme. Pochopitelně, vzhledem k jeho rozsahu, půjde o základní analýzu vybraných otázek, zejména o analýzu problematiky investování do pozice.

Jedním ze základních postulátů ekonomie je, že zdroje, kterými lidé disponují, (půda, suroviny, kapitálové statky, ale i náš čas) jsou vzácné. Musíme tedy existovat nějaký mechanismus určující, kdo bude jednotlivé zdroje využívat, jakým způsobem budou využívány i kdo bude užívat (zjednodušeně spotřebovávat) to, co je prostřednictvím těchto zdrojů vyprodukováno. V tržní ekonomice plní roli daného mechanismu trh a ceny. Zdroje jsou používány na to, co nám přináší největší užitek či výnos, těmi, kdo jsou zdroje schopni nejefektivněji využít (efektivností zde myslíme poměr výstupy vůči vstupům), vyprodukované statky jsou užívány těmi, kdo si jich nejvíce cení. Tržní mechanismus však nefunguje ve vzduchoprázdnu. Mají-li prostřednictvím trhu být směňovány statky i vstupy (výrobní faktory), musí být garantováno, že směna je dobrovolná, že při této dobrovolné směně jednotlivé strany kontraktu dodrží, co bylo slíbeno. Musí být dále definována garantována vlastnická práva – pokud nemají zdroje i statky jasně definovaného vlastníka, zdroj či statek může využívat kdokoliv (každý si jej může vzít, jinému ukradnout, aniž by za to byl potrestán), nebudou jednotlivé subjekty příliš motivovány k ekonomické aktivitě. Dané garance jsou vytvářeny prostřednictvím pravidel (institucí, termín instituce je jednou částí ekonomie, tzv. institucionální ekonomii používán jako synonymum pro pravidlo) a dále prostřednictvím organizací, které dodržování pravidel zajistí (např. policie, soudy, apod.).

Ze vzácnosti lidských zdrojů (vstupů) logicky plyne, že vzácné (omezené) bude i množství statků, které lze jejich prostřednictvím vyprodukovat. Lidské potřeby jsou ale v zásadě neomezené. K tomu, abychom je mohli uspokojit, potom z hlediska vztahů k druhým lidem máme celou škálu možností. Jednou z nich je, že omezíme uspokojování potřeby jiného člověka. Toto omezení může být viditelno – např. osoba A sebere osobě B nějaký zdroj či statek. Ekonomická teorie říká, že dané jednání není paretovsky efektivní  - sice se zvýší užitek jednoho člověka (osoby A), ale sníží užitek druhého člověka (osoby B). Konkrétně, když Pavel sní Petrovi, aniž by mu to Petr dovolil, koláč, bude na tom Pavel  lépe, ale Petr hůře. V realitě jsou omezení, kterými lze snížit uspokojování potřeby jiného člověka, sofistikovanější, často nedochází přímo k tomu, že osoba A osobě B něco bere, ale že osoba A brání osobě B, aby mohla zdroje, kterými disponuje, efektivně využívat. Osoba A může rovněž provádět takové kroky, které omezují zdroje, jimiž osoba B disponuje. I toto jednání osoby A lze označit za paretovsky neefektivní. Ekonomická teorie někdy označuje jednání osoby A, která bráni osobě B využívat zdroje, jež má k dispozici, tj. omezuje její efektivitu, případně omezuje množinu zdrojů, která má osoba B k dispozici, za investování do pozice, respektive poziční investování. Má smysl zdůrazňovat, že dané jednání není paretovsky efektivnější.

Realita se samozřejmě neskládá pouze ze dvou osob. Investování do pozice má potom mnohdy podobu, kdy určité osoby se koordinovaně i nekoordinovaně snaží omezit možnosti jiných osob. Konkrétněji (i když stále na zjednodušené úrovni), představme si společnost, ve které žijí dvě skupiny osob – červení a modří, přičemž červených je výrazně více. Modří jsou umisťováni do odlišných a horších základních škol než červení. Potom logicky modří budou schopni hůře využívat zdroje, které mají k dispozici. Červení mohou nejrůznějšími způsoby omezovat i zdroje, kterými modří disponují, apod. Jednání červených není nijak koordinováno, jednotliví červení se nijak nedomlouvají. Je často projevem neformálních pravidel, která v dané společnosti existuji (zvyků, obyčejů, tradic, apod.).  Jejich důsledkem je, že červení získávají výhodu na úkor modrých.

(Zítra pokračování 2. částí příspěvku)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář