Jaké reformy a proč (314) Pavlát 2

16. prosinec 2014 | 07.00 |

Včera a dnes uveřejňuji na pokračování příspěvek Vladislava Pavláta, doyena 17. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání:

Úvahy o souvislostech mezi globalizací, transnacionálními korporacemi a vzděláním II

Vladislav Pavlát

4. Vzdělání

Poměrně obtížnou je otázka, jakvysocevzdělané pracovníky transnacionální korporace potřebují?  Paušální tvrzení, že transnacionální korporace (pokud fungují v méně vyspělých zemích) převážně zaměstnávají nevzdělané osoby (tj. osoby, které neprošly školní docházkou, ale které jsou manuálně zručné a mohou to být i děti), těžko lze spolehlivě dokázat pomocí průkazných statistických údajů. Byly sice publikovány různé údaje o tom, jak některé společnosti z vyspělejších zemí podnikající v málo vyvinutých zemích využívají  dětské práce, nejde však o údaje, z nichž by si bylo možno vytvořit celkový obrázek.

Těžko ovšem lze uvěřit, že by většina transnacionálních korporací zaměstnávala převážně takové osoby. Podobné excesy ostatně dnes již mohou být trestně stihány a trestány. 

Naproti tomu však lze doložit, že transnacionální korporace podnikající v různých oborech, potřebují nejen pracovníky s nižším vzděláním (tj. nikoliv zcela negramotné), ale i odborníky, tj. pracovníky technicky vzdělané v daném oboru, a také odborníky jiných než technických profesí (manažery, účetní, právníky, personalisty, finančníky atd.).

Poptávku po "odbornících" lze dnes poměrně snadno sledovat např. na síti Linkedin nebo na komerčních televizních kanálech v řadě zemí, i když není vždy zřejmé, zda jde o pracovníky, o které mají zájem transnacionální korporace nebo jiné, menší, podniky. Rekrutování nových pracovních sil běžně probíhá ve formě inserce volných míst v různých mediích; transnacionální korporace však rekrutování pracovníků provádějí globálně, a to nikoliv pouze v národních (lokálních) mediích, ale mj. i na sociálních sítích, fungujících ve světovém měřítku.

Podle známé mantry hlásané transnacionálními korporacemi "think globally, act locally" (aplikované při náboru nových pracovních sil), rekrutování méně vzdělaných osob (ve smyslu "méně kvalifikovaných"), obvykle manuálních pracovníků - ale nejen těch (sluhové, poslíčci apod.) - probíhá převážně na lokální úrovni. Naproti tomu odborníky dnes transnacionální korporace vyhledávají v mnoha zemích světa, tj. v mezinárodním měřítku, a to i v zemích, v nichž daná korporace přímo nepodniká. Jako příklad lze uvést, že velké strojírenské, hutní, stavební firmytypu transnacionálních korporací, si korporace mohou vybírat z řad technicky vzdělaných odborníků s vysokoškolským vzděláním, pocházejících z mnoha zemí. Tyto odborníky jsou transnacionální korporaceschopny samy doškolit na příslušnépozice.V tomto smyslu tyto korporace mají potenciálně k dispozici mnohem širšípracovní trhodborníků, což vede k mnohem vyšší mobilitě těchto odborně vzdělaných pracovníků.

Mezinárodně probíhající rekrutování odborně zdatných pracovníků, tj. jakási "globální" poptávka, vede ke "kolotoči (mladých, nadějných) kádrů po světě." Tím je podporován proces globalizace.

Přísná kritéria výběru, která personalisté v transnacionálních korporacích obvykle aplikují, většinou přispívají k tomu, že oborná zdatnost přijímaných pracovníků může být vyšší, než odpovídá běžným lokálním (národním) měřítkům. Platové podmínky takových odborníků, zaměstnaných v transnacionálních korporacích, obvykle bývají výhodnější, než platy lokálních odborníků.  Je však nutno poznamenat, že také mohou být vykoupeny vyšší intensitou práce a/nebo jinými nevýhodami.

Tyto problémy mj. souvisí nejen s tradičním "speed up", ale i s pěstováním tzv. firemní kultury transnacionálních korporací, která má sloužit k vyšší motivaci zaměstnanců, ke zvýšení loajality k firmě, k pocitu větší odpovědnosti vůči firmě, k utužování kolektivu a zároveň i ke zvýšení kázně. K tomu jsou využívány různé zábavy, oslavy, večírky, soutěže spolu s různými bonusy, jimiž jsou odměňováni hlavně "tažní" zaměstnanci (pro "chovné" platí jiná pravidla). Firemních "události" transnacionální korporace využívají také marketingově v mediích; usilují tím o zvýšení své popularity v očích veřejnosti, která vidí jen povrch věci – nikoliv to, co je skryto pod tímto pozlátkem.

Mnohé transnacionální korporace mají vlastní interní vzdělávací systémy pro různé kategorie pracovníků.[1] Jiné korporace se naproti tomu opírají o "outsourcing": využívají externích služeb jiných vzdělávacích institucí. K praxi transnacionálních korporací patří i vysílání vybraných nadějných mladých pracovníků na university v rámci různých stipendií, podmíněných tím, že se daný pracovník vrátí po úspěšném ukončení vzdělávacího procesu do firmy na zodpovědnější místo. Některé transnacionální korporace mají uzavřeny smlouvy o spolupráci s vysokými školami, např. při výzkumu, který financují nebo spolufinancují, a jehož výsledků později samy využívají v praxi. Řada transnacionálních korporací v rámci podobné spolupráce usiluje i o politickou podporu politiků a vládních představitelů.

Nejcennějším lidským kapitálem pro transnacionální korporace zřejmě stále jsou a budou vysoce vzdělaní odborníci, kteří se zabývají přípravou inovací v dané korporaci.  Inovační politika transnacionálních korporací v určitých oborech zřejmě může zpětně ovlivňovat nejen zaměření aplikovaného výzkumu, ale také zaměření základního výzkumu.    

V současné době v popředí zájmu řady transnacionálních korporací stojí otázky rozvoje moderní infrastruktury, která je v řadě odvětví jednou z významných podmínek realizace inovací. Nedostatečná infrastruktura (nedostatek elektrické energie, chybějící dopravní spoje, slabá telekomunikační síť atd.) totiž může transnacionálním korporacím bránit v realizaci ziskových investičních příležitostí. Mnohé z velkých investičních projektů nelze realizovat proto, že se nenajde velký investor, který by byl schopen a ochoten shromáždit potřebné finanční prostředky a nést obrovské riziko s tím spojené.

Podle nejnovější studie KPMG, která dlouhodobě tento problém sleduje,  se v současné době otevírá prostor pro realizaci investic soukromého kapitálu do infrastrukturních investic.[2]

Zpráva KPGM zkoumá investiční příležitosti do infrastruktury na 4 vybraných trzích a

analyzuje hybné síly těchto investic. Zpráva obsahuje informace o stovce projektů, které by měly značný význam jak s hlediska řešení společenských problémů ve světě, tak s hlediska budoucí poptávky po statcích, jejich výrobu by umožnily. Za klíčové jsou považovány tyto trhy: 1. trhy energií; 2. rozvíjející se trhy (v zemích, které se snaží přilákat zahraniční kapitál); 3. vyspělé mezinárodní trhy; 4. menší "zavedené” trhy (silné domácí trhy). Všem těmto trhům je společné to, že investice do infrastruktury jsou velmi žádoucí, takže lze investovat i tam, kde některé státy neměly dostatek finančních prostředků nebo to dosud z nějakých důvodů nebyly schopny umožnit (právní předpisy, administrativní neschopnost, korupce aj.). Výše uvedené investiční příležitosti potenciálně zvyšují poptávku po kvalifikovaných odbornících i po nekvalifikované pracovní síle.

Na naši původní otázku, jakou pracovní sílu transnacionální korporace skutečně potřebují, nelze jednoznačně konkrétně odpovědět; bez statistických údajů a složitějších propočtů lze jen odhadovat její vývojovou tendenci. Mám za to, že v současné době ve světovém měřítku tato potřeba roste a pravděpodobně i nadále poroste.

Z výše uvedených úvah vcelku jednoznačně plyne, že 1. transnacionální korporace v zájmu svého rozvoje (diferencovaná poptávka po pracovních silách) musí podporovat vzdělání, a to především vyšší formy vzdělání; 2. transnacionální korporace rekrutují již "hotové" odborníky různých oborů, ale mívají také vlastní vzdělávací systémy, po případě využívají služeb externích odborných vzdělávacích institucí; 3. přístup transnacionálních korporací ke vzdělání projevující se v praxi v poptávce po rozdílně kvalifikované pracovní síle je spoluurčován dlouhodoběji inovační strategií těchto korporací, střednědobě na ni má silný vliv vývoj poměru sil mezi konkurenty v oboru a krátkodobě pak tržní situace.[3]

Nelze spolehlivě prokázat, že transnacionální korporace zvažují své investice pouze (nebo hlavně) podle kritéria zvyšování produktivity, jak uvádějí někteří autoři.[4]

5. Závěry a doporučení

Proces globalizace, jak bylo poukázáno výše, 1. celkově přináší poměrně silné stimuly k rozšiřování vzdělání, potřebného k ekonomickému růstu; 2. tohoto stimulu vyvolaného globalizací využívají transnacionální korporace k získávání vysoce kvalifikovaných odborníků různých oborů do svých služeb; podporují tím inovační proces a v důsledku toho dosahují vyššího zhodnocení kapitálu; 3. rozhodující úlohu pro rozvoj vzdělávání na všech úrovních si zachovává stát; tím ovlivňuje ekonomický růst, podporuje globalizační proces a s ním spojený růst ekonomické síly transnacionálních korporací.

Zvyšování úrovně vzdělanosti ve vyspělejších zemích je jednou z nutných podmínek pro výchovu kvalifikovaných odborníků. V méně vyspělých zemích byla během koloniální éry schopnost číst a psát a ovládnout alespoň základy jazyka koloniální mocnosti jedním z významných předpokladů usnadňujícím získání práce. Část mladých a schopných "domorodců" získala i možnost studovat ve školách ve vyspělých zemích. Po dosažení samostatnosti mnohé bývalé kolonie převzaly vzdělávací systémy bývalých koloniálních mocností a mohly je později začít rozvíjet podle vlastních potřeb, aby si začaly vytvářet vlastní vrstvu vzdělané inteligence, potřebné pro ekonomický rozvoj a pro chod státu. Až na malý počet zemí, které dnes OSN řadí do skupiny málo vyvinutých zemí, byla již většina bývalých kolonií vtažena rozvojem mezinárodního obchodu do globalizačního proudu, v němž si mocné transnacionální korporace zachovávají silné postavení.

V evropských zemích, zejména v členských zemích EU, se došlo během integračního procesu, zejména v důsledku vznikání společného trhu, ke značnému zvýšení významu vzdělávání. Většina členských zemí však si dosud zachovává "národní" identitu vzdělávacích soustav (včetně universit), a to i přesto, že pomocí studentských výměn (Erasmus aj.) orgány EU usilují o zvýšení pocitu evropské sounáležitosti vysokoškolsky vzdělávaných studentů. Po světové krizi tyto snahy sílí, o čemž svědčí mj. i nový dokument z r. 2013 vypracovaný skupinou expertů pro Komisi EU o opatřeních, nutných ke zvýšení úrovně činnosti vzdělávacích systémů v členských zemích. [5]

Uvedený dokument mj. obsahuje zajímavou analýzu překážek vzdělávacího procesu. Domnívám se, že bychom mohli a měli o tomto dokumentu diskutovat a případně využít některých reformních námětů.  

Podle mého názoru je nesporné, že členství ČR v EU vyžaduje výrazné zvýšení jazykových znalostí našeho obyvatelstva; u studentů vysokých je nezbytné zvýšit tlak na znalost alespoň jednoho cizího jazyka (nejspíše angličtiny), nespoléhat se, že ze středních škol již přijdou dobře jazykově připraveni a hlavně neomezovat ve studijních programech praktickou výuku jazyků. Vysoké školy ekonomického a finančního zaměření by rovněž neměly opomíjet znalost základů hospodářských dějin a ekonomické geografie; dnešní znalosti studentů (kromě některých absolventů gymnázií) bývají totiž tristní.

Skutečnosti a názory zmiňované ve výše uvedeném textu svědčí o tom, že predikce budoucího politického a ekonomického vývoje v ČR vývoje a možnosti zavedení nezbytných reforem v oblasti vzdělávání ve střednědobém časovém horizontu jsou značně omezeny v důsledku současných nepříznivých událostí ve světě, které negativně ovlivňují i české podmínky. To je výzvou k tomu, aby se potřebné reformy podařilo realizovat co nejdříve; zpozdí-li se, mohly by přijít post festum.

Použitá literatura

1.European Commission.  Transatlantic Trade and Investment  Partnership.

Tradoc_151605.pdf   

2. Ianus.In: http://www.saspi.cz/dila/26668-ianuarius

3. IJGlobal: Infrastructure 100: World Markets Report.
http://www.ijonline.com/articles/93904/infrastructure-100-world-markets-report?ls=LIevents

4. HAA-JOON ChANG, 23 věcí, které vám neřeknou o kapitalismu. Praha: Argo a Dokořán, 2013. S. 201-212. ISBN 978-80-257-0980-1. 

5. PAVLÁT, V. Globální finanční trhy. Praha: VŠFS, Eupress, 2013. S.179-190. ISBN 978-80-7408-076-0.

6. PAVLÁT, V. a kol. Kapitálové trhy. 2. vyd. Praha: Professional Publishing. S.49-190. ISBN-80-86419-87-8.

7. PAVLÁT, V., KUBÍČEK, A. Regulace a dohled nad finančními trhy. Praha: VŠFS EUPRESS, 2010. S.59-101. ISBN 978-80-7408-036-4.

8. PAVLÁT, V. Will SIFIsRegulation Succeed or Fail? In: Proceedings of the 7th International Conference on Currency, Banking and International Finance. Bratislava 2012. ISBN 978-80-225-3494-9.

9. PAVLÁT, V. Re-shaping the global financial architecture: dual SIFIs role. In:Zeszyty naukowe wydzialowe. Uniwersytet ekonomiczny w Katowicach, No.122, 2012. S. 11-19. ISBN 978-83-7875-058-1.

10. PAVLÁT, V. On selected problems of interdisciplinary methogologies application in economic research. In: Formuvanija rinkovoi ekonomiki. Zbirnik naukových prac, No.31. Kijiv 2014. S.45-53.

11. Report to the European Commission on Improving the quality of teaching and learning in Europe's higher education institutions. June, 2013. ISBN 978-92-79-30360-9.

12. SEDLÁK, J. Stále větší vliv nadnárodních korporací anebo jejich důsledná regulace? In: Britské listy, 13.3.2002. http://blisty.cz/art/10087.html

13.SPOREK, T., Globalization – regulation processes of the market segments in the World Economy In: FINANČNÍ TRHY V ROCE 2013 A KLÍČOVÉ PROBLÉMY JEJICH DALŠÍHO VÝVOJE. VŠFS, 2013. ISBN ISBN 978-80-7408-081-4.

14. SPOREK,T. et al. Gospodarka światowa w XXI wieku – mechanizmy i sprzezenia. Katowice  2013. ISBN 978-83-7875-159-5.

15.Stanford Encyclopaedia of Philosophy. Globalization. 2010. Dostupné z: http://plato.stanford.edu/entries/globalization.

16. ZUESSE, E. France's President Rejects U.S. President's Demand for Global Oligarchy.

http://rinf.com/alt-news/editorials/frances-president-hollande-refuses-accept-u-s-president-obamas-demand-international-oligarchy/ (29.11.2014)

(Pokračování příspěvkem dalšího autora)



[1]V ČR např. vysoká škola mezinárodní korporace Volkswagen v Mladé Boleslavi.

[3]Pochopitelně jde také o řadu jiných faktorů, jimiž se zde nezabýváme.

[4]"Většina znalostí získaných vzděláváním ve skutečnosti nijak relevantně ke zvýšení produktivity nepřispívá."  Ha-Joon Chang, 23 věcí, které vám neřeknou o kapitalismu. Praha: Argo a Dokořán, 2013. S. 201-212. ISBN 978-80-257-0980-1. 

[5] Report to the European Commission on Improving the quality of teaching and learning in Europe's higher education institutions. June, 2013. ISBN 978-92-79-30360-9.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář