Jaké reformy a proč (335) Bedretdinov: ad Čírtek 1

6. leden 2015 | 07.00 |

Další dvojici ohlasů na průběh a obsah pracovní části 17. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání jsem dostal od R. Bedretdinova. Oba jsou motivovány příspěvkem P. Čírtka a diskusí k němu. Uveřejňuje je postupně (toto je první):

Štěstí a ekonomie I.

PhDr. Rafik Bedretdinov, CSc

Ekonomické aspekty "štěstí"

Na první pohled, pojem « štěstí » zdá se čímsiefemérním a snovým, ale velmižádoucím.  Je na místě otázka: proč důležitě určovat "štěstí" z hlediska ekonomické teorie? Jak pojem " štěstí" a pojem "užitek" v ekonomickém smyslu mezi sebou navzájem spojené? Do jaké míry literatura a umění odrážejí ekonomický aspekt štěstí? Důležitě, protože "životní úroveň" - hlavní cíl makroekonomické politiky státu. Podle obecně známého účelu hospodářské politiky hospodářský růst musí zabezpečit také lepší ekonomický život občanů.

    Tradiční přístup k úspěchu štěstí pomocí hospodářské politiky můžeme představit následujícím řetězem determinant: štěstí je podmíněno důchodem, rodinným životem a životním prostředím, které jsou zároveň závisle na hospodářské politice, rodinné politice a způsobem ochrany životního prostředí.

            V souvislosti s tímto koncepce štěstí v ekonomice má, podle našeho mínění, kvantitativní a kvalitativní rozměr. Pokud charakterizujeme první z nich, podotýkáme, že během staletí většina ekonomů bylaorientovaná na tzv. "standardní normu života", měřitelnou pomocí konkrétního ukazatele – HDP nebo HDP na jednoho obyvatele. Většina ekonomů hodnotí růst HDP respektive HDP na jednoho obyvatele jako příznak zdravého trhu, který znamená pro ně zdravou fungující ekonomiku. To je kvantitativní vyhodnocování štěstí, které má své předností (a, současně i nedostatky) a jednoznačně spojeno s výrobou, ziskem a uspokojováním potřeb spotřebitele.

            Kvalitativní vyhodnocení "štěstí" je v podstatě relativně novým směrem ekonomických výzkumů. V posledních letech vznikly práce, které se zjevně zaměřily na "blahobyt", chápány jako "kvalita života", což představovalo de facto novou tradici výzkumů v ekonomice. Tato změna ekonomického výzkumu byla nadšeně přijatá určitou části obyvatelstva,- těmi, kdo není spokojen s věčně rostoucími "normami života", místo kterých oni uvítali pojem " kvalita života" nebo "blahobyt". I když je zřejmě, že i kategorie "blahobyt" bezprostředně spojena s růstem výroby a spotřeby.

            Kanadsko-americký národohospodář J.K.Galbraith podotýkal, že každá společnost zpravidla samá stanoví hladinu lidského štěstí. Z širšího hlediska blahobyt a štěstí jsou závislé na sociálních podmínkách. Z toho vychází i hlavní dogma současné konvenční společenské víry, která dominuje ve vládnoucích ekonomických teoriích a usilovněpodporovaná reklamou a komerčním uměním, spočívající v tom, že štěstí je funkce schopnosti a možnosti dosáhnout žádoucího spotřebního zboží a služeb.

            Nicméně dotazování lidí v různých státech během posledních desetiletí, neukazují takové přímé spojení mezi ziskem, spotřebou a štěstím. Například, výsledky sociálních výzkumů v USA prokázali, že na otázku jestli oni cítí velmi, dost nebo nedostatečně šťastní? Obyvatelstvo se reagovalo stejným způsobem jako i v 50. letech XX. století. Podobné závěry se objevují v Japonsku, Velké Británie a většině evropských zemí.

            Nejen to. Podle výsledků každoročního sociálního výzkumu veřejného mínění v USA, že i když bohatí lidé ve většině jsou více šťastné, nežli chudé, avšak během života přírůstek štěstí klesá, dokonce i v případě, že jejich příjem vzrůstá. 

            Daný efekt lze vysvětlitprojevem zákona klesajícího mezního užitku.Uvedený výše diagram odráží zajímavou skutečnost, že k tzv."šťastným" státům patří nejen vyspělé krajiny, ale i rozvojové zemí, ve kterých HDP na obyvatele je značně nižší. Můžeme s jistotou tvrdit, že existuje určitá souvislost, a to v industriálně-vyspělých státech s podílem HDP více $20.000 na jednoho obyvatele není pozorovatelné přímé spojení mezi průměrným důchodem a průměrní úrovní štěstí. 

            Jelikož dosažení úrovně důchodu více $20.000 na jednoho obyvatele se stává možným pro určitou část obyvatelstva vyspělých států již na začátku jejich pracovní kariéry, pak lze zformulovat následující zákonitost: zda existuje závislost štěstí od etapy životního cyklu člověka. Pokud taková závislost existuje, například, že lidé ve věku od 20 do 30 let jsou šťastnější, nežli další věkové kategorie obyvatelstva, pak jak se projevuje na národním ukazateli " štěstí" změna věkového složení obyvatelstva státu. Konkrétně, stárnutí obyvatelstva vyspělých států.

            Objevuje se i další problém: ovlivňuje - li proces globalizace individuální a národní ukazatele štěstí? Jestli ano, tak směrem snížení nebo směrem zvětšení? 

           Jednoduchá otázka: víc peněz, znamená víc štěstí? Odpověď na tuto otázku nemůže být jednoznačná. Pro jednoho a téhož člověka "štěstí" se mění podle nejrůznějších faktorů.  Vezmeme, například, emocionální rovinu.

Peníze dovolují koupit:

·         Postel, ale ne spánek,

·         Knihy, ale ne rozum,

·         Jedu, ale ne apetit,

·         Šperky, ale ne krásu,

·         Medicínské služby, ale ne zdraví.

    Prozatím lze definovat « štěstí » pro každého jednotlivce jako přítomnost zdraví, peněz a času na jejich utracení.

            Podle našeho mínění, spolu s kvantitativním a kvalitním hodnocením štěstí, je nutno zavést index mezního (přírůstkového) štěstí, který by ukázal zlepšení současného úrovně štěstí v porovnání s úrovní štěstí v předchozím období na základě růstu příjmů a jiných hmotných a nehmotných faktorů.

            Lze navrhnout následující závislosti štěstí na důchodu: H = f ( I)

          

Štěstí – je to mezní funkce důchodu. Totiž na každé období existuje pro danou zemi vlastní hladina důchodu, podle které štěstí se zvětšuje. Dál štěstí záleží od zvětšení příjmů a dalších nehmotných faktorů.

            Podíváme se na zaběhlé triviální rčení: "víc peněz znamená víc štěstí".

Příjem (důchod) je nepochybně prostředkem pro dosažení štěstí, který někdy zabezpečuje víc štěstí, někdy méně. Tj. peněžní přírůstek ve vztahu ke štěstí je to mezní veličina. To znamená, že         lze vypočítat "bodbezztrátovosti" štěstí: totiž do jaké úrovně zvýšení finančního důchodu zvyšuje štěstí, a počínaje jakým důchodem, štěstí ne roste a může dokonce se stagnovat: v podobě zmenšení volného času jedince, stresy,  problémy se zdravím (dle World Economic Forum se ČR umístila na 43. místě v kvalitě zdraví ze 139) atd.

            Objevuje se však i další problém: štěstí je to ekonomický ukazatel nebo je to pocit?

Zřejmě koncepce štěstí má interdisciplinárnícharakter: leží totiž na křižovatce ekonomie a psychologie. Prozatím současná ekonomie štěstí v podstatě neúspěšná, neboť ignoruje klíčové výdobytky současné psychologie. Například, je známo, že pocit štěstí člověka ovlivňují:

1.      zpráva o příjmech okolního prostředí (záporný vnější efekt);

2.      rychlost adaptace ve vztahu k vyššímu důchodu (fenomén zvyku); 

3.      vkusy, které nejsou dány shora, štěstí, které prožíváme z toho, co máme ve značné míře určeno kulturním prostředím. 

           Přitom, využití psychologického přístupu v ekonomice "štěstí" vyvolává některé pochyby ekonomů, podle kterých:

1) štěstí není jen pocit, je to něco většího, něco vyššího

2) je nezbytně velmi obezřetně používatfenoménsubjektivní spokojenosti se životem jako faktora hodnocení užitečnosti. Správné - li tyto pochybnosti? Zda mohou subjektivní odpovědi na tak obecný problém určovat hospodářská nebo politická rozhodnutí? Ekonomové podezřele vzhlížejí k subjektivním údajům každého rodu, zejména v případech, kdy existuje alternativní varianta získání empirických údajů. 

            Zůstává faktem, že, pochyby ekonomů vůči šíření výsledků psychologických pozorování jako základny ekonomického pojetí "štěstí" setrvávají. Lze tedy konstatovat, že "štěstí" – je to i ekonomická kategorie, a kategorie psychologie.

"Citlivé" otázky, které vznikají při spojení těchto dvou přístupů: 

1.      jak psychologické pocity štěstí jednoho člověka změřit ekonomicky. Jak to provést s ohledem na životní cyklus jedince?

2.      jak lze psychologické pocity štěstí mnohých lidí změřit jako součást národního ekonomického ukazatele štěstí?

            Ekonomické štěstí je to důchod a pocit štěstí. A tak, chceme-li usilovat o zvýšení úrovně štěstí obyvatelstva dané země, tak kromě zvětšení HDP na jednoho obyvatele je třeba vytvářet (zlepšovat, zušlechťovat) "atmosféru" štěstí v zemi.

(Pokračování – druhý ohlas R. Bedretdinova)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře