Jaké reformy a proč (326) Campbell: Ohlas na LK

28. prosinec 2014 | 07.00 |

Zajímavý ohlas na některé klíčové otázky, kterými se zabývala pracovní část 17. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání, přišel z pera J. Campbella:

Několik poznámek ke konferenci.

Jan Campbell

a) referát prof Bartáka - lidské zdroje Nehledě na to, zda-li používáme nazvání lidský kapitál nebo lidský potenciál nebo lidské zdroje, hospodářsko - společenské změny vyžadují již dnes vyvíjet metody hodnocení výše uvedených jako AKTIVA a ne jenom jak je tomu doposud, pasiva. Je to proto, že znalostní ekonomika integruje mimo jiné již hodnocení intelektuálního kapitálu, včetně patentů, licencí a podobně, organizační změny v organizacích se nebudou již nikdy orientovat na známých reinženýringových a jim podobných metodách. Vše známé, před 32 byly aplikovány s minimálním a výlučně krátkodobým efektem. Proto nemluvím o úspěchu. Ani jedna z používaných metod v našem společensko-kulturním prostředí, včetně Kaizen, nedokázala upevnit udržující rozvoj, sustainable development, a ani rozvojovou udržitelnost, sustainability in development. Obě jsou různého charakteru a různé kvality. Ve spojení s hodnocením lidských zdrojů, lidského kapitálu či potenciálu se účetnictví a audit neobejde bez nové formy, kterou lze nazvat multidimensional accounting, multidimenzionální účetnictví.

Tento mladý obor, směr rychle nabývá na síle, až přijde do ČR, bude již tak populární, že CR bude opět dohánět. Mel jsem stěstí na VSFS vest diplomovou práci na toto téma s italským studentem, který je dnes vděčný za moznost se dívat na účetnictví z jiného pohledu než doposud. Další příklady z USA a Ruské federace jsou k dispozici.

Třetím prvkem při rozvoji a hodnocení lidských zdrojů, kapitálu či potenciálu je systémový rozvoj individuálních schpností. Takový rozvoj předpokládá plné porozumění vlivu rodného, mateřského jazyka, jeho archetypů apod. na individuální psychologii, kreativitu a řízení vnitřních a vnějších stresů a stresových příčin a zdrojů, kterými jsou především inovace, novinky, neznámé kulturně - politické prostředí a v ne poslední řadě i religie a víra, s nimi spojené hodnoty. Ke vlivu mateřského jazyka se řadí automaticky a objektivně vliv používáni cizího jazyka. Vliv na psychologii a kreativitu, stejně jako na řízení stresů.

Proto je nutné integrovat do rozvoje individuální osobnosti tak zvanou otevřenou formu - English prime, formulovanou již v roce 1941 na Princeton university. Integrace této jazykové formy - ústní a písemné, dovoluje rozvíjet porozumění pro kvantovou psychologii a s ní s spojené efekty na myšlení, mluvení a chováni. Kvantová psychologie totiž umožňuje lépe pochopit inovační procesy, jak objektivního tak i subjektivního charakteru, nemluvě již o systémovém a skokovém rozvoji inovaci. Podrobnosti na toto téma mohu sdělit i pomocí vyučovacího materiálu VŠE, kterého jsem autorem...

b) téma: korupce a boj s korupcí:

Korupce má stejně jak chaos ve výuce a vzdělání, svá pravidla. Protože existují pravidla, existuje také možnosti, aby se korupce stala řiditelnou, snesitelnou. O ekologickém, efektivním a ekonomickém řízení, to jest o management, lze totiž hovořit pouze tehdy, má-li řídící, to jest manažér, schopnost a možnost měnit pravidla hry. A nejenom možnost kontroly výsledku různých procesů. Již tato poznámka dovoluje vidět jednu z největších slabostí vzdělávání v řízení, v managementu. To není ale jediná slabá stránka vzdělávacího procesu v tomto oboru. Některé studijní programy v zahraničí mají odlišnou strukturu od struktury výuky Arts management v ČR, kde drží svůj primát VŠE. Uvedu jeden příklad z anglosaského a německého prostředí:

1) Konfrontovat studenta s relevantními teoriemi a analýzami následků korupce a jejich spoluúčast při rozvoji demokracie.

2) Diskuse a srovnání řady různých řídících metod, protikorupčních strategií a politiky, které se realizovaly v různých zemích.

3) Analýza různých praktik a odpovědností, včetně protikorupčních organizací ve vybraných jurisdikcích. K případovým studiím se řadí mimo jiné výmarská kultura s válečnými přestávkami až do nástupu Hitlera v roce 1933. Je důležité se umět podívat na přírodní nebo společenský jev bez emocí, zloby nebo zaujetí.

V neurolingvistice se to nazývá metapozice. V latině se to nazývá ergo "sine ira et studio". Pohled a přístup k dění bez emocí není jednoduchý. To ale vůbec neomlouvá výsledky práce politiků a protikorupčních odborníků především, co se týče prezentace opatření boje s korupcí. Při prezentaci jejich protikorupčních opatření ve sdělovacích prostředcích je zřejmé, že přístup je ve většině případů zcela nedůstojný vzdělaného a vychovaného čtenáře, posluchače, občana.

Je tedy evidentní, že mocenské systémy utvářejí ovládající, distribuující, ovládané a redistribující zájmové skupiny. Toto rozdělení účastníků mocenského procesu je zcela objektivní. Bez libovolné uvedené skupiny nemůže mocenský proces jako celek ani existovat ani fungovat. Je to koevoluce distribuce a redistribuce, pravidel a praxe, know-how a know-that, preskripce a deskripce, koevoluce toho, co by mělo být, a toho, co je, která je zdrojem samoorganizačních procesů a pohybu v organizaci a pomáhá zajišťovat její trvání, často i nezávisle na vůli ovládající zájmové skupiny. Nezávislá existence jakékoli z uvedených zájmových skupin je objektivně nemožná. Praktický život dokazuje, že se experti mýlí. Opakovaně vidíme, že řešením není ani ponechání pastviny neviditelné ruce trhu, ani centralizovaným institucím s plánovitým veřejným nebo státním dohledem.

Experimenty i praxe potvrzují, že značné množství společných pastvin funguje docela dobře tam, kde lidé mají možnost se domlouvat a nejsou pod vnějším tlakem. Je tomu tak proto, že lidé jsou zkrátka schopni se vypořádat s tímto problémem daleko lépe, byť často ad hoc, složitě a kostrbatě, než jakákoliv sebeelegantnější teorie. Jinými slovy: přirozené lidské chování spoluutvářené výchovou, a ne jenom vzděláním a vzděláváním, je v řadě případů při řešení otázky vzácných i veřejných statků účinnější a úspěšnější než lidské jednání podle teoretických vědeckých nebo ideologických pouček, teorií nebo paradigmat.

Jako příklad jedné takové samosprávné organizace může sloužit mravenčí společenství, srozumitelně popsané v knize Jana Obenbergera, Ze života mravenců, vydané v roce 1949 nakladatelstvím Vyšehrad. V současné době je takovým příkladem Sametové (multikulturní) centrum na Malé Straně, které vytvořila skupina mladých lidí naprosto paralelně a nezávisle na čemkoli oficiálním. Pro zvládání problematiky korupce je totiž nadmíru důležité, když budou lidé fungovat v organizacích, kde se o pořádek musí starat všichni navzájem a nepodléhají depresi z toho, že korupce je všudypřítomná.

Korupční prostředí se těmito malými přirozenými malými společnostmi nejen významně naředí, ale navíc zmenší sebeposilující moment setrvačnosti a sílu, která může vést k naprostému rozvratu společnosti. V základu všech evolučních procesů leží interpretace informací. O úspěšnosti interpretace jakékoli informace rozhoduje mnoho faktorů. Proto nemůžeme žádný nám známý faktor vyloučit. Jinými slovy: Jde jenom o míru korupce. Jde o její metriku, topologii a dynamiku. Jedním z cílů referátu na téma korupce a boje s ni je ukázat cestu, nebo cesty k odpovědi na otázku: Co můžeme skutečně dělat? Svoboda člověka přece není v tom, že on si může vybrat z alternativ, které připravili druzí. Svoboda člověka je v tom, že on sám je ochoten a schopen tvořit alternativní řešení, a z těchto si sám vybrat. Ti, kdo mají odvahu a schopnosti se zabývat otázkou svobody a svobodné vůle hlouběji si mohou vzít příklad z úspěchu Newtona. Ten vložil reálný svět do klasického geometrického eukleidovského prostoru. A tak se do poznávání reálného světa zapojila matematika, rozšířená o Newtonův a Leibnizův infinitesimální kalkul. Nebo provést srovnávací analýzu spojenou s otázkou, zda člověk má svobodnou vůli nebo ne. Při takové analýze se nikdo nevyhne studiu Dialogů Giordano Bruna, studiu 18. kapitoly Matoušova evangelia ani studiu Martina Luthera. Luther neuznával očistec, protože se o něm v Bibli nepíše. Měl ale odvahu formulovat, že svobodni jsou teprve ti lidé, kteří si uvědomí, že tomu tak vskutku je. Přitom se nabízí porovnání se slovy Petra Chelčického obsaženými v jeho spisu O trojím lidu. Nemůže být spolu řád Kristův a řád světský, aniž může být řád Kristův řádem světským.

Uvědomit si je potřeba i to, co je a co znamená ve svých následcích matematická determinace nebo Nebeské mechaniky slavného Francouze Pierre Simon Laplace. Ten odpověděl Napoleonovi na otázku, proč se ve svém díle nezmiňuje o tvůrci všehomíra: Veličenstvo, nepotřeboval jsem se již uchylovat k této hypotéze.

Gaspar Monge, objevitel deskriptivní geometrie, k tomu podle citátu v knize Petra Vopěnky Hádání v hospodě (ISBN 978-80-7252-428-0), kterou doporučuji všem, poznamenal: Laplaceův vesmír je stroj přesný jako hodiny, a právě tak dobře jde. Když však hovoříme o hodinách, nemusíme se přece zmiňovat o hodináři, jenž je vyrobil, zvláště když o něm nic nevíme. Do kategorie svobody vůle patří i pohádky. Erbenova Zlatovláska nebo Dlouhý, Široký a Bystrozraký mluví sami za sebe. Pohádky nabízejí ohromné množství podnětů i pro dnešek.

Od pohádek není daleko k práci velkého dominikánského teologa sv. Tomáše Akvinského, který žil ve 13. století. Jeho Teologická suma a práce sv. Augustina, O městě božím mohou otevřít oči i nevěřícím. Mimo jiné, sochy obou těchto velikánů jsou na Karlově mostě. Augustin blíže k malostranskému, Akvinský je zasazen do dominikánského sousoší, blíže staroměstkému břehu.

Odpovědi, jak je vidět jsou blízko, jsou jednoduché a složité zároveň. Proto se mistrovské, významné a dalekosáhlé myšlenkové experimenty vyskytují v dějinách vědy jen zřídkakdy. Důraz na přirozené samosprávné společnosti, rodiny a výchovu je podmíněn historickou zkušeností, která praví, že systémová opatření se budou míjet účinkem, pokud nebudou uskutečňovány v konkrétním morálním kontextu.

Klíčovou kvalitou jakéhokoliv morálního kontextu musí být pravidlo "nečiň druhým to, co nechceš, aby druzí činili tobě." Od Kanta pochází často uváděná věta: Tvrdím, že v každé speciální nauce o přírodě může být nalezeno jen tolik opravdové vědy, kolik je v ní matematiky. Dnes nejenom můžeme, ale musíme dodat, že se to týká I nauk společenských. Výsledkem vědeckého pohledu na věc je, že nejde vůbec o to, zda korupce ano nebo ne.

To potvrzuje dokonce i moderní biologie. Ta dokazuje, že biologická evoluce je plná jevů, které lze označit jako korupci vnitrodruhovou i mezidruhovou. Bez vzájemné komunikace, jejíž nedílnou součástí korupční chování a jednání jsou, by se přírodní i kulturní evoluce totiž zastavily. Žádná společenská instituce a organizace nedokáže totiž nahradit absenci lidskosti, morálky a občanských ctností. Občanská a společenská výchova a vědomí, že korupce je komunikace mezi (dvěma) lidmi jsou klíčem ke zmírnění následků tohoto věčného problému. Každý z nás má totiž možnost kdykoli přerušit komunikaci. Je to právě absence občanské, estetické a etické výchovy, která brání úspěchu v boji dobra se zlem.

(Pokračování příspěvkem dalšího autora, který mj. naváže právě na otázky role etiky)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč (326) Campbell: Ohlas na LK jkaleta 28. 12. 2014 - 12:25