Jaké reformy a proč (331) Mihola: Ohlas na LK

2. leden 2015 | 07.00 |

Další z ohlasů na obsah a průběh pracovní části 17. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání je od Jirky Miholy:

Význam schopností a zájmu při výběru povolání.

(reakce na ohlas Miroslava Juráska na LK)

Jiří Mihola

Miroslav Jurásek ve své reakci na text Radima Valenčíka o postproduktivním životě uvádí: "Nelze si dost dobře představit, že by člověk dlouhodobě mohl vykonávat nějakou práci, aniž by ho těšila." Současně se zamýšlí nad tím, proč mnozí občané práci spíše trpí jako nutnost a tudíž je netěší. Příčinu vidí v tom, že " mladý člověk ... je zpravidla přijat ke studiu tam, kde mu "vyjdou" testy, nikoliv tam, kde by ho studium bavilo.

Zdroj obou citátů je:http://radimvalencik.pise.cz/1930-jake-reformy-a-proc-325-jurasek-ohlas-na-lk.html.

Já se domnívám, že příčina je ještě hlubší. Ze své dlouholeté pedagogické a poradenské činnosti v oblasti profesního poradenství vím, že odborná i laická veřejnost považuje za klíčový faktor pro výběr povolání zájem dítěte o danou profesi, přičemž se nezamýšlí nad tím, jakou mají pro danou profesi význam vrozené schopnosti jejich dětí.

O tom, že dosavadní způsoby výběru povolání mladých lidí nevedou k jejich uspokojivé realizaci, svědčí mnohé zásadní pedagogické dokumenty, z nichž jako příklad uvádím Reformu veřejné správy z roku 2000 a odpovídající doplňky školského zákona z let 1990 až2004, která zrušila tzv. jednotnou školu, mimo jiné tím, že:

a) byla zrušena ustanovení o povinnosti jednotné ideové orientace výchovy a vzdělávání a byl zahájen proces zvyšování kurikulární a pedagogické autonomie škol. Školám byla poskytnuta právní subjektivita,

b) legitimizovala se diferenciace výuky podle schopností a zájmů dětí.

Přesvědčil jsem se o tom, že rozhodující pro budoucí efektivní uplatnění absolventů škol je diferencovaný rozvoj jejich schopností směřující k uplatnění v profesi, která je pro ně nejvhodnější. To je nutná podmínka jejich efektivního společenského uplatnění, které je vždy posléze doprovázeno zvýšeným zájmem o práci, v které jsou úspěšní. Diferenciace podle zájmu může být problematická, pokud se nakonec ukáže, že zájem byl jen nahodilý, povrchní a nebyl podložen odpovídajícími schopnostmi. Pokud dítě projeví o nějaké povolání zájem, je to jistě významný signál, který je ale nutno prověřit a dát do souladu s reálnou představou o daném povolání a také s požadavky na schopnosti zaručující jeho excelentní výkon.

Mé bohaté zkušenosti pramení z toho, že již 20 let spravuji profesní pobočku antropologické biotypologie, kterou již navštívily stovky dětí i dospělých, z nichž mnozí již leta své povolání vykonávají. Mimořádné výsledky přinesla též realizace grantů ESF ČR, zaměřená na nezaměstnané osoby nebo na nadané děti. V této pobočce se čistě exaktními metodami zjišťuje, které z mnoha tisíc studijních i nestudijních povolání nejlépe odpovídá schopnostem klienta, který k nám zavítá.

Jsem si vědom toho, že zjištění nejvhodnějšího povolání kvalifikovaným typologem není v ČR, ani dostatečně známé, ani přiměřeně dostupné. Právě to je jeden z důvodů, proč jen nepatrné procento populace má to štěstí, že skutečně vykonává své nejvhodnější povolání. Ostatní mají s výkonem povolání dříve či později problémy. V našem teritoriu se výběrem povolání nakonec zklame až 95 % populace. Většině lidí nezbývá než se řídit dílčími informacemi, případně pouhým zájmem. Ani mimořádně intenzivně projevený zájem o nějakou činnost člověku nedodá žádné potřebné schopnosti. Ty buď máme, nebo nemáme. Nelze je získat, nabýt ani koupit. Koupit lze informace, vzdělání nebo i praxi, ale schopnosti nikoliv. Můžeme si zaplatit výuku či výcvik, ale ani to nám chybějící schopnosti nedodá. Avšak pokud schopnosti máme, můžeme je ještě vylepšovat.

Většina populace podléhá nesprávné domněnce, že projevený zájem musí být doprovázen nejlepšími předpoklady. Přitom je tomu právě naopak. Například zaujmout se můžeme jen takovou věcí, o které víme, že existuje, byť jenom v představě. Naše schopnosti odpovídají nejvhodnějšímu povolání i bez ohledu na to, zda je nám to známo či nikoliv.

Zřídka, avšak přece jenom, se občas stane, že člověk dokonce projeví vůči své nejvhodnější profesi averzi. Většinou je to v důsledku nevhodného postoje společnosti vůči této profesi, která je diskreditována například jejím špatným výkonem. Takovým příkladem jsou málo oblíbené profese policisty nebo daňového úředníka.

Lidé vykonávající své nejvhodnější povolání vás obvykle upoutají lehkostí skvělého výkonu své profese. Vše jde hladce, jakoby samo sebou, bez zjevné námahy a přitom s potřebnou výdrží, prozíravostí, důkladností apod. Takoví lidé jsou bezproblémoví až nenápadní. Kvalitu jejich výkonu často oceníme, až když se na jejich místo postavíme sami nebo když za ně nenajdeme odpovídající náhradu.

Avšak není pravda, že osoba vykonávající nejvhodnější povolání je bez problémů. V současné době nezřídka budí velmi dobrý výkon profese závist. Výhodou je, že osobě vykonávající nejvhodnější povolání zbývá dostatek energie pro řešení těchto problémů. Výkon takových osob je přesvědčivý především svou kvalitou, svými výsledky.

Tímto se vracím k výroku pana Miroslava Juráska s tím, že si lze jen těžko představit člověka, kterého by dlouhodobě netěšila práce pro kterou má nejlepší předpoklady, a pro kterou absolvuje úspěšně odpovídající profesní přípravu.

Podrobně se touto problematikou zabývám v letos vydané knize Přehled českého školství, nakladatelství Melius 2014, ISBN 978-80-87638-03-3.

Jiří Mihola

VŠFS, KEMV

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář